Škola volá

Po dlouhých a hlubokých úvahách jsem usoudila, že po svém posledním rozhovoru s ředitelem dětem školu změnit musím, protože by si asi zažívaly docela peklo. Protože ve škole U nestříhaného nehtu ( http://www.ostrovanka.cz/skolne-turisticko-pravolsavny-mix/) nám ředitel řekl, že nemá místo, zkoušeli jsme jiné cesty.

Nejdříve šel Adonis za jednou známou, která byla snad dříve předsedkyní SRPŠ či něčeho podobného. Ta nám poradila, ať jdeme za zástupkyní ředitele a odvoláme se na ni. Zástupkyně řekla, že musí Adonis počkat na pana ředitele, ten však přišel zrovna výjimečně o dvě hodiny později. Pan ředitel řekl, že má Adonis zajít na školskou správu za tamním ředitelem a ten, když bude souhlasit, zavolá mu a on naše děti do školy vezme. Na školském úřadě seděl nějaký celkem milý pán, kterému je to všechno úplně jedno a řekl, že naše děti mohou do této školy nastoupit a kdyby měl ředitel školy nějaký problém, ať mu zavolá…… (Jakékoliv asociace s pohádkou o Kohoutkovi a slepičce jsou čistě náhodné.)

A tak naše děti nastoupily v půlce září do školy. Šly trošku s obavami, jaké to bude, ale všecko dopadlo nad očekávání dobře. Janýska přijali noví spolužáci mezi sebe bez okolků. Několik z nich znal už z hudebky, jiné z ulice a všichni na něj volali, ať si přisedne k nim. O přestávce ho berou mezi sebe a tak zapadl mezi kolektiv hned první den.

Druhý den byla vyhlášená generální stávka učitelů, ale obě paní učitelky dětí ten den učily. Janýsek přišel s nadšeným výrazem domů a vyprávěl, že mají moc prima paní učitelku, která jim vysvětluje látku a slova, kterým nerozumí. Neřve na ně, ani jim nenadává do idiotů. Úžasné. A dokonce dětem řekla, že si mají koupit bloček, kam si budou zapisovat, co mají za úkol! (Stálí čtenáři ví, že přesně tohle mu v minulé škole zakazovali.)

Ofélie má taky dobré spolužačky a o přestávce si hrává se svojí mladší dlouholetou kamarádkou, která chodí o třídu níž. Také má hodnou paní učitelku, jen mě trošku zarazilo, když přinesla domácí úkol na okopírovaném papíře. Zadání znělo: Napište podle příkladu:

24->20+6

S údivem jsem sledovala příklad a nechápala, co mají děti vlastně udělat. Pak mi došlo, že učitelčinou rukou psaný příklad bude asi chybný. Tak jsem opravila 24 na 26 a Ofélie si pak dodělala zbytek příkladů. V dalším úkolu měli zase přiřadit k příkladu správný výsledek. Ten poslední, který však zbyl, zněl takto: 10+10+10+30+3 a jediný možný výsledek byl 73… Opravila jsem tedy 73 na 63 a hluboce si povzdychla.

Ofélie pak přišla ze školy a říkala, že to prý paní učitelka udělala schválně, aby tam byly nějaké chytáky.

Ať už to bylo jakkoliv, škola se zatím zdá být docela fajn. Doufejme, že touto změnou končí mé dlouholeté boje s učiteli. Nevím, zda mi to nebude tak trochu chybět.