Zrovna před pár dny jsem mluvila po telefonu se svojí sestrou z Německa, která se chystá na prázdniny se svými dětmi na naši chalupu u Sečské přehrady. „Vůbec se mi tam, nechce,“ posteskla si Mája. „Vždycky jsme tam trávily prázdniny s Éjou, a bez ní je tam tak strašně smutno…“ Naše milovaná nejstarší sestra Éja zemřela před dvěma a půl roky.
Dnes Mája přece jen vyráží na dlouhou cestu. Brzy ráno, ještě před odjezdem, mi napsala zprávu: „Facebook je idiot“ a přiložila fotku, kterou vidíte v záhlaví. Chvíli jsem ji zkoumala, ale nějak nedovedla pochopit, co se děje a co s tím má facebook společného. Nad fotkou byl od facebooku tento vzkaz: „Ahoj Magdaleno, je hezké udržovat vzpomínky živé. Umíme si představit, že na tento příspěvek před třemi lety ráda vzpomínáš.“
Na fotce je odraz osoby s foťákem v ruce. Je to odraz naší sestry Ester, která byla s Májou ten den před třemi lety na výstavě našeho bratrance Tomáše Smetany. Výstava se jmenovala Světlo z vedlejšího pokoje. Bylo to jen několik dnů předtím, než se dozvěděla svůj ortel smrti.
Máju ta připomínka rozhodila, ale já jsem tu fotku pořád zkoumala. A pak mě napadlo, že facebook není idiot. Facebook jen připomíná to, co do něj vkládáme. A dneska se mu, jistě nechtěně, povedl skvělý kousek; přinést nám pozdravy ze světla z druhého pokoje, možná z druhého světa, kterému, dokud se nacházíme na tomto světě, nemůžeme rozumět.
A tak odepisuju Máje: „Co blbneš? Facebook není idiot, je geniální. To je přece pozdrav od Éji v den, kdy jedeš na Seč! Jak jinak to má zařídit, abys to pochopila?“
Mája mi poslala několik srdíček a já jí popřála šťastnou cestu. Je čas přestat smutnit a raději začít vzpomínat na všechny ty krásné chvíle, které jsme spolu směli prožít.
Pavli krásná myšlenka, kéž by to byla pravda a naši blízcí z druhého břehu se mohli takto k nám přiblížit.
kdoví, třeba to tak je…
Na naše blízké z rodiny budeme vždy vzpomínat s láskou,protože už se z onoho světa nikdy nevrátí.Proto se radujme z každého hezky prožitého,byť obyčejného dne,z obyčejných věcí,neboť nevíme kolik nám toho tady ještě zbývá.Měj se hezky,Pavli.
přesně!! ty se měj taky hezky, vláďo!
Pekne napsane, ale moc kratke mami!!! 😀 <3
moje milá ofélie, v zimě budu psát delší příspěvky, ano? slibuju! ale tohle je prostě jen taková krátká myšlenka.
Povzbudivé, pravdivé.
učím se hledat povzbuzení. často je ho okolo spousta, akorát ho nevidíme…
Už dávno jsem poznala, že náhody neexistují… jen je správně pochopit
Světlo z vedlejšího pokoje… Hm, to je opravdu zvláštní… Vladimír Holan kdysi napsal krásnou báseň o smrti:
Vyhnal jsi ji ze svého nitra už před mnoha lety
a zavřel jsi ten kout a hleděl na vše zapomenout.
Věděl jsi, že není v hudbě, a proto jsi zpíval,
věděl jsi, že není v tichu, a proto jsi mlčel,
věděl jsi, že není v samotě, a proto jsi byl sám…
Běda však! co se to stalo dnes,
kdy jsi zděšený jako ten,
kdo náhle za noci spatří
paprsek světla pod dveřmi,
vedoucími do vedlejší světnice,
v které už dávno nikdo nebydlí?
To je moc hezke…