Ze začátku, kdy byla taková zima s teplotami až minus 17, byl Adonis snad jediným člověkem v celé Střední Evropě, kterému nebyla zima. Val si na sebe kousavé vlněné kamaše a tričko a neustále se divil, proč se lidé na zastávkách tramvaje a na ulicích klepou a drkotají zuby. Také komentoval oblečení spolucestujících pokaždé, když se mu něco nezdálo a připadal si jako expert na zimu na Sibiři.
Protože s sebou ale nemá vlněné prádlo náhradní, rozhodl se, že si jej koupí tady. Obešli jsme snad všechny obchody v Praze a ptali se po vlněném spodní prádle, na což se nám dostalo reakcí v lepším případě udivených a v horším nevrlých. Všichni mu snažili namluvit, že dnes už se vlněné prádlo nevyrábí, že dnes je moderní thermo, ale Adonis všude tvrdošíjně vyhrnoval nohavice a ukazoval to svoje a říkal, že tohle sice kouše, ale nesmrdí a prodavači jen zamítavě kroutili hlavou. Pak jsme ve sportovním obchodě objevili kousek z moderně zpracované vlny za 1500 Kč, ale k Adonisově velkému zklamání tyto podvlékačky nehřály a tak jsem je zdědila já jako svůj nejluxusnější kousek prádla, i když s mužským střihem. Bohužel je pravda, že hřeje stejně jako punčocháče za desetkrát nižší cenu.
V sobotu jsme se vydali objevovat Moravu. Večer jsme měli domluven vinný sklípek u Hodonína, kde nás pan vinař naléval vínem takovou rychlostí, že Adonis po cestě domů zpíval po vesnici německé národní písně a já si zbytek večera nepamatuji a mám za to, že se ze mě stal zapřisáhlý pivař.
Další den jsme vyrazili do mé rodné vesničky Hošťálkové u Vsetína, kde jsem nebyla celých dlouhých 22 let. Od starých přátel se nám dostalo vřelého přivítání a já jsem Adonisovi ukazovala faru, kde jsem vyrůstala, a hřbitov a kostel, kde byl můj tatínek farářem a kde jsme si jako děti ve všední dny často hrávaly. Je zajímavé, jak dětské oči vnímají jinak vzdálenosti. Kopec od kostela, kde jsme se sestrami lyžovaly, je vlastně rovinka a zahrada není obrovská, jak se mi tenkrát zdálo. Ale i přesto, že jsme se odstěhovali, když mi bylo 5 let, pamatovala jsem si některé věci do nejmenších podrobností.
Pro děti si na jeden den přijel náš kamarád hlídač Kuba a vzal je na lyže na Troják a protože to pro ně bylo poprvé v životě, líbilo se jim to tak, že na tenhle zážitek nikdy nezapomenou. Janýsek se rozhodl, že už zpět na Korfu nechce a rád by se stal profesionálním lyžařem&
Na Vsetíně u Edity z Valach, která mi sem často přispívá svými komentáři, nás na domě vítala řecká vlajka a z domu vyběhli naši hostitelé, kteří už měli slíbenou pečenou kachnu na stole. Při plápolání ohně v krbu a nesčetném množství Plzně jsme si povídali a užívali si vánoční atmosféru Valašska. Zároveň jsme se také stali držiteli valašských pasů, takže Adonis, který vždycky toužil po českém občanství, má konečně splněn svůj sen alespoň částečně.
Poslední den jsme pokračovali do Ostravy, která mě příjemně překvapila. Představovala jsem si neutěšené šedivé město s kouřícími továrními komíny a namísto toho jsem spatřila moc pěkné náměstí a barevné centrum.
A tak jsme se na konci roku docestovali do Prahy, unaveni, ale spokojeni a šťastni, že jsme viděli kus světa a navštívili pár přátel. A musím říct, že Moraváci můžou řeckou pohostinnost směle strčit do kapsy&.
pamatuj si, že pro Vás je vždy kačena nachystaná a Plzeň se chladí ve sklepě!:-)) A můžeš být klidná, na Vaši návštěvu taky budeme dlouho vzpomínat – samozřejmě v dobrém, a s úsměvem na rtu…pozdravuj svou úžasnou rodinku a těším se opět na brzkou shledanou! a ještě jednou hodně štěstíčka a zdravíčka celé tvé rodině v nastávajícím roce! Zdraví Valaši (Edita a spol)
To je krásný! Ani se Janýskovi nedivím, ale nechybělo by mu moře? :)Všem Vám přeji krásný nový rok!!! Zdraví, štěstí a lásku (klasická trojice)!!!
No jasně, ˇproto vozej Moraváci do Řecka i domácí klobásky a Fernet!:-))
Dobře, že jste si to užili! Do dalšího roku ať jste hlavně zdraví a pořád stejně šťastní:)
edita: diky, zitra nas tam mate znova:)
papaja: janysek ma rad zimu a hnusny pocasi. ale mozna by mu to po delsi dobe chybelo, kdovi.
mod: a rekove jim pak skacou na spek:)))
cestovatelka diky, napodobne!!
To je dobře že jste si to tu tak dobře užíváte všichni. To za rok zas přijedete, když má Adonis to občanství :-).Vše nej nej v roce 2010 celé tvé rodině a snad se uvidíme v létě u Vás.David+Gábina+Lukáš a Matouš
Skoro nemám slov,je to tak pěkné vyprávění! S tím dětstvím a vzpomínkami a velikostmi je to přesně, jak píšeš.
Přes svátky jsem přečetla Vaši knihu, líbí se mi….A věřím, že jste nasbírala zase další příběhy do další knihy…Ještě jednou Vám přeji hodně zdraví, štěstí a pohody v novém roce – ať už na Korfu, nebo tady. Hana
Návrat domů…Tomu se říká návrat ke kořenům, také jsem měl podobné pocity, když jsme poprvé s dětmi cestovali na Moravu k příbuzným a dávným kamarádům. Ty dobré pocity a zážitky mi pak vždy pomáhají při cestách pryč :-)Hodně štěstí!
Krása …Takhle se má aktivně odpočívat … 🙂 Přejeme Tobě i celé Tvé rodině hodně zdraví, štěstí, spokojenosti a lásky po celý rok 2010 ! Čtenáři z Třince
z tohohle článku čiší pohoda :).Těším se na další podobné v tomhle roce.
david: diky, tesim se.
nuli: vlastne to nejak tak teoreticky vim, ale to zjisteni na vlastni oci je zajimave.
hana: to jsem moc rada. vam taky vseco dobre!
cayman: diky. jak casto se vracis ty?
szapet: diky. napodobne!
dewberry: a ja na tvoje:)
Pajo, tak ti nezbyva nez se naucit strikovat a nejake teple vlnene pradlo Adonisovy uplest :-DVse nejlepsi do noveho roku 😉
Vše moc dobré. Tak to vypadá, že nakonec by to moře nejvíce scházelo tobě! Šťastné cestování přeju.
Konečně
Váš blog navštěvuji pravidelně, ale konečně jsem se rozhodla zanechat zde byt jen malinkou stopu a popřát Krásný Nový rok 🙂
Blog ctu uz nejaky ten patek, ale nikdy jsem nemela potrebu komentovat, ale tentokrat vazne musim:-) Jsem puvodem ze Vsetina a recka vlajka na baraku a Ostrovanka s rodinkou v tomto Bohem zapomenutem kraji mne skutecne bavi:-) Krasny novy rok preju
Nádhera!S tím spodním prádlem je to u nás obráceně – šla jsem si nedávno koupit leginy… Koupila jsem velikost XXXXXL a ukázalo se, že do ní sotva nasouká choť (já ani omylem). Tak nosí místo spodků dámské legíny a já si lámu hlavu, na co se asi tak navléká velkost S. :)Jinak jsem ráda, že s cestováním všechno dobře dopadlo, že jste si to užili a doufám, že se třeba někdy uvidíme… až zase pojedete na Moravu. 😉
b.nikos: uz se ucim strikovat. taky preji vse nej… a nizsi dane.
eliza: to jsi trefila!
pruhovana: moc diky, napodobne!
zita: nas to taky dost pobavilo:)
manzelka: jak to vypada, recko bankrotuje, takze zadne dalsi vylety asi nebudou:(
až mě to dojalo! Krásné jak jsi se vrátila na místa, kde jsi vyrůstala!
lenka: clovek citi takové zvláštní chvění. i když ž je to tak dávno.
tož to si piš, že moraváci strčí řeky do kapsy – a to levou zadní! :Djen co mě mrzí, že jsem neviděla adonise zpívat v němčině…
pajka: o hodnes prisla:)
něco z Corfu
přečetla jsem si pár dojmů autorky blogu,mohla bych s ní rozvinout další debaty o žití na ostrově a své osobní zážitky nejen z řecké nemocnice a návštěvy dentisty etc.