Sedím u počítače, měla bych pracovat, ale myšlenky se mi rozjíždí do všech stran. Odepisuji na zprávy na všemožných sociálních sítích, čtu si noviny a přitom vzpomínám, že jsem na Korfu přijela poprvé v květnu před devatenácti lety. Bylo to, myslím, osmnáctého.
V Athénách byla tenkrát dvě letiště. Jedno domácí a jedno mezinárodní. A já jsem se potřebovala přepravit z jednoho na druhé. Zastavila jsem taxi a požádala ho, ať mě odveze. „Bude to za 2500 drachem,“řekl mi řidič anglicky. Já jsem ale potřebovala účtenku, protože cestu mi platila cestovka, která mě do Řecka vyslala. „A účtenku mi dáte, prosím?“ špitla jsem nejistě. Taxikář típnul cigaretu do přeplněného popelníku a zkoumavě se na mě zadíval: „Cože chceš? Účtenku? My tu takové věci nemáme…“ Pak se na chvilku zamyslel a ze své brašny vytahnul diář. Nalistoval prosinec a utrhl jeho rožek. Na ten mi napsal nějaké klikyháky a 2500 drachem. Pak se na mě usmál a „účtenku“ mi vítězoslavně podal. K mému velkému údivu ji cestovka přijala, když jsem k tomu podala podrobné vysvětlení… Co na to tehdy říkal finanční úřad, jsem nezjistila… Možná tu účtenku dali do účetnictví včetně mého příběhu, kdoví.
Na Korfu na mě při výstupu z letadla dýchlo vlhké teplo. Nějaký pán mě čekal na letišti a zavezl do domu, kde jsem měla bydlet. Ubytovali mě v jakémsi plesnivém sklepě daleko od jakékoliv civilizace i od moře. Ale já jsem si po čase koupila lehátko, dala si ho pod cypřiš na zahradě a často na něm lehávala, popíjela víno a četla si knihy nebo psala dopisy.
Pak mě stejný pán vezl po východním pobřeží směrem na jih. Byla jsem udivena krásnou přírodou, barvami mně neznámých rostlin a modří klidného moře.
Největší překvapení mě čekalo v Kerkyře, v hlavním městě. Ani ve snu bych si nedovedla představit, že bude tak krásná!! Chtěla jsem tam být pořád, procházet se uličkami a nasávat tu nádhernou atmosféru. Přemýšlela jsem, zda se ta krása může člověku po čase omrzet.
Teď už to vím: nemůže. Každé ráno, když se chodím koupat k větrnému mlýnu a procházím zálivem Garitsa, obdivuji ty barvy a tu nádheru. Pokaždé je to jinak. Mám tisíce fotografií stejného místa, které je ale pokaždé tak jiné.
A když jsem pak za měsíc našla muže svého života a později zjistila, že Korfu je zřejmě nejhudebnější místo v Řecku, měla jsem jasno: Tady chci žít.
Snad mi ty růžové brýle ještě nějakou dobu na nose vydrží.
Moc pěkná vzpomínka! A přitom tak okouzlujícím způsobem zasahující až do dneška a co víc – i dál do budoucnosti :-).
v to doufám!! díky a zdravím!
To víš,že vydrží,to Ti ze srdce přeji.Člověk si má plnit své sny,ty ho posouvají kupředu,alespoň mně.Na takovém krásném ostrově se ani není čemu divit.A pak,stále je co objevovat,ne?Ten větrný mlýn je asi kouzelný.Měl bych prozkoumat?
určitě ano! není to nijak složité! plavky s sebou…
Radost k Tobě zajít i když zrovna tyto dny máme zde taky takové řecké počasí a skvělou náladu
to ráda slyším! co dělají ptáčci?
Pějí jak o život. Někteří dokrmují první mladé, někteří už sedí na dalším vrhu a hlavně nám zněmožňují sběr kamčatských borůvek. Ty totiž na rozdíl od kanadských a našich vytváří veliké husté keře /až 2 m*/a ty jsou ideální pro malé ptáčky co hnízdí nízko nad zemí. Jo, zapomněl by , že se opět asi po 4 letech podařilo samečkovi holuba hřivnáče sehnat nevěstu a tak nám po večerech a ránech krásně vrká nad hlavami.
Jinak mi z mého biotopu zmizela po letech oblíbená rodinka špičkových letců /krahujec/. Radost mi dělá už jenom párek jestřába /k „velké radosti“ chovatelů kura domácího.
Už po několik let jsem zde neviděl vrabčáka. Ani polní natož domácí, jsou doufám ne definitivně pryč.
Dost, cizí blog a já se rozepsal. Promiň , nesmíš mi přihrávat snadná témata, ale díky .
Naopak!! Diky za ty cenne informace!!@
Někdy je fajn zavzpomínat. Taky to tak mám a je mi krásně. Pozdravuj doma.
díky, i ty. přijedete letos?
Pavla ahoj,
Ta fotka predstavuje nadherne miesto, kde clovek chce zit.
Urcite si sa rozhodla dobre, clovek chce zostat tam, kde sa dobre citi, zije tam a pracuje a je to nadhera, je stastny, prechadza sa ulickami, akoby sa tam narodil, poznal to uz..ten pocit mam aj ja z Tuniska. Zo Sousse, nikto na nepochopil, ked som to opisovala ako ty….kvety, ulice, more, ten teply vzduch, budovy..
Som rada, ze si stastna, budes stastna vzdy…
Pa pa Moni Mokosova
a to přeju i tobě! a třeba se tam jednou vrátíš… anebo si zamiluješ jiné místo.
Klasická krása nezevšední.
přesně. každý den si nad ní pozastavuju. ale to samé se mi stává i s prahou. když jedu (ideálně) za krásného počasí tramvají číslo 2 z hradčanské dolů na malou stranu. nádhera.
Krásné, za pět dní poprvé navštívím Korfu a moc se těším. Před pár lety jsem přečetla Příběhy z olivového ostrova, nedávno koupila Korfu bez průvodce – perfektně popsáno, po hlavním městě to bude má navigace a Pod cypřišem se sklenkou Ouza přečtu až na dovolené. Plánovala jsem jeden den na výlet po Kerkyře a možná budou dva.. Jen doufám, že autobusové spojení bude fungovat, neřídím a bydlet budu asi 30 km od hlavního města. Pavlo, moc Vás zdravím a díky Vašim knížkám poznám po několika řeckých ostrovech i Korfu
to mám radost!!!! autobusy fungují celkem dobře, takže žádný strach. tady jsou jízdní řády https://www.greenbuses.gr/routes-en
a moc vám přeji, aby se vám tu líbilo! a až pojedete do kerkyry, vezměte si plavky, je prima, se po courání městem v teple osvěžit v moři…
Díky za jízdní řády a typ na plavky. Ty budu mít v batohu asi vždycky.. a líbit se mi určitě bude!
Ano, krása nezevšední. Jezdili jsme s manželem na Korfu deset let, vždy na stejné místo, ale dovolenou jsme rozhodně netrávili jen na pláži. Na skútrech jsme projezdili celý ostrov a měli jsme pocit, že ho dobře známe. A milovali jsme to a každý rok se zase vraceli. A padly i takové úvahy, že tady strávíme společně důchod. Pak náhle můj manžel nečekaně zemřel ve věku 54 let. Říkala jsem si, že je konec našim společným snům, že už se na Korfu asi nikdy ani nepodívám. Uteklo 6 let. 18.6. letím……….. :-))
… a budete vzpominat na spolecne prozite chvile. Jsem rada, ze se vratite a preju vam, aby to byl radostny navrat!!
Díky, moc se těším. Doufám, že najdu všechno a všechny na svém místě :-))