Z deníčku Ofélie V.

Škola je dobrej materiál pro psaní. Pořád se něco děje. Někdy nad tím jen kroutím hlavou a někdy zas pospíchám domů, abych mamince vyprávěla vtipnou historku, co se ten den stala ve škole. Tak se teda podělím i s váma o pár historek.

Můj nejoblíbenější materiál je učitel zeměpisu. Někdy mam za to, že se prostě takhle chová, abych měla co psát na blog. Abych vám ho popsala: je celkem vysokej, má prošedivělé vlasy a ani jeho kolegové, ostatní učitelé, ho nemaj moc v oblibě. Jednou přišel do třídy s dvacetiminutovým zpožděním, rychle si sedl za katedru a hledal ve své tašce knížku zeměpisu. Po dlouhém a marném hledání se zvedl ze židle a snažil se najít nějaké vhodné téma, aby nás zabavil. Najednou se rozzářil a řekl : “dneska vám děti budu vyprávět o rakovině“.  Všechny děti zvedly hlavy  a napjatě poslouchaly. Učitel chvilku nic neříkal a pak z něj nakonec  vypadlo:  “Pokud máte někdo v rodině někoho, kdo prodělal rakovinu, tak neeixistuje možnost, abyste se jí vyhnuli…“ Spolužáci se na sebe vystrašeně podívali. Spiros zvedl ruku a zakoktal: “a-a existuje malá možnost, že tu rakovinu nedostanem?“  Učitel se na něj podíval a odpověděl: “no, pokud  neumřeš na rakovinu, tak umřeš třeba na komáří štípnutí. Miliony lidí letos zemřelo kvůli nakaženým komárům. Víte, jak jsou komáři nebezpeční? Víte, že během chvilky vás můžou  poslat pod kytky??“ Pak zazvonil zvonec a učitel sib běžel zakouřit na chodbu. Ja jsem se zatím snažila utěšit jednu holku, která ukazovala na štípanec na noze a mezi vzlykama se ptala, kolik času jí ještě zbývá.

Druhej den jsme s obavama zase cekali na toho učitele. Přiřítil se do třídy, vlasy mu trčely ze všech stran. Začali jsme hodinu,zrovna jsme se učili o Španělsku, najednou se rozzářil a řekl: “Když už jsme u toho Španělska, víte,  jak se tam chovají k býkům v aréně?“ Ani nečekal, až odpovíme a pokračoval: “zabodávají jim šípy do těla, aby je dezorientovali a aby ztratili veškerou svoji sílu. To koukáte, co? Lidi jsou zvířata! To není možný! Nechápu, jak to těm býkům můžou dělat! Ale lidi pro peníze jsou schopní všeho, protože jsou egoisti! Všichni jste malí egoisti a sobci! Víte, jak to v aréně páchne krví, když vystříkne z toho býka?“  Najednou vkročila do třídy ředitelka a učitel nadskočil na židli. ‚Eehm, jen jsem vás chtěla poprosit, jestli nemůžete ztišit hlas, protože si někteří učitelé stěžují, že moc křičíte. A proč jim vyprávíte o býcích  a o krvi? Nejste náhodou učitel zeměpisu?“  Učitel zrudl a řekl : “no jo, ale tyhle věci děti zajímají…“ Ředitelka se křečovitě usmála a pomalu opustila třídu.

Po škole jsem se šla ostříhat ke kadeřnici, protože jsem měla vlasy skoro až do pasu. Kadeřnice je sice strašně milá paní, ale taky děsná  drbna (a zpravodajka). Nedávno jsem ji viděla na ulici jak venčila psa a místo pozdravu mi gratulovala k nové ledničce, co jsme koupili a ona ji viděla, jak se k nám nese. Když jsem si sedla do křesla, vyprávěla mi, že když byla v mém věku (chodila do stejné školy jako já, protože na Korfu moc škol nemáme), měla ráda všechny učitele kromě jednoho blázna. A hádejte, koho měla na mysli? Učitele zeměpisu. Rychle sem ji povyprávěla pár věcí, které nám řekl a udělal. Nikdy za mých 13 let sem si nepředstavovala, že budu drbat učitele zeměpisu s kadeřnicí.

Nakonec musím přiznat, že se tomu učiteli vlastně ani nedivím. Kdybych učila přes třicet let ve škole jako on, určitě by mi taky ruplo v palici. Poděkovala jsem, zaplatila (dala mi poloviční slevu) a rychle pospíchala domů, abych mamince tuhle srandovní příhodu mohla vyprávět….