Nevím, co to mám za divnou úchylku, ale už od malička miluji bílé pláště. K doktorům jsem vždycky chodila často a ráda. Když jsem se poznala s Adonisem, byla jsem samozřejmě nadšená z toho, že mě bude jako lékař celý život opečovávat. Trošku jsem se ale přepočítala, neboť kromě pravidelných dávek injekcí vitamínu B12 v období naší největší zamilovanosti, mě Adonis léčí stylem, že se na mě nevěřícně podívá a poté konstatuje, že to přejde.
Pravda, musím říci, že po své zkušenosti s řeckým zdravotním systémem jsem se ze své úchylky celkem úspěšně vyléčila. Včera jsem ale měla další zajímavou zkušenost.
Můj gynekolog Markos mě na moji žádost poslal na nějaké testy, které by měly absolvovat ženy po třicítce. Brrr… teď jak to píšu mi dochází, že už jsem dva roky žena po třicítce. Nějak jsem nerozuměla tomu, kam přesně mám na testy jít, tak mi Markos zdůraznil, že ke kytarologovi. Moc jsem nechápala. Kromě klasického hudebního nástroje mě napadlo jediné spojení a to je kytaritida, řecky celulitida. Ač po třicítce mám nejrůznější tělesné vady, doposud jsem měla pocit, že zrovna na celulitidu netrpím. Trošku uraženě, trošku vyděšneně jsem vyšla z ordinace a šla hledat kytarologa. Snad si ze mě Markos neudělal legraci.
Skleněná věž. Tak se říká prosklené budově, ve které sídlí množství nejrůznějších doktorů. Na cedulkách byli všichni, od pediatra přes patologa, ale nějak toho svého jsem tam nemohla najít. Začala jsem trošku pochybovat, zda jsem správně rozuměla a šla se zeptat k dentistovi, okolo jehož ordinace jsem právě procházela. Ano, kytarolog ve 4. patře. Doktor Dukas.
Jížní mlok a Čočka albínka, mé oblíbené kamarádky a kritičky mých blogů prominou, ale jestli Řekové žijí dneškem, tak tenhle kytarolog žije v dávné minulosti. Dvě místnůstky o rozměrech 2×3 metry, první z nich byla čekárna. Jedna ušmudlaná sedačka jako z bazaru, 10 let staré časopisy na zamaštěném skleněném stolku a na dceřích na toaletu přilepen téměř nečitelný lísteček: NEFUNGUJE.
Sekretářka, která měla být v důchodu nejpozději v době vydání již zmíněných časopisů na stole, se na mě nervozně podívala a řekla, ať počkám. Po chvíli mě zavedla dál. Poprvé v životě vidím kytarologa. Je to starý vyhublý pán s naštvaným obličejem a mám docela potíž mu rozumět jediné slovo. Tudíž na otázku, kdy jsem se narodila odpovídám, že před 17 měsíci /myslela jsem, že se ptá, kdy jsem naposledy rodila/, dívá se na mě udiveně, ale nic neříká. Poté, co se ptá na jméno mého otce /další řecká byrokratická lahůdka, i v sedmdesáti letech se musí pořád všude uvádět jméno otce/, mi nevlídným hlasem poroučí, abych si odložila a posadila se na křeslo. Odkládám svůj mobil a oblečení na židli, na kterou vzápětí můj kytarolog usedá. Z prosklené budovy se dívám na ulici. Ze čtvrtého patra je odsud docela zajímavý pohled. Naproti je požární stanice. Hned vedle nedostavěný dům s trčícími dráty směrem vzůru. Na provizorní střeše si někdo udělal docela pěknou terasu. Pár květináčů s bazalkou , plastikový stolek, židle a slunečník. I v parném centru betonového města se dá zpříjemnit život. Pode mnou troubí auta a motorky se prodírají pomalu posouvající se kolonou. Není to poprvé, co si připadám jako ve filmu. Tak jiný život, tak odlišný svět.
Mimochodem, kytarologie je cytologie. Teď už to vím.
K orientaci stačíJsem skromný, nemusím zas všechno vědět. Někdy někde jsem zaslechl cytostatika, ale nic. Mně stačí popis výhledu ze 4. patra a jsem zufrieden. Hezký večer
buteo, bez tvych komentaru uz bych sve psani asi davno zabalila:))) diky.
napínavé až do konce, finiš úsměvný!
skulinka do ordinacíMilá ostrovanko, děkuji , že jsi mloka a mě pasovala za své kritičky. Reaguji dle příspěvků a nekritizuji plánovitě. Dnes tě zklamu, toto je příspěvek, který mě dostal. Myslím si, že bys mohla klidně ještě při popisu přitvrdit. Popis lékaře kytaristy, jako bych ho viděla;popis ordinace, jako jsem ji viděla. Připomnělo mi to první setkání s nemocnicí, kde jsem hledala kamaráda a odkázali mě na pathologickou kliniku…:))Každopádně pokud se nemýlím, tak v Čechách je vyšetření „kytaristické“(úžasné slovo), tedy vyšetření cytologie v rámci gynekologické ordinace. Pořád nemohu přijít na to, jestli zdravotnictví v Řecku je na vyšší evropské úrovni, anebo 100 let před vydáním výše zmíněných časopisů.Jižní mlok bude zřejmě kritizovat teď mě, určitě si svou skulinku do ordinací pevně našel a krásně mu vše funguje. Funguje?
Hmmm, já jsem byla ve skleněné věži včera, navštěvuji zde dva tři lékaře. Velikost čekárny u jednoho je 2×3 metry, u dalšího je to ale 4×5 metrů. To aby jste věděli, že někteří lékaři jsou napřed. Vytvořila bych asi takového pravidlo: čím nižší patro, tím navštěvovanější a mladší lékař s větší čekárnou. Pá
kytarologSkvělá povídka! Všechny povídky jsem přečetla najednou, tato se mi líbí nejvíc hned po „Páček shledáček“:)Jen malinkou poznámku: nebylo by férovější použít název „kytarologos“, aby zůstala zachovaná pointa povídky ale nedošlo k matení pojmů? V češtině existuje pro tohoto odborníka termín cytolog. Toto slovo převzato z řec. kytos = buňka. Zdraví italská poloostrovanka.
romaneto, diky. akorat kytarolog jsem pouzila zamerne, vzbuzuje to vetsi zvedavost…zdravim z reckeho ostrova na italsky poloostrov!!
RomanetaHm, poloostrov, to je u Itálie dost široký pojem. Řekl bych, že mimo Jižních Tyrol, je to skoro celá Itálie. Hezký večer a nic ve zlém, že jsem zvídavý
-> Buteo: bez problémů, stačí si přeložit můj nick:)Já jsem tak chtěla jen pozdravit Ostrovanku taky z jihu, protože se mi zdálo, že je smutná.
-> Ostrovanka: OK. Stejně je to pěkná hra se slovy. Správně je kyttarologia, cytologie:o)Už jsem se rozhodla, budu tvoje stránky navštěvovat pravidelně, moje komentáře neber jako kritiku:o)…musí se uvádět jméno otce… – tedy jen u žen se uvádí příjmení otce, tzn. obdoba našeho „rozená“, je tak? Zdraví přes-moře-skoro-sousedka.
romanea ne, jmeno otce se skutecne uvadi u vsech, takze treba muj syn ma uvedeno jmeno otce, po kterem se jmenuje a protoze ja se jmenuju jinak, nikdo tady nevi, ze je to muj syn. jmeno matky tu neni dulezite…jinak ja smutna nejsem, jen me sem tam neco vytoci.
Jméno po otciAha, takže podobně jako v ruštině např. Alexandr Sergejevič Puškin, ve Španělsku je to spravedlivější, každý má 2 příjmení, jedno po otci a druhé po matce. V Řecku je to asi pozůstatek z doby, kdy ještě nebyly matriky, jako bližší identifikace jedince. Jméno matky je důležité, ale nemusí to být černé na bílém, protože „mater certa, pater incertus“… se asi řídí starou pravdou „mater certa, pater incertus“…
Překlepposlední řádek v předchozím komentáři tam samozřejmě nemá být:o)
to je pravda:))
a to jeste neni nic….proti tomu, co lze zazit u gynekologa v Seci…..;-))