Já jako cizinka jsem tu nějaký velký problém nikdy neměla. Možná, že to záleží spíš, než na řecké pohostinnosti a toleranci k cizincům, mé ignoraci a nezájmu, zda se někomu líbí, odkud jsem, či ne. V Řecku se chovám jako doma a když má dojít k nějakému střetu či konfrontaci, neuhýbám, i když by se to zřejmě ode mě jako cizinky očekávalo.
Spousta mých kamarádek Češek nebo jiných cizinek mi vyprávěla příhody, jak se na ně Řekové tam či jinde tvářili, jednu považovali za ruskou prostitutku a tak ji kdysi dávno poslali po příletu do Řecka obratem domů, k jiné se zase chovali jako k někomu podřadnému.
Ruku na srdce: jak se my, Češi, chováme k jiným národům, o kterých máme pocit, že jsou podřadnější? K Ukrajincům? Rumunům, Albáncům? Aniž bychom je znali, máme tendence odsuzovat je. A to nehovořím o cizincích, kteří mají jinou barvu pleti, ti si u nás zažívají pravé peklo.
Nedávno jsem ale zřejmě pobouřila svým cizinectvím celé sousedství. V centru Kerkyry, kde bydlíme, se opravdu špatně parkuje. Každý tedy dělá, co umí, aby zaparkoval. Já například mám vytipované hodiny a podle nich řídím svoji pracovní dobu. Před těmi hodinami ani po nich nemám šanci zaparkovat. Kvůli parkování odmítám večerní pozvání kamkoliv nebo nejezdím dopoledne na nákupy. Ty obstarává Adonis na motorce.
V jedné z úzkých uliček, kde je malý plácek, parkuje jedno auto nakřivo, aby drželo dvě místa. Zřejmě pro nějakého člena rodiny. O kousek dál stojí auto před něčím oknem, takže ten chudák, co za ním bydlí, nemůže otevřít okenice. Za rohem stojí auto uprostřed uzounké uličky, protože ví, že tamtudy stejně nikdo neprojede.
Když však na nějakém z uvedených míst zaparkuju já, je oheň na střeše. Tam, kde chlápek parkuje na šikmo a když tam není, nastrčí tam motorku, odsunu ji a postavím auto. Druhý den na mne číhá a vyčítá, jak jsem si mohla dovolit zaparkovat na „jeho“ místě! Bráním se, jak můžu, leč marně.
V úzké uličce, pod oknem, kdekolik parkují i jiní, když tam zaparkuju já, dostanu okamžitou sodu od někoho ze sousedů (to by mohl být hezký verš nějaké Nohavicovy píšničky). Nerozumím tomu, proč ostatní můžou, ale já ne.
Pod velkým domem tamhle naproti parkuje motorka na velkém prostoru, kam by se klidně auto vešlo. Jenže když se pokusím motorku posunout, všimnu si, že má od podlážky připoutaný řetěz, který vede do země, kde je uvrtaný šroub a na ten je řetěz přivázán, takže s motorkou nejde hnout. Tuhle skutečnost už jsem zjistila dávno, ale ve svém parkovacím zoufalství se zase po delší době vynasnažím a tentokrát se mi podaří motorku i přes řetěz kousek poodsunout, abych tam mohla auto zaparkovat. Mám ale trochu strach, aby mi někdo nepropíchnul pneumatiky, tak za oknem nechávám lísteček se svým telefonním číslem.
Už za hodinu zvoní telefon: „Halo, to je vaše auto to zelené? Tak sem okamžitě přijďte, zablokovala jste mě a nemůžu vyjet…“ běžela jsem rychle, protože jsem netušila, že tohle je bohapustá lež. Za mnou stálo šedivé auto a u něj děda, který pokuřoval a hrál si s korálky komboloi. „Jak, nemůžete vyjet?“ ptala jsem se docela rozladěně. „Tak podívejte se, paní, tohle je moje místo a vy jste mi ho zabrala..“ Čílil se stařec. Nemínila jsem se jen tak dát. „Vy máte na tohle speciální místo nějaké zvláštní povolení?“ ptala jsem se dál. Muž vytáhl z auta prastarou kartičku, kterou kdysi ještě za blahých dob drachmy rozdávali rezidentům na městském úřadě, aby každý nakonec mohl stejně parkovat, kde chtěl. Měla jsem kdysi stejnou.
„Ale tohle je rezidenční karta, tu mám taky. A tahle vaše motorka uvázaná řetězem uvrtaným do země jistě není povolenka od policie k parkování,“ zlobila jsem se nad nespravedlností dále. Muž mi vysvětloval, že v tomhle domě bydlí padesát let a že na tomhle místě parkuje posledních dvacet pět let a proto má na toto místo právo, neboť je pod jeho bytem (a ostatními asi třiceti, pomyslila jsem si já) a tak musím odjet, protože on neodjede a tím pádem jsem zablokovaná já a nemohu vyjet. Chtěla jsem volat policii, ale pak mi došlo, že nemám šanci tenhle spor, já cizinka, proti místnímu starousedlíkovi, vyhrát.
Uraženě jsem zavolala Adonisovi, svému hrdinskému bojovníkovi, postěžovala jsem si na šikanu sousedů, kteří mohou dělat své triky, ale když na jejich místo zaparkuji já, hned mě vyháněnjí. Adonis přišel, chvíli se se sousedem, kterého dobře zná, protože má tady nedaleko svoji vývařovnu, kam jako děti chodili s tatínkem na obědy, bavil a když soused argumentoval úplně nesmyslně tím, že kdyby jeho manželka vylila něco z okna, mohlo by se to náhodou vylít na moje auto, což by se mi sotva líbilo, a když se zrovna uvolnilo jedno místo o kousek dál, s hlubokým, zklamaným povzdychem, jsem vyjela a auto přeparkovala. Můj hrdina mě tentokrát trochu zklamal, protože jsem od něj čekala více akčního vystupování, kterého se zhošťuje většinou v případech, kdy bych byla raději, aby za hrdinu nebyl.
A tak vlastně nevím, jak to s tou pohostinností a láskou k cizincům vlastně je. Teď, když odjíždějí Pákistánci a Severoafričané, se možná řecká nevraživost začne soustředit na ty ostatní. Ach jeje.
Já myslím, že pokud jde o parkování, jsi na tom jako kterýkoliv Řek víc, než by člověk řek ;o)
jo, jsem tu zcela doma:)
Když jde o parkování, je to všude na světě stejné – neznám bratra, natož cizince. Mělas vidět tu melu, když před naším domem, kde je velká nouze o parkovací místa, parkovali invalidé na „normálních místech“ a jejich vyhrazená zůstala prázdná (ale nikdo z obyvatel si na ně stoupnout nesmí), protože tam celý den peče slunce a ostatní místa jsou ve stínu.
Snad už ta xenofobie dál pokračovat nebude.
pece slunce….. tak to uz by se tady nedalo parkovat vuuubec…
Ja jako cizinka drzim hesala chovej se slusne,ale nikdy se neponizuj a ani nepovysuj Uz jsem si vydobyla sve Ze zasady nezdarvim muze driv nez on mne a svete div se oni se to naucili Jsem pesjsakar a tak mam doma psa at se to libi sousedum nebo ne Sve kamaradce stejne nejmene jednou tydne musim zopakovat ,ze muj pes potreby vykonava venku a ne v byte Vyhodou je ze do oci mi nikdo nic nerekne a co rika za zady je mi celkem jedno
kde bydlis?
no jo, dokud nevycnivas nebo jim neslapnes na kuri oko, ze jsi cizinec celkem nevadi. ale pak.. beda ti!
to jo, ale to je asi vsude. jen jsem mela potrebu si postesknout…
Tohle začíná být vážný problém většiny měst, u nás se teď rozčilujem nad tím že parkovací místa se dělají malé a auta jsou pak otřískané. Na oděrky a otluky na laku od dveří aut stojících vedle si těžko zvykáme.
aha, tak tady se oderky neresi…
S parkovacími místy je potíž asi všude. Takoví „zasloužilí a mnohaletí“ sousedé se najdou i na obyčejném sídlišti („já tu bydlím už dvacet šest let – a kolik vy?“ :-)) Ještěže jsem nemotorista a tedy neparkující, jinak by mě už při mé prořízlé puse dávno někam vyhostili :-).
Jaj, už se těším, za čtrnáct dní touhle dobou budu v letadle směřujícím do Prevezy, abych vám, usedlým kolem Iónského moře mohl vydýchat trochu slaného vzduchu a uzmout něco sluníčka.
to mas fakt kliku. tady se ale jako nemotorovany stavas i nemotornym…
Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat zda na Korfu proběhne také World Tourism Day .
Mělo by to být někdy koncem září, tuším 27 ale nevím co si pod tím představit.
Mějte se krásně na Korfu a už se moc těším.Dnes jsem si zakoupila DVD o Korfu/ v rámci příprav/ takže kromě čtení i něco pro oči.
Stano, ja vubec netusim. nic jsem neslysela. Tak jestli se neco dozvite, dejte vedet. Diky.
Když jsem se přistěhovala do Ameriky (z Čech), pravil mi starší, zkušenější a chytrý švagr (Francouz, který žil v Anglii a Americe): „Když se k tobě někdy někdo nebude chovat férově, nemysli nikdy na to, že je to proto, že jsi jiná. Jakmile začneš takhle uvažovat, nebudeš tu nikdy šťastná. Mysli prostě na to, že jsi narazila na nevzdělaného hlupáka…a ty koneckonců žijí všude.“ Jeho rady se držím jako klíště. 🙂
Hezký den na Korfu, Katka 🙂
to je rada nad zlato!
Pěkný den na Korfu. Já jsem se včera vrátila z jižní Kréty a mám novou zkušenost – poslední den se nám někdo snažil dostat do půjčeného auta. Rozbil centrální zamykání a udělal nějakým šroubovákem asi deseticentimetrovou hlubokou rýhu kolem zámku. Nakonec ho asi někdo vyrušil, protože se do auta nedostal. Byl tam jen slunečník a plastová nafukovací matrace, ale asi doufal, že v palubní skříňce najde peníze. Stalo se to 100 metrů od silnice, na přehledné plošině nad pláží v zátoce, kde jsme se koupali, odpoledne mezi třetí a šestou hodinou. Koukali jsme na to dost vyjeveně, nic podobného se nám nikdy v Řecku nestalo ani náhodou (to v Čechách by mě to tedy nepřekvapilo). Myslíte si, Pavlo, že to byla jen výjimečná náhoda nebo jste se v poslední době také s něčím podobným potkala?
myslim si, ze je to jedna z vyjimecnych nahod, kterych bude bohuzel asi pribyvat. zlodeji jsou vsude na svete. Rekove vetsinou nekradou (pokud prehleddneme rozkradani statniho majetku, okradani turistu sem tam v restauracich nebo v taxiku), ale doba je zla a pribyva zde i hodne pristehovalcu, kteri maji hlad…
Milá Pavlo,
před odletem na Korfu jsem náhodou padla na vaše knížky a pak i na tento blog. Vše jsem přímo hltala a moje nadšení stoupalo do nebeských výšin. Přesto nebo právě proto mne prvně Řecko zklamalo. Něco před rokem jsem se i začala učit řecky, aby člověk více zapadl. Zvolili jsme Paleokastritsu, možná to byla špatná volba, ač krásné letovisko s úžasným mořem. Dorozumívat se lámanou řečtinou s cizinkou s dětma se namáhali pouze dva místní: majitel jedné taverničky a zaměstnankyně půjčovny. Jinak středisko bylo čistě turistické ve stylu zaplať a vracet už se nemusíš. Ale díky Vašemu cestovnímu průvodci jsme projeli krásná a turismem méně zasažená střediska, takže dovolená byla povedená.
Vím, že tento komentář asi nepatří k výše uvedenému článku, ale netušila jsem, kam napsat.
Jo a večerní Kerkyra je opravdu taková, jak ji popisujete, úžasná, živá a neopakovatelná. Jen jsem marně kroužila okolo kostela sv. Spyridona a tipovala, ze kterého okna asi sledujete rej okolo něj.
Těším se na další příběhy!
Mějte se krásně.
Rita
mila rito,
s tou rectinou je to tezke-oni proste nemaji trpelivost (coz ostatne my taky nemame, kdyz na nas nekdo mluvi lamanou cestinou a snazime se najit nejaky jednodussi spolecny jazyk) a hlavne se nam to snazi usnadnit. mne se stava jeste ted po letech, ze kdyz prijdu do obchodu a pozdravim recky, okamzite mi lide odpovi anglicky. ja bych rekla, ze z jejich strany je to vstricnost. kdyz jsem se chtela naucit recky, musela jsem tvrdit, ze jiny jazyk krome cestiny neovladam. jinak by se mnou nikdy nikdo recky nemluvil…
jinak paleokastritsa je zvlastni misto. je opravdu jedno z nejturistictejsich na ostrove a lide jsou cestovnim ruchem casto zasazeni v negativnim smyslu. treba jako kdyz prijedete v praze na staromak, sednete si do restaurace a tam vas okrade prvni cisnik, ktery vam da hnusne jidlo. lidi jsou vsude stejni. nastesti ale i tady se najdou ti mili.
dekuji moc za zpravu a preji vam vsecko dobre!
Pavlo,
děkuji za reakci! sice chápu, že angličtina je snazší pro mne i pro ně 😉 ale na druhou stranu se všude jeden dočte, jak jsou rádi za pokusy o jejich jazyk. zas to mohu srovnat s Lesbosem, kde jsme byli před dvěma lety, kdy jsem uměla asi tři slova 😀 a pokecala jsem si řecky víc. takže asi jde o lokalitu, náladu a vliv turismu.
Mějte se krásně a těším se na daší knížku!
Rita
jo, oni maji radi tu snahu, ale na velky pokec to neni, to je nebavi a nemaji na to cas. mozna jeste nejaci dedeckove v horach, kteri cely den piji kafe a neumeji jiny jazyk a maji mraky casu:)
jinak mate pravdu, jde o lokalitu, o lidi, naladu atd.
mejte se krasne!
Pingback: Karri