Začalo to poměrně ošklivým ránem, které se změnilo v naprosto kouzelné slunečné poledne. Nějak se mi moc nechtělo ven, ale s kamarádkou Miriam jsme se shodly na tom, že to naše malé děti po těch deštivých dnech, kdy byly zavřené doma, skutečně potřebují.
Sešly jsme se v malé kavárně na pobřeží, děti vybavily holinkami a pláštěnkami, spokojeně upíjely náš drink a pozorovaly je, jak si šťastně hrají se svými kyblíčky a lopatičkami v hluboké kaluži.
Najednou k nám přiběhl pes. Krásné mládě zlatého retrívra. Ofelii ale vytrhl z ruky kyblíček a utekl s ním pryč. Za ním přisupěla postarší naondulovaná dáma, která ho asi po pěti minutách konečně dostihla,řekla, že mu nestačí a kyblík hodila přede mě. Místo omluvy se mě zeptala, odkud jsem. „Z Prahy“, odpověděla jsem a pokračovala v rozhovoru s Miriam.
Dáma se svým těžkým pozadím usadila na židličku kousek vedle nás, objednala si kafíčko, mezitím dorazila její kamarádka /jeje, doufám, že takhle za padesát let nebudeme s Miriam vypadat i my/ a pes pobíhal spokojeně okolo.
Za chvilinku ale už byl zase u nás, Sáře, dvouleté dcerce Miriam, sebral autíčko na provázku a utekl s ním. Čekaly jsme, zda sejeho panička, která vše pozorovala, zvedne a přijde mu hračku vzít, ale nic se nedělo. Po nějaké chvíli, kdy jsme psa nemohly dohonit, se dáma konečně vapotácela ze své židle, Miriam už ale začala být lehce hysterická, protože pes hračku nejen úplně rozkousal, ale ještě se na ni vyčůral a paní se na ni podívala udiveným pohledem a prohlásila: „No, co mám dělat, musím počkat, až mi to vrátí…“.
V tu chvíli jsme vystartovaly obě dvě a začaly té dámě poměrně ostře vysvětlovat, že pokud si psa nemůže chytit a hračku mu vzít,pak by zřejmě psa neměla chovat.
Dáma s těžkým krokem a hrubým hlasem zařvala: „Vypadněte Srbky, ať už vás tu nevidím!“
Já jsem se chvilku nezmohla na slovo, Miriam se ale projevila jako mnohem drsnější, než jsem si ji kdy představovala: „Ta hračka je rozbitá, buď mi ji zaplatíte nebo volám policii, která vám psa odebere!“ /Přání otcem myšlenky. Policie by samozřejmě vůbec nedorazila, ani kdyby si pes obě děti dal k svačině. A to jeho oanička také moc dobře věděla. Pozn.autora/
Pes nakonec úplně zničenou hračku vyplivnul, načančaná stařena nám hodila 5 Eur a začala se na celou kavárnu rozkřikovat, že tohle už je opravdu vrchol, jak se tu ti cizinci roztahují, člověk už si ani nemůže vyvenčit psa….
Já i Miriam jsem chvilku beze slova seděly a dívaly se na sebe. Tohle je ta strašná nevýhoda být kdekoliv cizincem, protože i když obě dvě vládneme řečtinou opravdu slušně, vždycky bude poznat, že jsme cizinky a vždycky nakonec jakákoliv pře skončí u tohoto faktu.
Znechuceně jsme se zvedaly k odchodu. Miriam, stejně jako já, by nejraději šla a té obtloustlé fifleně to nějak nandala. Pocit křivdy byl opravdu strašný. Nakonec jsem já, jako starý známý pacifista sebrala všechny své síly, došla k jejímu stolku a řekla: „Nezlobte se, paní, ale jediné slovo omluvy by vás opravdu nic nestálo. A chyba byla jasně na vaší straně. Tohle všechno přece nebylo vůbec nutné.“ „Zaplatila jsem vám hračku, tak už mě dál neobtěžujte“, přerušila mě čarodejnice. „A mimochodem“, pokračovala jsem, jako bych ji neslyšela, „Praha neleži v Srbsku, ale v Čechách“.
Ještě teď se třesu vzteky, ale zase ne druhou stranu mám docela dobrý pocit z toho, že i když jsem nezískala pocit zadostiučinění, alespoň jeden člověk na světě navíc ode dneška ví, kde leží Praha…
Pajo, cítím s Tebou!Já tyhle „zástupné argumenty“ z hloubi duše nenávidím. Jako kdybych chtěla po manželovi aby si uklidil ponožky a on mi vyčetl, že moje máma nevařila teplé večeře. Proti tomu není obrana a využívají toho slaboši.
Este stale ju mam pred ocami… babu hnusnu. A vrchol bol ked vyhlasila: „Pes nieje clovek, tomu sa neda len tak rozkazat aby mi tu vec dal“. Co to je za hlaska. Chudak pes, zit s takou osobou. To u nas v Ziline by sme si zgustli. Policia by jej dala mastnu pokutu ze nebol na voditku a nemal nahubok. To by bolo zadostucinenie. Ja viem, pomstichtivost nieje dobra vlastnost, proste este nie som dokonala. Mozno v dalsom zivote 🙂
To jsou teda zážitky! Ale na druhou stranu, babizny se vyskytují všude…
To je to, co mě tady dokáže neskutečně vytočit. Že člověk nakonec skončí s tím, že jako cizinec musí sklapnout patky a držet hubu, i když žádá jen základní lidskou slušnost. V takových chvílích většinou hlasitě česky brblám a babice posílám do pekel horoucích.
moc hezký závěr, tohle spoustu lidí napadne, až když sedí doma na záchodě a přehrávají si to znovu a znovu…smekám 🙂 Pablbů je prostě všude dost a dost…což říkám jako majitelka mláděte černého labradora, co MILUJE děti 🙂
Je to smutne, ale je to takSamozrejme jsem se s tim tady setkala a je to trapne, ubohe…ale s tim se neda moc delat, bohuzel… a jak rikas stejne ti lidi ani nevi, kde je Ceska Republika, jeji hlavni mesto a vubec neni treba se nad tim trapit. Ja si vzdycky pak rikam, sak co, ja jsem urcite jen lepsi tim, ze ovladam minimalne jeden dalsi jazyk skoro jako ten matersky a videla jsem vic nez mou vesnici…;)
Tak tyhle situace bohuzel taky znám, ale taky dokázu rychle odpovedet a nejradeji pred zraky co nejvíc lidí a nahlas, to se ten dotycný/á krásne cervená, s tím cizinectvím je to fakt i kdyz clovek bude zít léta nikdy se nestane domácím, lékem je sebevedomí a to nám nastestí holky nechybí! V ústavách je zakotveno jak se má kdo chovat takze se dozadujte práva beze strachu- zádný sklapování pusy, naucila jsem se jednat hned v momente a domu uz pricházím ve vetsím klidu.
dovedu si to úplne perfektne predstavit a priznavam ze jsem se klepala vzteky jenom kdyz jsem to cetla..
hey, to je fakt neprijemny, obzvlast maet-li to misto radi a ted uz to zustane poznamenany timhle vystupem a obavou ze se vse cesty znovu zkrizi. Je potreba to pustit z hlavy, ona ve sve ignoraci se citila v pravu a ukrivdena, zminku o Praze obratem zapomela a zustala ji pachut pocitu ze se ji pokousel nekdo ukaznit a primet k zodpovednosti. Zde neni vyherce a porazenych. Kdyby pes sebral hracku reckym detem reckych rodicu dopadli by zrejme stejne. Dej si drink a ignoruj takovy lidi. Hlavu vzhuru! 😉
Nic si z baby nedělej. Zřejmě prostě chtěla někoho vyprudit. Řekni si, že možná nezná jiné cizince než Srby a je natolik hloupá, že to používá na každého.
ja si z toho nic nedelam,je jsem se potrebovala vypsat a je to. grafoterapie:))
Pájo,to přece není otázka vlastenectví, ale 1/ internacionální chování některých pejskařů-fundamentalistů2/ nízké, resp. zcela chybějící IQ takto se chovajících osob. A to chování? – primitivní, tupý, arogantní, rasistický…atd. Mohl bych kontrovat podobnými historkami tady od nás, ale nemá to smysl, vždycky si říkám, hlavně ať nedojde ke zranění a tak… A co k té korpulentní dámě – pořádně jí to vyříkat, ať ví, že cizinec umí mluvit, nejdříve česky, pak anglicky (jsme vzdělaní) a ty peníze nebrat (jsme taky hrdí)…. Bohužel jak správně reagovat člověka napadne až doma… Vypadá to, že za chvíli budu mít od tebe věnovanou celou sbírku povídek:):)Tvůj věrný kritik-ahoj p
chut do zivotateda ostrovanko, ted jsi mi vzala velkou měrou chut do zivota. ještě že jsem byla vcera na bezva filmu-Japonsko. Stary babce tam synovec vzal kameny a zboural dům a ona mu ještě vařila čaj a obsluhovala jej. Tak se musí člověk k tomu postavit, nic jineho neexistuje, aby se nam neskladovaly ošklivé emoce.Budu na tom pracovat. Pracuj také.papa čočka Albínka. Mimochodem jdu v patek na film Magické oko-je to o albanské mafii!!!!MOC SE TĚŠÍM!!!
jejej..jak už tu poznamenali jiní, tohle se fakt stává všude a to je tak možná jediná útěcha. Těmhle lidem se asi nedá vyhnout..Já už jsem byla taky nazvaná ukrajinkou a musím říct, že jsem se z toho vzpamatovávala dlouho. Takoví lidi se musí jen ignorovat.. no to si řikám vždycky,ale stejně to nikdy nedokážu 🙂
Zádnou chuť do života jsi mi nevzala. Ty Tvé babizny si myslí, že jsou orginální. Omyl. Stačí jezdit po Evropských zemích a tu objevíš, že za hranicemi s Rakouskem, si místní ještě pamatují Čechy jako pohromu samoobsluh. Mojí sousedé /starší/ nemají rádi Němce. Naše babička nesnáší Vietnamce. Ale já, jak mám to srdce zvětšené, miluji všechny, no mám slabinku zase na některé menšiny a ty opravdu nemusím. Takže nikdo není dokonalý. A co?
jasne,mate pravdu, neni se nad cim pozastavovat, tohle se muze stat kdekoliv a komukoliv…
nekdy v takovych chvilich je tezke se udrzet a nenadavat sproste. ikdyz obcas to neni na skodu neudrzet se. mmj…ty zijes v recku? to musi byt parada, vzdycky jsem si to predstavoval jako idealni zivot…:)
2peace: idealni zivot je, kdyz si ho idealni udelas. je v zasade fuk, kde zijes… aspon u me to tak funguje..i kdyz pravda, ze v mirnem klimatu je to mozna o trochu jednodussi.
no jo, ale to tak neni….devatenactilety kluk uz o zivote neco musi vedet ne?
delam si srandu
Milá ostrovanko,moc Ti děkuji pou me taxidepses simera…a já otevřela počítač jen protože jsem hledala „old holborn“…a naskočily mi Tvé stránky,před skoro 4hodinami,jsem ještě tu.Chci Tě poprosit o něco..Ubal si jednu ruční old holborn,zapal ji někde v kouzelném koutku s výhledem na moře a z hluboka se nadechni…třeba ucítím i já tady tu krásnou vůni moře a anglického tabáku.A teď si jdu já vykouřit jednu jongensku..na zahrádku,s vůní chladné trávy od rosy,s vůní českých lesů…a tak se opět ptám-kde je můj domov?Dobrou noc…