Škola pro jistotu skončila už před volbami a tak mají děti začátek svých tříměsíčních prázdnin už o několik dní dříve. Já se ale na školu strašně zlobím. Asi před měsícem jsme se šli s Adonisem do jedné nedaleké školy přeptat, zda by do ní naše děti mohly přestoupit. Ředitel s přeplněným popelníkem na stole, si z dlouhatánského nehtu na malíčku vydloubával špínu a s myšlenkami u svého mobilního telefonu, který mu neustále pípal, váhavě tvrdil, že to teď neví, máme prý přijít v září a zeptat se, zda má místo.
Děti se od Velikonoc prakticky vůbec neučily. Buď měly volno, výlet nebo nějakou slavnost ve škole. Třeba 47.narozeniny paní učitelky, která dětem řekla, ať přinesou brambůrky a limonádu, a to i přesto, že Řekové slaví svátky a ne narozeniny. Docela mě to překvapilo, protože paní učitelka na děti dost často řve a nadává jim do blbců, když jsou duchem nepřítomny, takže proč slavit narozeniny s bandou malých blbců. Ale každá příležitost neučit je prostě dobrá.
Učitel fyziky zase usoudil, že tři hodiny fyziky týdně je nad lidské síly a tak každou středu, když už byli ve škole při poslední hodině skoro sami, děti vypustil na dvorek a sám odešel kouřit. Když se ho Adonis jednoho dne šel zeptat, proč že to každou středu neučí, odvětil, že se s dětmi dohodl, že je ta poslední hodina únavná a tak si udělají trošku pauzu. Takže třetina učiva zůstala nedoučená a děti z fyziky letos ani nedostaly známku.
Paní Afrodité, Janýskova zahořklá učitelka hudby a dnes už celebrita tohoto blogu, mu na konci roku, letos už po třetí, opět dala sníženou známku z hudby. Ale to už je její folklór.
Měla jsem pocit, že by bylo fér zajít za ředitelem a hodit s ním řeč. Sympatický pán, kterému snížili plat zřejmě tak drasticky, že už nemá ani na holiče, seděl ve své ředitelně s řídkými šedivými vlasy zastrčenými za ušima a mile mě přivítal. Při mém monologu mu však tuhl úsměv na tváři. „A co chcete, abych udělal?“ Zeptal se mě bezelstně. „Pane řediteli, já vím, že nezměním ani vaši školu, ani celý systém, ani učitele, ale obávám se, že se tu moje děti nic nenaučí a proto bych vás chtěla poprosit, abyste nám pomohl změnit školu. Tak se mě jednou provždy zbavíte.“ Ředitel pobledl: „Tak vy chcete změnit školu? Tak prosím, změňte, já vám však pomoci nemůžu, ale jestli chcete odejít, odejděte..“ A tak skončil náš školní rok. Za tři měsíce mi možná trošku vychladne hlava a já se půjdu znovu přeptat ve škole U nestříhaného nehtu. Třeba se tam nějaké místo přece jen uvolní.
Abych však odlehčila tíživé téma korfského školství, nedá mi to, abych se nepodělila o příhodu s jednou turistkou. Před dvěma dny mi přišla SMS: „prosím vás, kde si můžeme vyměnit dolary za eura? Tady nikdo nechce dolary ani libry.“ Tímto tedy zdravím analytika cestovního ruchu pana Beránka, který dokonale zavařil těm pár odvážlivcům, kteří jeli do Řecka i přes katastrofické předpovědi, a vzkazuji mu, ať pár měsíců nevylézá ze svých analytických děr.
A protože se právě sčítají hlasy dnešních voleb, jejichž výsledky jsou zatím ve hvězdách a napětí vzrůstá každou minutou, přidám jednu milou historku posledních dní. Nedávno jsem vyšla do naší ulice a přímo před domem, to znamená zároveň i před kostelem svatého Spyridona, jsem narazila na skupinku rumunských věřících v čele s pravoslavným mnichem. Snažila jsem se prodrat davem, ale pohled mi ulpěl právě na mnichovi. Zastavila jsem se na chvilku, abych si ho pořádně prohlédla a vzápětí v něm poznala svého oblíbence Evchárista z kláštera na nejvyšší hoře, o kterém jsem kdysi napsala a nedávno přetiskla na naše stránky http://www.cesivrecku.cz/sam-mezi-tisici/ . „Evcháriste!“ Zvolala jsem nadšeně.
Otočil se a hned mě poznal. Běžel ke mě a podával mi ruku. „Jak se máš? Jezdí tam za tebou nahoru hodně Čechů?“ Ptala jsem se ho. Zavrtěl hlavou: „Já už na Pantokrátoru nejsem. Přestěhoval jsem se loňský srpen na horu Agios Oros, tady odtud mě vyštvali mniši z Paleokastritsy.“ Smutně jsem se zamyslela nad tím, jak na Pantokrátor jezdí podle mého průvodce zástupy Čechů a hledají toho „mého“ mnicha. Ale měla jsem radost, že jsme se takhle neuvěřitelně náhodně potkali a svoji myšlenku jsem taky vyslovila: „Tak to je opravdu náhoda, že jsme se tu potkali, když už na Korfu vůbec nežiješ.“ Během našeho rozhovoru k němu přicházely rumunské ženy v šátcích, líbaly mu ruku a prosily o požehnání. Evcháristos se usmál a říkal: „Nic není náhoda.“ Zamávala jsem mu a utíkala na nákup. O jeho slovech jsem pak ale ještě hodnou chvíli přemýšlela.
Marně si hlavu lámu – nic. Být menší vzdálenost, pomohl bych s matikou, fyzikou a chemii a zeměpisem a dost. Mimo Tvou pracovní sezonu s dětmi k rodičům do Prahy, ihned zamítl, tady máme bordel z maturitami. Zajímavé je, že co začali ministerstvu obrany, školství vládnout laičtí Nicneumělové, jde to s bývalou slušnou úrovní až do fuj.
Hlavně že nad vším nahoře bdí Všeuměl a je zřejmě se vším spokojen. Trápí ho pouze problém řeckého eura.
Zbývá mi Pavli obligátní věta : cítím s Tebou, ale poradit nedokážu.
buteo a neslo by to jinak? ze bys mimo svoji severskou sezonu jezdil ucit deti na korfu???
Dobrý den Pavlo,
no koukám, že to s tím školstvím není nikde jednoduché, ale u vás abyste Janýska a Ofélii ještě učila doma, aby apoň něco uměli. Takový přístup stran učitelů a ředitelů škol je všude v Řecku? Možná asi pevnina bude o trošku lepší, ne?
No ono tady v Česku to taky není žádná sláva, ale stejně jak o tom přemýšlím, na co si vlastně stěžujeme? Pořád jsou na tom děti v Česku asi lépe.
Řecko mám moc ráda a proto vám všem přeji aby se situace ve všech oblastech zlepšila.
Pozdrav z horké slunečné Prahy posílá Jana
nevim, jak na pevnine, ale rekla bych, ze to o moc lepsi nebude. mate pravdu: na co si stezujeme? to si rikam i ja ve chvilich, kdy se divam na porady o africkych detech, ktere jsou vubec stastne, ze neco podobneho skole existuje a mohou tam dochazet.
> u vás abyste Janýska a Ofélii ještě učila doma, aby apoň něco uměli.
Uz jsem to tu navrhoval. Nebo kooperativni svepomoc ala
http://denikreferendum.cz/clanek/13393-recti-bramborari-uz-nejsou-sami-spotrebnich-alternativ-pribyva
System dodelava.
ja nikoho nic ucit nemuzu, protoze sama nic neumim:)
S tím školstvím vás lituji. Otázkou však zůstává, jestli se situace zlepšuje, nebo zhoršuje. U nás platí ta druhá varianta a to je deprimující. Vzpomínám si na jednoho známého Rusa ještě z dob SSSR, který imigroval k nám. Ten si stěžoval na tamní poměry v zásobování. Když jsem se ho zeptal, proč se lidi neozvou, dostal jsem zajímavou odpověď. Když oni se mají lépe než loni a ví, že příští rok se budou mít lépe než letos. Takže mně z toho vyplynulo, že aktuální úroveň je pominutelná, jde o to kam to spěje.
bohuzel myslim, ze bud stagnuje nebo se zhorsuje, tak jak se snizuji platy ucitelu:(
Ještě je jistě možné použít japonské jeny. Místní obchodníci budou koukat :-). Začínám plánovat, že rozšířím poplašnou zprávu, že do Řecka je jistější jet už s drachmami. Schválně – jak by se zvýšila poptávka v českých směnárnách? 🙂
Ty zážitky ze školy mi připadnou dost hrozné a asi bych se taky místy rozpaloval do červena. Nebo do čerfena? 🙂
ja jsem si rikala, jestli to neni nejaka lobby smenaren, ktere kvuli euru zkomiraji. jestli ano, pak to byl fakt genialni tah. dnes vsichni turiste hlasili, ze sice tem blbostem neveri, ale pro jistotu si vymenili alespon 200-500 dolaru, co kdyby…
Dávat sníženou známku z hudby je fakt hloupost a ještě ke všemu Janýskovi, který je hudebně nadán. Školství v ČR taky není pohádka viz. můj blog:-), ale je fakt, že v Řecku je to horší, protože maně si vzpomínám, že na Rhodu nám vyprávěla průvodkyně, že se všechny děti musí doučovat(pokud na to mají).
Jináč s tou náhodou bude mět ten mnich pravdu – v životě se prý neděje nic jen tak..
cetla jsem…
„Nic není náhoda.“ Tak to sedí a nejen na tuhle situaci.
Přeji hodně sil v tom boji s kvalitou školství. No, ale máte 3 měsíce prázdnin, tak si děti alespoň užijí pořádné dětství. Stejně nikdo neví, co je čeká za profesi a jaké znalosti vůbec (ne)budou potřebovat. Možná na to v Řecku jdou nadčasově, že děti nic moc neučí 🙂
:)))) presne.