Vždycky mě zajímalo, co mají Řekové na cizinkách. Je jich tu na ostrově tolik. Výběr je obrovský: Angličanky, Češky, Slovenky, Rusky, Maďarky, Němky, Holanďanky a dokonce pár Francouzek, Belgičanek, Rumunek, Bulharek a Italek.
Pravdou je, že Korfané o Korfanky moc nestojí. Svorně, nehledě na výši platu či sociální postavení, tvrdí, že Korfanky jsou moc náročné. Nechtějí pracovat, ale ani se starat o děti, chtějí prý sedět při kávičce se svými kamarádkami a povídat si o tom, co si která koupila a v jakém butiku. Nevím, jestli to spíš není strach Korfanů z toho, že si na své ženské protějšky nemohou dovolit, co chtějí, protože tu na rozdíl od cizinek mají svoje zázemí a rodinu, která jim kdykoliv pomůže, takže nemusejí dělat jakékoliv kompromisy.
Nedávno jsem se na hřišti seznámila s jednou Ruskou, říkejme jí Evelyna. Měla s sebou dvě malé holčičky, na které mluvila řecky. Poznala jsem, že je Ruska, jen podle jejího přízvuku, jinak řečtinu ovládala opravdu bravurně.
Po chvíli, kdy si naše děti hrály, jsme se daly do řeči. První jsme se oťukávaly v řečtině, abychom si přiznaly, že ani jedna z nás odsud není. Protože jsem teď nadšená ruštinou, snažila jsem se s ní komunikovat v její mateřském jazyce.
Malá Nataška i Irina se houpaly na houpačkách, zatímco moje děti se honily opodál. Evelyna využila najednou chvilky, kdy ji děti neposlouchaly a jala se mi vyprávět svůj životní příběh:
Přijela sem na ostrov před deseti lety, když jí bylo 22 let jako pracovnice jakési pofiderní cestovky, která asi po dvou měsících zkrachovala a nezaplatila ani jí ani hotelům, kde měla ubytované lidi. Našla si tedy práci v nějakém baru, aby nemusela zpět do Ruska. Tam se seznámila se Spyrosem, majitelem malého hotelu na severozápadě ostrova, který jí řekl, že ji odsud nepustí, že to je právě ona, která má mít jeho děti.
Ona, nadšená bezprostředností ne příliš hezkého maníka, se dala celkem snadno zmanipulovat. Vždyť kdo by se chtěl dobrovolně vracet do bídy a beznaděje své země plné mizérie?
Po sezoně se nastěhovala společně s ním k jeho rodičům do nevelkého bytu v hlavním městě. Každá jiná cizinka, která pláče v zimě nad svým osaměním, by jí mohla závidět. Jenže závidět není co.
Evelyna se mezitím provdala a porodila dvě děti. S tchýní a tchánem žije pořád. Oba se budí okolo páte hodiny ráno, od které kouří nekonečné množství cigaret v kuchyni, takže když Evelyna dává dětem snídani, nevidí skrz kouř, kam pokládá talířky. Potom odvede starší dítě do školky a mladší si hraje v zakouřeném obýváku, kde je umístěn dřevotřískový nábytek ze 60. let a nahlas puštěná televize. Manžel se probouzí okolo 11 ráno, dá si kafe, pět cigaret, zasedne k počítači, kde sedí dvě hodiny, potom odejde do své oblíbené kavárny, přijde domů na oběd, ulehne se zbytkem rodiny k spánku, zatímco Evelyna uvařila, nachystala na stůl, přivedla dítě ze školy, vyžehlila, uklidila, vyprala a umyla nádobí.
Kolem šesté se všichni budí, tchýně si jde uvařit kafe, muž s tchánem odejdou do kavárny, Evelyna chce vzít děti ven, ale tchýně jí v tom brání, nikam nepůjdeš, venku je moc vhko, tchán přijde zpět a drbe se na nohou, ze kterých mu odpadávají kousky uschlých zbytků lupénky, v jejíchž hromádkách si pak děti hrají.
Na sezonu odjedou všichni do letoviska pracovat do hotýlku. Evelyna dře jako služka a za svoji práci nemá ani svoje bydlení, ani žádný příjem, ani žádné pojištění, jen ujištění tchýně, ať si nemyslí, že se situace bude nějak měnit. Proč přece měnit bydlení, když se sem všichni pohodlně vejdou…
Nejednou se Evelyna dostala na pokraj svých sil a chtěla odejít. Jak ale záhy zjistila, děti by musela nechat zde, protože bez souhlasu manžela /přece nenechám své děti odejít, to je jako bych je vyhodil/ by stěování bylo považováno za únos. Není cesty ven, není úniku.
Dívám se smutně na dvě malé roztomilé holčičky, které nemluví rusky, protože Evelyně zakázala tchýně na své děti mluvit vlastní řečí. Nemám pro ni slov útěchy ani jedinou radu, kromě té- začni teď hned na své děti mluvit svým jazykem. Nevím, jestli mě poslechne, ale víc pro její děti udělat bohužel nemohu….
Tvůj manžel, doktorby pro ni nemohl napsat nějaké KCN /cyankáli/ nebo alespoň strychnin?
Tak to je fakt hodně, hodně krutý.
A MUZE BYT JESTE HUR, TREBA BITA. JE TO FAKT DES, ALE BOHUZEL V NAIVITE MLADI DELAME MY ZENY SPOUSTY CHYB. HORSI JE, ZE TO ZA NAS ODNASEJI DETI. NO NECHAM MORALIZOVANI. JE MI JI LITO, ALE TAKY NEZNAM RESENI JAK Z TAKOVE SITUACE
drsný 🙁
🙁
To je vážně smutný příběh, bohužel taky znám podobné případy. Těm řečem o náročných a líných Korfankách bych i věřila. Spousta Řekyň ostrovanek, které jsem poznala, se vdávaly tak okolo 16 let za o hodně starší muže, velmi rychle si pořídily 2 děti, které okamžitě předaly tchýni, pak se rozvedly s manželem a vedou divoký život plný nočních tahů, děti se z jejich života úplně vytratily. A samozřejmě se dotyčné snaží pokud možno nezavadit o práci, spíš o bohaté milence. Tak asi na tom něco bude i na Korfu, ale je jasné, že nejsou všechny stejné.
buteo: leda tchynin…
kowakova, gugu, dewberry, duna: jo, muze but i hur…
portokali: ja si myslim, ze tak uplna pravda to asi neni. je fakt, ze recke zeny jsou casto o hodne narocnejsi nez my, cizinky, ale ruku na srdce: kdyby nam to prochazelo, nedelaly bychom to taky tak?
no jo tezka rada, kdyz jsou v tom deti… to si mela rozmyslet nez je mela, ted tak jedine narazit na nejakeho blazinka, co by si ji z toho svinciku odvedl…a presne mluvit na deti svym jazykem, at se to libi tchyni nebo ne, sak sou to proboha i jeji deti ne jen manzela…ufff
a nebo do toho vseho privest svoji rodinu at se k nim nastehuji a provozuji sve ruske zvyky – to by se pak stehovali hned :))))
ty wogo… to je fakt hodně drsný…. nezbejvá než svoje dcery dobře poučit, aby se jim něco podobnýho nestalo. Není nic horšího, než když je žena 100% závislá. Bej jí, tak si zkusím na Korfu za každou cenu najít nějakýho chlápka s bytem, jakýhokoliv, třeba 100 letýho, horší to už asi bejt nemůže…
Ahojky všem,lehko se soudí, lehko se radí co každý měl, jenže zpět už se nedá vrátit nic, pokud jsou v tom děti, nezbývá než trpět, tiše trpět a pak zvolit správnou cestu…, jenže ke všemu takovému jsou třeba peníze a své pevné vlastní nohy…, možná pomoc někoho blízkého. Zákony jsou zákony. Těžké. Jenže pořád nám, ženám zbývá jediné, možnost své volby, pořád máme možnost zvolit si svou cestu, pomalinku, krůček po krůčku. Držme ji všichni palce.!!
leni: no jo, to je jasny, ze si to mela rozmyslet driv, ale to ji ted uz nepomuze..
eja: na to ona neni ten typ. je to proste hodna a slusna holka, ktera ma smulu.
kikina: souhlas:(
To je smutny……sama znam na Kypru par cizinek co se taky provdaly za mistni, ale takhle nastesti nedopadly. jen s tema Rekynema je to navlas stejny ! Uplne stejny duvody uvadej chlapi i na Kypru !
Asi je to na všech řeckých ostrovech podobné – stejně se vyjadřují místní muži o Řekyních i na Rhodu, Krétě, Zante: jsou náročné, nechtějí pracovat atd. Je prostě hodně jiné, když žiješ v cizině a jsi odkázána jen na svého muže, Tvoje rodina daleko a v případě problémů se Tě nikdo nezastane. Proto bych nikdy nechtěla být na muži úplně závislá, je to cesta do pekel. Kamarádka dopadla podobně (až na ty tchánovce) a dalo jí dost práce, aby si vydobyla zpět rovnoprávné postavení ve vztahu.
Souhlasim, rekyne nebrat , jsou line a nevi co chcou 😀
No, chtělo by to i vyjádření druhé strany,tj. těch řekyň:))…………….co jsem si tak stačil všimnout, tak spíš je problém, že s ženou se tam k rodině „nastěhuje“ i tchyně, která jí pomáhá s domácností, dětma, kdežto cizinka je totálně odkázaná VE VŠEM na chlapa a tchyně není žádná, takže souhlas s Pájou – ale můj pohled na věc
to je teda desny!!!
Je to hodně tristní,každá rada drahá. Ale ono se to hodně často nepovede (správně si vybrat partnera) ani jinde. Moje nejstarší dcera má také určité problémy v manželství, jiného typu, tak vím, jak se cokoliv těžko řeší, když jsou děti. Ale myslím, ač zásadní odpůrce rozvodů a okamžitých rozchodů, že někdy to jinak nejde a právě pro děti je lepší dříve, než později.
L: o techto pripadech se taky clovek jen tak nedozvi. ze ony maji casto strach komunikovat s kymkoliv.
veroula: to je pravda, zavislost zeny z muze casto dela tyrana. ale v tomhle pripade jeji muz tyran neni, akorat je proste tzv.“mamakas“, spojenej s maminkou pupecni snurou jeste ve 40.
nikos: jeste ze mas na vyber tolik cesek, vid:)
pavel: ne, ja bych prave rekla, ze je to mozna naopak. ze rekyne si privede svoji matku, aby ji pomahala, ale cizinka si musi nechat libit vsechno od tchyne, protoze tam svoji rodinu nema.??
sonja: je:(
nuli: tady prave by asi rozvod nic moc neresil, protoze ona s detmi nemuze odjet do sve zeme a tady by se zase jako rozvedena zena neuzivila. takze tady asi opravdu nezbyva, nez se obrnit trpelivosti a jeste 10 let vydrzet. nevim.
Určitě v tomto případě hraje svoji roli i vztah manželů – cizinců. Mohou, a jsou známy ještě drastičtější případy nestejných kultur, které mají i tragické konce. Otázka co s tím dál. Snad by se dalo říct, příště do toho nejít, ale na druhou stranu tvoje manželství s cizincem je například v pohodě. Moje dcera si také nestěžuje, ba naopak. Takže to bude skoro stejné, jako jsou problémy, které by měla, kdyby si vzala někoho vedle v domě, v zemi kde se narodila, zůstala ve svém kraji, a dopadla třeba ještě hůř. Ten útisk, ponižování, vykořisťování žen je zatím asi ještě ( a asi i bude) stále hodně citelný na celém světě. Jde o to, že ne všude je to dáváno na odiv, nebo se ta žena s tím vůbec neodváží vyjít na povrch a z okruhu své i když vykořisťující rodiny. Také by to mohlo být její už poslední pozvednutí hlavy. Odbočím – loni jsem viděla film ze Švédska, o celoživotním znásilňování tří dcer jejich otcem, kde to ani jejich matka nevěděla. Ozvali se až když byly vdané, a stejně jim nikdo nevěřil. To je podobný přístup k ženě jako takové.
Tak to ja mam asi stesti, jelikoz s moji skoro tchyni problemy nemam,vidim ji tak maximalne 2krat do roka jelikoz ja i pritel bydlime na Krete a maminka bydli v Katerini:-D
pajo, já to myslel tchyně ve vztahu k mužovi řekovi- u řekyně se mu do domu nastěhuje i tchyně, kdežto u cizinky žádná tchyně asi nebude, naopak tam bude hospodařit jeho mamá+ komandovat ženušku…ahoj p
Ahoj Pájo, opravdu smutné, správné řešení to asi nemá – ruštinu by snad mohla obhájit – jsou to přece obchodníci a při rozrůstající se ruské klientele by znalost jazyka mohla být výhodná. Nejlepší nápad je pozvat si, alespoň na čas, někoho z rodiny – i kdyby jen proto, aby si měla s kým popovídat.
eliza: ano, nejde az tak o snatek s cizincem, spis jako po problemy zpusobene zitim v cizine. predevsim tim, ze matka nemuze odejit se svymi detmi zpet do sve zeme….
chilli: idealni stav:)
pavel: jasne, uz jsem pochopila.
simka: nevim, jestli by to nekdo od ni z rodiny tady u nich vydrzel… hlavne k tomu musi mit povoleni od manzelovy rodiny.
nikos: Ono to s tou leností Řekyň zas tak špatné nebude. Nikde jsem neviděla tak vypulírované domácnosti jako v Řecku a myslím, že Řekyně i často a dobře vaří, aspoň tedy ta střední a starší generace určitě.
Veroula jo v tom mas pravdu , reci rikaji o rekynich ze kdysi to byli nejlepsi manzelky ale dnesni tricatnice stoji za starou belu a mozna jsou nejhorsi v cele Evrope, a nekdy sice domacnost je velmi cista ale vetsina dnesnich mladsich rekyn si k tomu bere uklizecky a pomocnice…
život v Řeckuaaach.. tak to je fakt smutné….no jo ale tenhle přístup se asi v Řecku jen tak nezmění co? no musím říct, že takovýc lidí je mi fakt líto.. snaží se co nejvíc jak se celé rodině zavděčit, ale z nich to nikdo nevidí. 🙁
Veroula a Nikos: mate pravdu oba dva….mlade si berou domu uklizecky, jen starsi pani se jeste staraji doma samy…
To je mooooc smutný, je mi Evelyny líto… tím spíš, že východisko se těžko najde
Je jedno italské přísloví a má hodně do sebe – „mariti e buoi dei paesi tuoi“ – manželé a voli (míněno však dle mého spíše plemenní býci) z krajin tvých…polovina mé rodiny pochází z jihu, je to pelmel narodnosti, ktere se ruzne prelevaly Evropou i zamorim, vsichni vsak tak nejak posleze zastavali nazor, ze emigrujici generace je generace obetovana, bez dokonale znalosti jazyka, bez zazemi, plna nostalgie a nepokoje. to zazemi bylo asi tim nejdulezitejsim, co postradali. cizinci v rodne zemi svych deti…mela jsem moznost zit take venku, a byla jsem postavena pred rozhodnuti, zda zustat v cizine (vdat se tam), anebo se vratit. vse je otazka volby a zhodnoceni vlastnich sil, dostatku prostredku v zaloze, aby clovek mohl byt v pripade potreby nezavisly (tozn. napr mit i praci) a take pevnosti vlastnich nohou a síly vlastního ducha. Často si člověk ani neuvědomí, že situace se může změnit, že vstupujících faktorů je velká řada a každý z nich je jednou velkou a velmi proměnnou neznámou. Neměla jsem děti, vazby citové nebyly tak silné, naopak okolnosti zdály se mi podezřelé, řekněme, v jejich nestabilitě. Predkove mi to usnadnili. Vrátila jsem se. Teď zpětně vůbec nelituji. Sice jsem možná obětovala možnost bikulturního a bilingvního prostředí ve prospěch mé vnitřní pohody a stability, možná i naději na vyšší životní standard, ale neřeším, když to jen mírně zbagatelizuji, s narůstajícím věkem a časem v manželství jiné problémy charakteru rozdílných vyhlídek a očekávání ve výchově, ve vztahu, v uspořádání domácnosti, než jak vyjít s penězi, a jak uklidit, aby to vydrželo. Dobře bych se rozmyslela, než bych si vzala cizince. Beru si s ním totiž jeho rodinu, jeho zemi, jeho zvyky, jeho minulost, a budu na to sama, aspon cast zivota urcite.Evelyne bych prala, aby mela moznost se svym muzem komunikovat – mluvit, byt poslouchana a pochopena, poslouchat a snazit se pochopit, a, kdyby to neslo, aby nasla silu a paku na sveho muze (treba nejakou neodolatelnou zenskou zbran? 🙂 ), jak se dostat z podruci tchanstva a zacit novy zivot. Kdyz uz cizinka v cizine, a kdyz uz deti, tak bilingvně a bikulturně, obohacujícně! Něco za něco….
terezula: to je mozna ten kamen urazu, ze se snazi zavdecit, coz nikdo neoceni a na sebe nemysli…
L: to je fakt strasne individualni, ale je fakt, ze v reckych domacnostech byva dost naklizeno.
katerina: hmmm…:(
kockolan: ano, souhlasim, ale ne kazdy je na stejne urovni v premysleni jako ty. casto sem prijdou divky mlade, naprosto nezkusene, ktere maji pocit, ze je to tady vsechno uzasne. prvni zima je vetsinou vyvede z omylu, ale „doma“ je to asi jeste horsi, alespon po te materialni strance a tak casto spolknou i tu horkou cast…
ahoj, pajo, nechtela jsem moralizovat. a motivace k odchodu do ciziny velmi dobre chapu. nekdy si vsak myslim, ze clovek, obzvlast zamilovany, nechce myslet dopredu, nebo racionalne. a pripadne odmita videt zkusenost jinych. nepripousti si nejen moznost nesrozumeni se mezilidskeho, ale ani toho primarniho, jazykoveho a kulturniho. chce to mit velkou osobni silu. a samozrejme i dobrou ruku ve vyberu partnera. laska zamilovana neni vecna, je treba mit aspon nadeji, kdyz uz nelze mit jistotu, ze zustane opora, pratelstvi, ucta. jinak dvojnasobne osameni.pravda vsak,ze kdyby clovek nebyl ochoten aspon trochu riskovat, nemel by nic. jen by skysle sedel na zadnici, mozna snil, a kde nic, tu nic. samota. takze, vseho s mirou. anebo s kymkoli jinym, kdo za to stoji ;-)deliruju nad praci, jak koukam 🙂 jdu spat.papa
kecam tu, jak kdybych se, zamilovana, chovala nejak racionalne a dbala na zkusenosti jinych (obzvlast ja, zasadova rozbijecka vlastnich ust na vlastni pest).takze vlastne – vsem sorry!
jasneze je to individualni, ja pisu o tech co znam osobne tady…
Řekové s cizinkamitak tohle je hrozné ale pevně věřím,že to neni všude v Řecku
neverimze nie je nejake riesenie situacie Evelyn, aj ked viem, ze bez deti by asi neodisla, vsetci sme videli film „Bez dcery neodidem“… ale aj tam sa nakoniec nejake riesenie naslo, tak pevne verim, ze aj v tomto pripade sa napokon podari Evlyn zivot ulahcit, zlepsit. co sa tyka ostatnych nazorov, na Grekyne, poznam ich par, nie su take, ako su tu popisovane, ale netvrdim, ze neexistuju aj take
děs
Děsný. Úplně ji chápu, i když jestli umí řecky, má o něco silnější pozici a časem třeba najde sílu vyjít z toho ven i s dětmi. Jinak s argumenty, že Řekyně jsou náročnější (a prý chladnější, no nevím) nez cizinky, jsem se setkala taky na Kypru. Hlavně to prohlašoval týpek (jinak fajn chlap), který měl tendence mě omezovat již po dvou týdnech vztahu (kontrolování telefonem po dvou hodinách, co dělám, nucení do jídla, organizování času…což se mu dařilo jen napůl, ale i tak…), takže jsem byla ráda, že po měsíci mizím z ostrova. 🙂 Ještě dva roky mi volal (plus srdceryvné sms-ky), aniž bych později zvedla telefon. Doufám, že Evelyn najde jednou sílu. Rodina si už asi zvykla, že se ona podřídí, ach jo… ale vždy je může překvapit neústupností nebo nějakým nečekaným krokem. Moc jí to přeju.
A co třeba chovat se tak, aby sami tchánovci, popř. i s manželem, že lépe než s ní, se jim bude žít bez ní? Tj. rozhodně jim nesloužit a nenechat si mluvit do výchovy dětí. Řecko přeci není muslimská země a žena- ikdyž cizinka tam má svá práva, ne?
Tak to je vazne smutny pribeh. 🙁 Kazda rada draha… Snad najde silu postavit se sama za sebe a za sve deti a snad ji to jeji recka rodina umozni.