Poprosila jsem dnes svoji desetiletou dceru Ofélii, aby mi popsala dnešní školní den. Zítra je totiž svátek Tří hierarchů. Její příběh nechávám nezměněný, opravila jsem jen gramatické chyby. Takže zde jedno autentické svědectví z řecké školy:)
Dneska je pátek a my jdeme ze školou do kostela na dvě hodiny. Abych řekla pravdu, já moc řecké kostely nemusím. Vždycky tam je hrozná tlačenice a faráři tam něco brblají a nikdo jim nerozumí. A proč jdeme vlastně do kostela? Protože Řekové berou hrozně vážně ten jeden den před jakýmkoliv důležitým svátkem.
Například jeden den před Velikonocema berou tak strašne vážně, ale pak když jsou Velikonoce, tak dělaj jakože nic. Nebo dokonce jeden den před narozeninama. Jedna holka měla narozky, a jeden den před jí všechny děti popřály všechno nejlepší a tvrdily, že chtěly přinést i dort, ale zapomněly na to. Ale když druhej den přišla, a to byl ten den, kdy měla narozky, všichni se chovali úplně normálně.
Dneska jsem nepříliš nadšeně přišla do školy a viděla ostatní děti, jak jsou úplně rozrušené, ale měla jsem pocit, že je to jen kvůli tomu, že přijdeme o vyučování. Paní učitelka řekla, ať si sednem, a ať se připravíme, protože za chvilku vyrazíme. Všichni tušili, že chvilka se rovná celá věčnost a paní učitelka to věděla taky.
Tak dala jedné holce papír, kde byly napsané informace o tomhle svátku, a řekla jí, ať čte. Holka začala číst a paní učitelka- to jsem teda fakt nečekala- si začala kreslit něco na papír, který měla před sebou. Pak přestala a řekla jen: „ Přesně tak se to stalo,“ a pobídla holku, ať pokračuje. Pak ale holka dočetla a paní učitelka si toho ani nevšimla. Byl to velkej trapas, protože paní učitelka jen mlčky kreslila srdíčka.
Najednou zvedla hlavu a rekla, ať pokračuje, ale když s údivem zjistila, že to dočetla, tak jí řekla, ať to přečte znovu, a při té příležitosti si od ní vzala nůžky na papír.
Nikdo už tu holku neposlouchal a všichni jen zirali, co bude paní učitelka dělat. A najednou uvidíme, jak si těma nůžkama stříhá nehty!! Nakonec to jeden kluk nevydržel a prohlásil: „Paní učitelko, fuj!“ Učitelka zvedla zase hlavu a s vykulenýma očima řekla, že je nejvyšší čas jít.
V kostele to bylo přesně, jak jsem čekala. Hrozná tlačenice. Nějakým zázrakem jsme našli místo. Chvilku jsme se snažili pochopit, co ten farář říká, ale přestalo nás to bavit, tak jsme se šeptem začali bavit. Paní učitelka nás napomenula, ať neděláme takový kravál, a pak si zase sedla. Tak jsme si tedy začali hrát „kámen nůžky papír,“ ale ani to paní učitelka neschválila a řekla, že to je poslední napomenutí a že už třetí nebude, protoze nás vyhodí ven.
To bychom byli hrozně rádi, protože tam už to smrdělo a nedalo se dýchat, ale radši jsme nic neřekli. Po půl hodině jsem se trochu porozhlídla, co dělaj ostatní učitelé a docela jsem litovala, že jsem si nevzala svůj mobil, protože: naše učitelka si psala něco na facebooku a hlasitě se smála, učitel gymnastiky si hrál nějakou hru pro pětileté děti, paní učitelka na muziku se zběsile snažila najít wifi. Nakonec jsem se koukla, co děla učitel počítačů, co je nejvíc posedlej všelijakýma hrama a facebookama, ale on seděl vedle paní ucitelky angličtiny, co na ni myslí snad každej učitel ze školy, a něco jí zaujatě povídal a na ruce se mu blýštil svatební prsten. Byla jsem trochu z chování učitelů tak nejak paf. Nakonec jsem ale z nějakýma holkama měla plán. Řekla jsem učitelce, že mi není vůbec dobře, což byla částečně pravda, a paní učitelka, naštvaná, že si nemůže klidně psát esemesky, nás jen odbyla, ať jdeme ven na čerstvej vzduch.
Tak jsme beželi radostně ven, čekali jsme minutu, dvě, a pak jsme si začali hrát na skvělou schovávanou. Nakonec to nebylo tak hrozný, teda kdyz nepočítám první hodinu. A taky bylo fakt suprový, jak na nás paní učitelka dočista zapomněla a ani si nevšimla, že při cestě zpět chybí půlka třídy!!!!
Tak schválně.Po kom ta holka s tím spisovatelstvím asi je?Daleko to jablko od stromu asi nespadlo.:-)))
priklady a geny tahnou:)
Pavli koukám, že Ofélie by z fleku mohla vzít občas to psaní za tebe – umí pobavit. I když jako rodič bych asi tolik pobavenej nebyl. Napdá mě – nevznikla nakonec ta fráze: „Kdo udrží moč a křídu může učit každou třídu!“ v Řecku?
kdoví:) snažím se dětem vštěpit, že když je něco fakt děsný a nemůžou to nijak zpelšit, pak si na tom alespoň hledat nějaké humorné stránky..
Co to tam mate za ucitelky v tem Recku? 😀 Pani ucitelko, fuj 😀 😀 😀 Paradni cteni pred spanim, fakt vtipny 🙂 Vyrid dceri, ze jsem se u toho smala nahlas 🙂 a ze chceme dalsi prihody!!
jo, paní učitelko, fuj, mě taky pobavilo. vyřídím, díky, třeba ji to bude inspirovat k dalšímu psaní…
Díky za skvělý příspěvek! Chce se mi volat „ach ta česká škola!“ My jsme tady na nervy, když jedeme s dětmi v metru a pořád je přepočítáváme, úporně dodržujeme zvonění, abychom nepřišli a pár minut pozdě do třídy a děti si nedej bože nevypíchly kružítkem oko. Chtěla bych na chvilku “ učit“ v korfské škole, aby mě tyhle obavy přešly… Kdyby se nějaké místo uvolnilo, mám zájem…
věro, držíme vám tu fleka!
To je dobrá řecká schovka: Žáci se schovají a učitelka je ani nehledá. A nikdo ani nepiká ani nepyká! :-).
hm… ještě že žijeme na tak bezpečném místě…
Nu, ani mi moc do smíchu není. Ale občas mi do smíchu není i z české školy; vím, co pančelky dokážou (a že jsem sama hrdá expančelka!). Ovšem Ofélii nejde než pochválit a povzbudit v dalších fejetonech.
díky, nuli. jak jsem po letech zjistila, my řeckou školu nezměníme, ale můžeme změnit svůj přístup k řecké škole…
„Jak jsem se stala s poctivého psavce redaktorkou vlastního dítetě“.
Pokud jsi už dávněji nezačala /co Tě znám, spíš ano/ shromažďovat veškerou mluvenou i písemnou tvorbu toho dítetě, tak začni. Pokud jí nebudeš trochu víc redigovat a dítě znechutíš a my to poznáme, mohla by vzniknout docela milá a svérázná tvorba. Já si tak mlhavo vzpomenu na některé její dřívější výroky, ocitovat asi ne, ale vím, že měly vždy vtipnou jiskřičku.
Dnešní tvorbu samo sdílím, vytisknu a určitě ji ve společnosti v nějaké veselé debatě použiji a vím, že bude úspěch.
🙂 přesně. jako se fotbalisti na stráří stávají trenéry, tak já místo psaní budu trénovat dceru, to je dobrý nápad :)) ofélie je skvělá vypravečka, ale napsat takovouhle stať v češtině pro ni muselo být asi dost těžké. uvidíme, jestli se jí bude zase někdy chtít. (tohle byla daň za to, že jsem ji nechala jít za školu).
Tak si myslím,že Ofélie ty poměry ve zdejší škole trefně vystihla.Je velice všímavá a to se bude v životě hodit.V Řecku to tak o svátcích asi chodí,ale to neznamená,aby se někteří učitelé flákali.V psaní různých fejetonů má talent,po mamince,ale i jinak bude nadaná.Ať se ji daří.
děkuji, jsem na ni samozřejmě pyšná:)
toto je do placu.
zacal by som s radou dcere, aby si vyvinula alergiu na kadidlo alebo vydychany vzduch a vzdy sa po 10 minutach vypytala von a isla priamo domov. (super, ze na to prisla sama)
dalej – co takto vyrobit obal na knihy s velkym obrazkom svateho spiridona a moze si v takychto chvilach – aj v triede, aj v kostole – citat co chce.
no a posledna vec, na posudenie celkovej situacie potrebujeme fotografiu anglictinarky, ked sa o nu zaujimaju vsetci ucitelia, asi na nej bude nieco zvlastneho
a mali by sme to zvazit v kontexte.
hahahaha, stefane, ty prostě nezklameš!!!!
Dovolim si reagovat na článek, můj syn ve trest třídě to také pretrpel v kostele a naše milá paní učitelka děti pochválila a za odměnu dostaly dvě hodiny volna. Bylo mi divné, že jsem potkala paní učitelku dopoledne na místním trhu, jak si zvesela nakupuje.
kde? na korfu?
V Thessaloniki 🙂
Já bych byla pro, ať nás Ofélie informuje častěji o svém řeckém, školním životě. Fajn počteníčko!!!
vyridim, ale neprinutim…:)