„Tři a půl týdne bez dětí?“ Mnozí se na mě dívali jako na šílence. Jak to, že mě manžel pustí (manželství je pořád bráno jako svazek, kde jeden druhého musí žádat o propustku), jestli mu nechám děti na krku, co na to děti, kdo se o chuděrky sirotečky postará.
Je pravda, že jsem Adonisovi musela svůj záměr oznámit tři čtvrtě roku dopředu, aby si na něj mohl pomalu zvykat. Vlastně jsem ani nechtěla odjíždět na tak dlouho, ale vzhledem k tomu, že zpět z Prahy už na Korfu nic nelítá, jsem odkázaná na letadlo z Drážďan. A protože letět z Drážďan posledním letem, je zhruba o 150 eur výhodnější, než letět jakýmkoliv letem předtím, dává to celé smysl. Alespoň mněJ
Ale aby se Adonis o děti nemusel zase tak moc starat, jsou vytrénované tak, že dělají všecko samostatně, kromě vaření oběda, což ale nevadí, neboť Adonis přece tak rád a dobře vaří a kromě toho musí také něco jíst. Zdá se, že si rodina beze mě docela užívá. Adonis chodí chytat ryby, děti s sebou vezme občas na loď, kde jim dělá společnost malinkaté koťátko, které našly v přístavu a odtamtud si jej pravidelně vypůjčují.
Od Ofélie jsem zprvu dostávala smsky tohoto znění:
-ahoj mami, co delas? Napisu ti basnicku: bil jeden svec mel divnou vec velikou pec. Na peci klec. Ofelie
– ahoj mami, mas se dobře? Ja ti napisu pokracovani te basnicki: v te kleci slepici, sypal ji psenici, každý den z klece vypadlo vejce. Tvoje mila ofelie.
Pak se na několik dní odmlčela, až přisla další:
-napisu ti další basnicku: maminečka zlatinecka ti si moje pusinecka, tvoje ofelie
Janýsek mě sem tam odchytil na skypu, protože sdílí s tatínkem názor, že posílání sms, je nehorázně drahá věc. Adonis moc nekomunikuje, ale Janýsek pilně referuje, jak tatínek chytá ryby a dělá doma velké hody pro všechny známé a kamarády.
Když jsem se ho ptala, jestli se mu stýská, bryskně odpověděl, že vůbec ne, že jsem přece teprve nedávno odjela. „Takže můžu zůstat až do Vánoc?“ Ptala jsem se ho zvědavě a doufala, že neodpoví kladně (přece jen mateřské ego trošku trpí, i když jsem samozřejmě moc ráda, že po mně děti nepláčou). Janýsek se na chvilku zamyslel a pak prohlásil: „Mami, když ti říkám, že se mi nestýská, neznamená to přece, že se na tebe netěšim…“ Spadl mi kámen ze srdce.
Ofélie nějakou dobu tvrdila, že nemá na smsky čas, takže nepsala, ale zřejmě už jí je taky teskno, neboť v sobotu mi poslala novou:
-ahoj mami, zbiva jen7 dni a mne je 7 roku. tesim se na tebe. Co to cinka na vesnici? Kluci jedou po silnici, hop konicku cinki cinki at jsme doma u maminki.
A ta poslední, která mě málem rozbrečela, zněla takhle: – ahoj mami, tatinek mne uz nemá rad jako předtímL
Adonis mi vysvětloval, že se na Ofélii zlobí, protože nechce jíst a večer chodit spát. Zdá se, že můj čas nadešel.
Teď k tomu nastalo to pravé pražské podnebí, kvůli němuž jsem vždycky v zimě trpěla, a tak jsem se po třech týdnech dokonalé svobody začala opravdu těšit domů.
babi leto tady je …ale bez Pavlinky smutno je….
Takze koukej mazat domu na Korfu,tesime se na tebe !!!!
uz jsem zde…
Ach ta dětská dušička … Ta tvoje Ofelie ma bezpochyby dar po Tobě!;)
Já jsem zatím vydržela bez mého brouka jen 10 dni, ale přeci jen mu nejsou ještě ani tři roky. Tvé stezky chápu a přeji krásný navrat! Mám to hodně podobne, jak se těším do Cech, tak pak zase zpět. By the way sonjin blog je skvělý! Prava duše dobrodruha 🙂
sonja, to je rozeny dobrodruh:))
Moc pěkné a příjemně dojemné :-). Vypadá to, že máte všechno načasované akorát! Přes zimu bude určitě líp tam u moře.
to mas pravdu. pri odletu snehova vanice, tady prijemnych dvacet. kde ze jsem rikala, ze jsem nejradeji doma??:)
Taky bych se rád těšil někam na jih, ale místo tepla mě čeká zítra celodenní práce ve vymrzlým bytě, kde se netopí a kde se zahřeju akorát tak prací. Jináč si taky myslím, že ať už manželství nebo partnerství by nemělo být nějakým vězením. Já bych v takovém vztahu ani nevydržel.
Koukám, že Ofélie má básnické střevo:-).
ofelie mluvi zasadne ve versich. nevim, kde to vzala.
Úvodem bych rád poděkoval jedné milé slečně Martine Teschnarové z CK Neckermann, která nás opečovávala v září na Korfu a zmínila se o Vašich knížkách. V druhém pořadí a neméně na stejné úrovni hodnoceném bych rád poděkoval Vám, za krásné postřehy a příběhy z Korfu. Řecko je jaksi moje srdeční záležitost a zřejmě jsem se narodil omylem na jiné rovnoběžce trochu severněji, než srdcem patřím. Takže postupně jak čas a rozpočet dovoluje, poznávám zákoutí řeckých ostrovů.
V září jsem projezdil celé Korfu na skůtru a při čtení vašich knížek jsem se zase vracel na místa o nichž se píše. Krásné čtení, moc děkuji. Sem jsem se dostal vlastně dočtením knihy Pod cypřišem se sklenkou ouza, když jsem na obalu na konci našel www odkazy. Bohužel jsem nestihl vaše spisovatelské sezení 10.10. nebot jsem v té době ještě byl začten do vašeho živého a bezprostředního vyprávění. Snad příště až se vyskytnete v Praze budu mít to štěstí získat vás autogram do knížky, kterou jsem si oblíbil. Až na Korfu zavítám znovu, což určitě plánuji, třeba se mi podaří váz pozvat na sklenku ouza nebo kávu v Kerkyře.
robine, moc dekuju! martina je strasne fajn, napisu ji odkaz. zkusim zase neco vymyslet pri dalsi navsteve v praze. stranky uz ted znate, tak sledujte. srdecne zdravim a jsem rada, ze se vam tu libilo.
Milá Pavlo, Vaše příběhy a postřehy ze života na Korfu se tak krásně čtou…Vaše knížky se osvědčily jako perfektní průvodce po ostrově. Vůbec se nedivím, že se Korfu stalo vašim novým domovem…Toto léto jsem byla s partnerem poprvé na Korfu a měli jsme to štěstí, že jste byla naší delegátkou, jste ohromně příjemná baba:)
🙂 diky moc!! pripomenete se mi? kde jste byli?
To je přeci bezva, takhle odjet! Jednou bych to chtěla mít taky tak 🙂
prave. tuhle mi jedna kamaradka rikala, ze je to vlastne moje zdravotni dovolena, aby mi vydrzel vztah s adonisem. tak jsem si rikala, jestli by to nemelo byt hrazeno kazdemu manzelskemu paru pojistovnou:)