Vše pro turisty? Jaká je ta správná cesta?

Airbnb. Kouzelné, ale zároveň zakleté, možná i prokleté, a tisíckrát proklínané slovo. Sdílené ubytování. Myšlenka přímo krásná, ale výsledek zcela tristní. O co vlastně jde?

Původní idea byla taková, že ten, kdo má ve svém bytě jeden či více neobývaných pokojů, si může přivydělat tím, že je pronajme na pár nocí nebo na delší dobu návštěvníkům. Popřípadě byt ve svém vlastním domě. Skvělý nápad, jak se poměrně levně ubytovat u domáčích a pro domácí zase super přivýdělek. Sice je to trochu narušení soukromí, ale za ten přivýdělek to stojí.

Jenže z celého pronajímání se stal obrovský celosvětový byznys. Kdo má byt na nějakém alespoň trochu atraktivním místě, ho raději pronajme za 100-500 eur na noc turistům než za 500-1000 eur za měsíc někomu, kdo potřebuje ubytování dlouhodobě.

Na Korfu, tedy v hlavním městě, ale nejen tam,  už nejsou k dlouhodobému pronájmu téměř žádné byty. A pokud ano, pak jen na zimu, od října do Velikonoc a pak se musí nájemníci vystěhovat. Kam? To nikoho nezajímá… tedy kromě nájemníků, samozřejmě.

Jenže Kerkyra je univerzitní město. Máme tady spousty přespolních, tedy spíše přesmořských studentů, kteří dříve v zimě živili celou oblast. Pronajímali si ubytování za 200-350 eur měsíčně, chodili do kaváren a taveren v zimě otevřených, a každý je měl rád. Když hrozilo zrušení univerzity, všichni hořekovali, jak tady přežijí.

Teď studenti ubytování nemohou sehnat. Ani za hodně peněz. Ani dál od města. Prostě nic není a oni jsou úplně zoufalí. A nejen oni. Učitelé, lékaři, policisté, úředníci a další státní zaměstnanci, kteří jsou na Korfu vysláni, spí několik dní v autě a ti z nich, kterým se nepoštěstí sehnat bydlení, zase zklamaně odjíždějí.

Já sama jsem prosila svého manžela, který má v přístavu byt po svém zesnulém bratranci, aby ho nepronajímal turistům, i když mu všichni se svítícíma očima vysvětlovali, kolik by na tom trhnul. Adonis se nejdřív netvářil na mé názory moc přívětivě, ale když jsem mu řekla, že odmítám dělat jakékoliv rezervace a v případném pronájmu turistům se jakkoliv angažovat, ustoupil, a pronajal byt na tři roky jedné mladé učitelce ze Soluně, která mu téměř ruce zulíbala.

Možná mám přehnané sociální cítění, ale já vidím společnost jako celek, a ne jako jednotlivce, kteří si hrabou do své kapsy a nic jiného je nezajímá. Protože tenhle systém, kdy všichni, co mají to štěstí a nějaký byt si zde pořídili nebo zdědili, sice rychle zbohatnou, ale pak se upečou ve své vlastní šťávě a s sebou vezmou i všechny ostatní.

Nehledě na to, že je majitelům bytů zcela jedno, že jejich návštěvníci ruší starousedlíky, protože přijíždějí ve dne v noci a chodí po starých dřevěných rozvrzaných schodech do pátého patra a kolečky těžkých kufrů narážejí do každého schodu. Že jejich návštěvníci chtějí v noci sedět na terase a popíjet víno a hlučně se bavit, zatímco místní lidé chtějí spát, protože jdou ráno dopráce nebo mají malé děti.

Před několika dny začala turistická sezona a skoro každý obchod v centru města má ve výloze ceduli, že se hledají prodavači a prodavačky. Ale taky mi několikrát týdně volá někdo ze známých, že potřebuje nutně uklízečku do letních apartmánů, další zase hledají sezónní zaměstnance do autopůjčoven, na prodej výletů, do kanceláří a restaurací. Jenže většina z místních, která pracovat chce, práci už má, a ti, kteří by za prací přijeli, nemají kde bydlet.

Z historického centra města tak mizí tradiční laciné kavárny, kde se scházeli dědečkové s korálky komboloi a hráli deskové hry tavli, šachy nebo karty. Ty už neutáhnou komerční nájmy. Mizí knihkupectví a další, u turistů nepopulární, obchody, a nahrazují je další a další moderní kavárny, kde si dáte kafe za 4,50 eura a řecký salát za 10 eur. Mizí malé krámky, čistírny, obuvnictví, švadleny, masny a pekárny, a místo nich otvírají předražené podniky.

Mizí klasické prádlo visící na kladkách, protože turisté ho tam věšet nebudou a uklízečky vezmou prádlo do prádelny. Mizí veškeré důvody, kvůli kterým turisté chtějí právě v historickém v centru bydlet. A tak se za chvilku ocitneme ve skanzenu, který se bude podobat Benátkám svojí podivnou atmosférou,  a který bude nepřátelský jak k místním, tak k návštěvníkům, kteří se ve městě přemnožili jako krysy. Protože majitelé budou muset nastoupit do krámu sami, apartmány uklízet taky sami nebo zaplatit za úklid cenu takovou, která by se vyplatila uklízečce jedoucí 20km z vesnice, a která by strávila hodinu a půl parkováním v přeplněném městě. Ta cena bude vyšší, než plat vysokoškolského profesora, protože uklízeček bude jako šafránu.

A já, ve své naivitě, pořád pevně doufám, že když už si to neuvědomí všichni ti, kteří chtějí jen rychle zbohatnout, uvědomí si tenhle průšvih alespoň politici, kteří nastaví nějaká rozumná pravidla, aby se život vrátil zase do těch dob, kdy se nám tu v sousedství všem žilo hezky. A nejen nám zde na Korfu, ale všude tam, kde se tenhle nešvar nekontrolovaně rozšířil.

p.s. nejsem samozřejmě proti pronájmům apartmánů, vil a chalup, které jsou k tomuto účelu postavené a na celoroční pronajímaní nejsou vhodné, ani proti těm v centru, které mají vlastní vchod, nebo kde majitel dodržuje původní myšlenku, že pronajímá pokoj nebo byt ve svém vlastním domě. Tam ať si každý dělá, co uzná za vhodné.

(autorka není komunistka ani nijak extra levicového smýšlení 🙂 )