Všechno se stalo úplnou náhodou. Minulý týden nám přišel fax, ve kterém bylo napsáno, že sem na Korfu přijede Antoinetta s manželem a chtějí vidět Adonise. Antoinetta je paní v Adonisově věku, která v dětství prožila jako dcera diplomata 3 roky na Korfu a Adonis tvrdí, že to byla jeho vůbec první láska.
S manželem Charlesem vypadají trochu jako karikatura prince Charlese a Camilly, ale jinak jsou moc milí a sympatičtí. V pátek k nám přišli na oběd a pak, když odcházeli, ptala jsem se jich, kde jsou vlastně ubytováni a oni řekli, že nikde, že si jedou hledat něco, kde by mohli přespat venku pod širákem. Přišlo mi to přinejmenším trošku výstřední na lidi jejich věku a postavení, tak jsem jim nabídla, jestli nechtějí přespat u nás. S díky odmítli, že nás nechtějí obtěžovat, ale že by jim to možná přece jenom přišlo vhod v neděli, na jednu noc. Rozloučili jsme se s tím, že mi dají zavčas vědět.
Janýsek po loňské návštěvě Prahy, kdy viděl u své velké sestřenice křečky, netoužil dlouho po ničem jiném. „Maminko,nechci gameboye ani žádné Piráty z Karibiku, chtěl bych křečíčka,“ žadonil mě lítostivým hláskem.
Před vánoci mě potkala italská maminka jeho kamaráda Thomase a tak jsme se chvilku bavily o domácích mazlíčcích. „Křečka? Já ti dám dva,“oznámila mi Gracia s radostí. „Thomas si toho ani nevšimne a k tomu odjíždímě stejně na vánoce do Itálie, tak by se o ně neměl kdo starat.“ A tak se stalo, že jsem dostala dva malé křečíčky v důchodovém věku, kteří byli zavřeni v maličkaté plexisklové klícce, kde nechápu, jak mohli dva roky vůbec přežít.
Janýsek měl obrovskou radost a s křečíčky si pořád hrál, sám je krmil a vyklízel. Pojmenoval je Anička a Lucy.
V neděli v 8 večer najednou zavolala Antoinetta, že jsou s Charlesem před domem, jestli by tedy u nás mohli přespat. /Ach jeje, neříkala jsem, ať mi dají vědět dopředu?/ Šla jsem trošku otráveně otevřít, ukázala jim pokoj, dala jim klíče, řekla, ať si udělají pohodlí a dál se o ně nestarala. Pár odešel a vrátil se až pozdě v noci.
Adonis čekal dlouho, až se vrátí, ale nedočkal se. Před tím, než si šel lehnout, vzal křečky, dal je na balkon, aby v noci nerušili návštěvu svým běháním na kolotoči a záhy usnul.
Včera odpoledne, když jsem se vrátila z práce, podivila jsem se, co dělá klec s křečky venku. Vzala jsem je dovnitř, vyměnila vodu a dala jim kousek jablka. Křečíčci tiše oddychovali. Až později, když oddychovat přestali a leželi oba dva s nožičkama nahoře úplně ztuhlí, uvědomila jsem si, že byli celé dopoledne vystaveni prudkému slunečnímu žáru. Umřeli svorně vedle sebe. Věděla jsem, že asi brzy zemřou, ale přišlo mi hrozně líto, že zemřeli naší vinou. Ubožátka.
Ofélie jejich smrt vzala s nadhledem tříletého dítěte:“Křečíčci jsou mrtví,“ řekla a do jejich prázné klece si začala skládat umělohmotné koníčky a panenky.
Jenže za 14 dní se vrátí Janýsek a já přemýšlím, jak mu nenadálou smrt jeho milovaných zvířátek vysvětlím…/Budu vděčná za každou dobrou radu…/
sežeň jiné!
Pájo, i když předpokládám, že Ofélie to Janýskovi práskne, sežeň jiného křečka a nějak mu to zkus vysvětlit, že ti dva prostě byli už staří a teď má jiného nebo jiné a mladé, které tu nechali po sobě…já bych to aspoň takhle nějka zkoulela…Před lety méu muži vletěla pod auto naše milovaná fenečka, hoši to nesli fakt dost těžce a nejlepší lék byl, koupit hned novou a kluci jí dali jméno taky Jenny a nakonec, přestožš každá byla naprosto odlišné rasy, ale stejné asi veliké, kluci vydedukovali, že to je vlastně převtělená ta první a je to…vzali to nakonec v pohodě…ale kde na to přišli, to fakt nevím! tak držím palečky, ať to dobře zkoulíš a dobře to dopadne! edita a spol.
Jasně, sežeň nový křečíčky. Chudák Janýsek, asi mu to stejně urve srdce, ale s náhradou to nebude tak děsný. Já sem na balkoně taky uvařila pár morčat. Hrůza.
Souhlas s Editou
Nedoporučoval bych párek mladých plodných. Stačil by i jeden. Jenom ne, snažit se sehnat stejné a tvrdit, že jsou to oni. Sousedka lhala s úplně stejnými andulkami, jen se zapomnělo, že jeden z ulétnuvších říkal“ Pepíček“.
chudáci křečíci… taková blbá smrt! Myslím, že nejlepší bude říct mu pravdu (trochu zaobaleně) protože se pravdu stejně jednou dozví. A nechat mu vybrat si novýho /nebo rovnou nějaké lepší zvířátko, třeba kočku 🙂
Pájo, já bychse také pokusila mít už jednoho nového doma. Bolest bude menší. Ale skutečně nějak přiměřeně sdělit pravdu. A kam jste je pohřbili? To bývá také důležité – bude se ptát a bylo by dobré, kdyby byli někde, kde je bude moci občas navštívit s kytičkou nebo tak nějak.
taky sem pro nove(ho) a rict pravdu…
možná ale už jenom jednoho… bude si ho možná víc všímat, když bude sám.A křečci jsou samotáři a většinou se docela perou, pokud jsou stejnýho pohlaví.
ja bych pravdu nerikala. Nevim jak rict sestiletemu diteti, ze jeho rodice usmazili krecky na slunku. Normalne rict, ze byli moc stari a umreli a ukazat hrobecek jak uz nekdo rikal. A pokud se Janisek staral dobre o kreciky tak bych byla pro psa. V tomto veku je to nejlepsi kamarad. Hawk
to je pravda, hrobeček je důležitej. Naše bývalý morčata mají taky hrobeček. Myslím že to dítěti pomůže líp se se smrtí zvířátka vypořádat.
pájo..tož a včil mudruj….-))
diky za rady. asi koupim jednoho a reknu, ze ti dva zemreli starim. milosrdna lez…
Necetla jsem vsechny rady, tak se mozna budu opakovat. Omlouvam se. Koupit jine zviratko urcite ano a to na 100 %. Ale kreckove byvaji trochu agresivni, mozna bych doporucila morce nebo zakrsleho kralicka. Jsou vetsi, tak se i lepe vyrovnaji s manipulaci detmi. Je s nimi take mozne navazat aktivnejsi komunikaci, nez s krecky. Ale nevim, jaka je nabidka na Korfu :)Fajn je, ze mas alespon nejaky cas, nez Janysek prijede.
to je smutný…můj bratránek takhle postavil akvárko s želvičkou na zapnuté topení… (nejste v tom sami!)… jsem pro křečíka čí morče a smrt stářím a pietní cestu na hrobeček
jako většinai já radím nového křečka 🙂 a polopravdu 🙁
Jsem pro tu polopravdu a křečka nebo křečky bych vybírala až s Janýskem. Mohlo by ho potěšit, že má na situaci nějaký vliv. A situaci s balkonem bych sama pro sebe moc nedramatizovala. M. byla pokaždé doma, když umřela želva i morče a bylo to vždycky hodně těžký.
provedu presne podle rad:)
Určitě bych taky byla pro polopravdu a nového křečka…mě to v dětství pomohlo. Omylem jsem jako malá zapomněla zavřít na chatě klec s křečíkem Žofinkou a ta utekla. Dlouho jsem ji hledala, až jsem se musela smířit s tím, že Žofinka prostě není. Ve své malé hlavičce jsem si malovala, že si někde křečkuje zásoby zrní a je jí dobře. Šli jsem si pak vybrat novou Žofinku. Až když jsem byla dospělá, tak se mi babička přiznala, že ji našla – spadla do pootevřeného šuplíku u kamen a tam se chudinka upekla. Nevím, jak bych se jako malá srovnala s tím, co jsem ji provedla.
Jinak bych taky uvažovala třeba spíš o morčátku.
řekla bych Janýskovi pravdu. Bude ho to bolet, možná Ti to vytkne, ale lež bolí víc. Bude si navždy pamatovat, že o zvířátka se musí pečovat a povede ho to k zodpovědnosti
nakonec to dopadlo tak, ze se me janysek v telefonu zeptal, co delaji krecci. tak jsem mu rekla, ze umreli a ze uz byli stari a ze je dobre, ze umreli spolu, protoze jim nebude smutno a budou spolu v nebicku. akorat jsem lehce zalhala o hrobecku, ale to snad tolik nevadi a ptala se ho, jestli mu mam koupit jine nebo mam pockat, az prijede a vybere si je. rekl, ze chce pockat a vzal to velice dobre. uffff….
Zrovna jsem Vám chtěla psát, jak to s křečíky dopadlo. Moc díky za informaci (taky jsem ráda, že mě napadlo sem ještě juknout). A budu čekat, co bude po návratu. Ale už to bude určitě „srovnané“.
Pájo napiš prosím jak ta story pokračuje, máte už nového křečka? Mimochodem, Janýskovi se velmi líbila naše kočka!!! 🙂