Z fitnessu rovnou… (do hrobu)

Tak jsem chtěla být zdravá a krásná a místo toho jsem se ve svých necelých třiatřiceti letech dopracovala k počátku invalidity…

Minulý rok jsem přemluvila Adonise, aby mi jako dárek k narozeninám věnoval poukázku na masáž zad.
/Jen tak pro dokreslení, Adonis na dárky moc není, ale protože já mu trdošíjně dávám dárky k vánocům i k narozeninám, tak před pár lety naše konverzace o dárkách probíhala zhruba takto:
Adonis /se zakyslým rádobyúsměvem/ si povdychne:-tak co teda chceš jako dárek?
Já /úpně nesměle/ špitám:-víš, z čeho bych fakt měla radost? Z poukázky na masáž…

Adonis vybuchne vzteky, řekne, že nebude platit za nesmysly a že mu připomínám jeho bývalou německou ženu, která od něj zase chtěla platit psychologa… Překvapeně namítám, že se mě sám ptal, co bych si přála a že to je to, co bych si přála. A přece jen jako doktor by měl vědět, že masér a psycholog spolu mají pramálo společného. Při té příležitosti začínám chápat pohnutky jeho bývalé ženy k odchodu zpět do Berlína…/

No, ale jak jsem zmínila, minulý rok jsem dostala poukázku na masáž, která byla sice docela fajn, ale za ty peníze to opravdu nestálo /to jsem Adonisovi raději neříkala/. Tím pádem se Adonis dostal do rejstříku fitness studia, kde masáž kupoval.

Mazitím uběhl další rok, Adonis začal sportovat kvůli vysokému cholesterolu a slušně se oblékat, aby vypadal lépe, pokuřovat dýmku, aby vypadal důstojněji, proto mě už téměř nepřekvapilo, když mi oznámil, že ho ze mníněného studia pozvali na zkoušku jakéhosi nového fitness zázraku zvaného „Power plate“ a že tedy jde. Ještě předtím jsem ho stačila varovat, ať se nenechá nachytat a tlačit ke koupi kdovíkolika seancí za neskutečné peníze, protože v tomhle je Adonis naprosto ideální oběť šikovných obchodníků.

Do fitness nakráčel důstojně s dýmkou v ruce. Mladá blonďatá slečna v upnutých legínech se na něj první dívala jako na zjevení a pak ho poprosila, zda-li by dýmku mohl odložit na záchodě, že do studia se s dýmkou nesmí. /Naštěstí, už v tuto chvíli se Adonis naštval, aby někdo vykazoval jeho dýmku na WC, to je nehoráznost/. No a pak si vyzkoušel ten zázrak, o kterém mi dost dobře nedovedl nic kloudného povědět. Protože mohl jít zdarma 3x, poslal napodruhé mě, ať si to prý vyzkouším taky.

Nejsem moc velký přítel fitness studií, vadí mi tam ostatní lidi, kteří mě pozorují a pach potu. Ale byla jsem zvědavá, tak jsem šla. Ta samá blodnýnka v upnutých legínech mi hned složila kompliment, jak je to prima, že jsem z Prahy, loni tam vyhrála závody v aerobiku a jala mne prověřovat po zdravotní stránce. Odkývala jsem téměř vše, na co se mě ptala, většině jsem ale popravdě moc nerozuměla. Pak jsem podepsala nějaký papír, jako že jsem zdravá a odvedl si mě pohledný mladý Řek jménem Kostas. Nezapomněl mi samozřejmě zdůraznit, jak jsou Češky krásné, chodil prý s jednou v Anglii /ach jo, kdo NECHODIL s Češkou?/ a postavil mě na ten zázrak. Přístroj vypadající jako váha u doktora se zapnul a začal se se mnou celý chvět. A já stála na něm, držela se, zuby mi cvakaly a celá jsem vibrovala. –Super, co říkáš?, směje se na mě Kosta bělostnými zuby a nenápadně ukazuje lesklý biceps. –Připomíná mi to naši starou pračku, odpovídám ne zcela duchaplně…
Vyvětluje, že takováhle vibrace, pouhých dvacet minut, má stejný účinek jako dvě a půl hodiny dřiny v posilovně a vůbec, je to strašně zdravý a relaxační přístroj, který prokrvuje celé tělo, působí proti celulitidě a kdovíčemuještě.

Poté si mě přebírá zase blondýnka, Kosta sedí vedle ní a oba dva do mě asi půl hodiny hučí, jak je to všechno úžasné, já prý ani tolik shodit nepotřebuju, ale trochu zpevnit tělo, takových dvacet seancí by mi stačilo a prý pro mého evidentně nervozního a uspěchaného manžela by to bylo strašně výhodné, že by se nemusil trápit hodiny posilováním, nakonec došli k ceně 400 eur za těch dvacet dvacetiminutovek, to prý když složím zálohu hned a další známé blablabla. Odbyla jsem je tím, že je to skutečně geniální a nesmírně výhodné, ale kasu drží manžel, tak musí peníze vymáčknout z něj a co nejrychleji vypadla.

Doma jsem se tomu upřímně zasmáli a šli spát. Já jsem se ale celou noc probouzela, brněly mě obě ruce a nemohla jsem usnout. A další noc zase. Řekla jsem o tom Adonisovi, který mě léčí stylem:-hmmm, to přejde a přepne kanál na televizi, ale tentokrát zpozorněl a ptal se mě na další symptomy. Druhý den mě beze slova poslal ke vsému známému neurologovi.

Ten mi změřil nějaké reakce nervů a konstatoval, že mám syndrom karpálního tunelu. Řekla jsem mu o zázraku „power plate“, nevěřícně se na mě podíval a řekl mi, ať na takovéhle věci už hlavně nikdy nechodím, že mi to sice nezpůsobilo ono, ale určitě to dopomohlo k této intenzitě. A taky nemám tahat děti a vysedávat u počítače, protože to jsou hlavní příčiny tohoto syndromu. A tak je to tady. Není nad opravdový sport jako plavání a ježdění na kole a lyžování a není nad opravdovou lidskou komunikaci. Ta virtuální totiž škodí zdraví.