Po několika letech jsem dostala nějakou virózu, která mě skolila tak, že jsem týden skoro nevycházela ven. Naštěstí bylo opravdu hnusně a pršelo, takže až na to, že mi bylo dost nehezky, jsem se neměla úpně nejhůř. Ležela jsem v posteli, přečetla asi čtyři knížky a pila zázvorový a lipový čaj. Děti jsem systémem barevných odměňovacích puntíků namotivovala tak, že se o sebe ráno postaraly, aniž by mě tahaly z postele, jen se přišly rozloučit a odešly do školy.
Dnes vysvitlo sluníčko a mně se jako mávnutím kouzelného proutku udělalo o poznání lépe. Šla jsem tedy po obědě s Ofélií doprovodit Janýska do klubu plachtění, kam začal zrovna chodit, a chvilku ho na sluníčku pozorovala, jak se snaží ovládat miniaturní plachetničku.
Zamáčkla jsem slzu dojaté stárnoucí matky a vydala se procházkou zpět, protože Adonis čekal na Ofélii s pečením chleba.
Na náměstí ještě svítilo sluníčko a já jsem na lavičce spatřila několik mladých muzikantů, kteří si hráli na akordeon, housle a kytaru jen tak, pro radost.
Toho harmonikáře znám tak trošku od vidění, tak jsem ho pozdravila. Všichni kluci mě okamžitě pozdravili taky a volali, ať se přijdu podívat, co hrají.
Ofélie si spokojeně běhala sem a tam a hlasitě si prozpěvovala řecké písně, které umí ze školky. Já jsem se zastavila u muzikantů a zaposlouchala se do jejich řeckých tklivých písní. Kluci s dlouhými vlasy a cigaretou v puse byli úplně ve svém světě.
Pak jsme se na moment zapovídali, vyprávěli mi o Thierrym, francouzském pouličním zpěvákovi, kterého jsem už dlouho neviděla, že byl nemocný, ale žije s nimi v jednom neobydleném domě v centru města.
Po chvíli jsem se rozloučila a vydala se k domovu. Ještě mi za zády dozníval jejich bezstarostný zpěv, když jsem jim na úplně maličkou chvilku zazáviděla tu svobodu.
Najednou mě Ofélie chytla za ruku zrovna, když se slunce přehouplo za poslední střechu Kerkyry. Stiskla jsem tu malou ručku a pocítila krátký, ale velmi silný pocit štěstí.
Moc hezky podané jak se dokáže snoubit pocit neskonalého štěstí s pocity stárnutí v docela ještě zachovalé ženské.Já čekám !!!
Taky jen tak.:-)))Když přivřu očička,tak úplně to štěstíčko v Ofelčiných očích vidím.Není to zase tak dávno,kdy jsem viděl její štěstíčko,když křoupala moji čokoládku.:-)))Virózy kosí i Valašsko.Mě se naštěstí vyhýbají.Ale není nad to si spočnout v postýlce a věnovat se věcem,na které nějak není čas.Sluníčko tady teď na Valašsku moc chybí.Spíš sype sněhem.Ale je leden a tak je to asi normální.Krásný večer přeje nejen doktůrkovi,ale i Tobě a prckům Zdenek
je fakt paráda si takhle počíst
Moc pěkné, úplně mi to rozjasnilo večer. Díky.
Ahojky, co Ti na to napsat……..Štěstí je krásná věc………..
Krásně napsáno a úplně to prožívám s tebou a mámaky moc ráda ten pocit, když mi můj nejmladší peklonoš večer v posteli před usnutím stiskne svou malou ručkou mou ruku a šeptá mi, že jsem jeho nejmilejší maminka…je to úžas a nádhera a já tvrdím, že s těmi mými třemi dárečky i jejich tátou jsem ta nejšťastnější ženská na světě….a vidím, že prožíváš to samé a moc ti to přeji…A hodně štěstí a lásky nejen k předvčerejším narozeninám….edita a spol. z Valach
Jo, někdy stačí tak moc ke štěstí:-)
buteo: vidis, ty to dokazes popsat v jedne vete, kdezto ja na to potrebuju tuny papiru:)
wilson: tak posilam slunicko do meziricka:)))
3: dik, ac nevim, kdo jsi/.
marta, chalara: asi jde jen o to, si to stesti najit v tom, co clovek zrovna ma.
edi, diky a zdravim!
mod: ty kristalove lustry a sampanske s kaviarem si lze uz jen zive predstavovat:))
paráda, tak to má být 🙂
Poděkování.
Jsi Pavli přímo kouzelnice.Na Valašsku dnes svítilo sluníčko skoro celý den.Prosím zítra zopakovat.:-)))
… ještě že ty děti máme 🙂
Úplně jsem se zasnila:-) A připomněla jsi mi, že poslední dobou nějak zapomínám radovat se ze "všedních" věcí. Díky:-)PS: Napiš, prosím, něco o motivačním programu s puntíkama, to by se hodilo:-)
bookcase: snazim se, ne vzdycky to vychazi…
wilson: no vida:)
gomba: nejak si to uvedomuju cim dal vic. ze by stari?
dita: to je jednoduche: za "dobro" cerveny puntik a za "nedobro" cerny… co pak das za puntiky, je na tve fantazii. janysek treba dostal za kompletni ranni pripravu rovnou tri. u deti, alespon u mych, funguje pozitivni motivace, i kdyby za ty puntiky nic nedostaly…
hezký! 🙂
Moc krásné. Zdá se mi, jako by na obloze vyšla nová hvězdička a všichni astronomové na světě si lámou hlavu, kde se tam tak najednou vzala. Díky za ni :-).
Úžasné! Právě marodím, Vaší krásnou knížku Příběhy z olivového ostrova mám napůl rozečtenou (no vlastně skoro přečtenou), moje 2-letá dcera ji zvědavě okukuje (pšečti mi maminko o Žecku – byli jsme v létě na Rhodosu) a já jsem moc ráda, že jsem knížku i tenhle blog objevila. Zdravím ze zasněžených Čech.
papaja, cerf: diky.
jaja: a ja vam preji brzke uzdraveni!
Moje teta říká o těchto obyčejně neobyčejných chvílích – to byla pěkná neděle. A je jedno jestli je pátek, nebo svátek – hlavně, že je občas pěkná neděle a že si to dokážeme uvědomit a prožít. Pavla
Chvíle štěstíje potřeba žít naplno a schovávat si je, kdyby náhodou bylo trošku smutnějc … Ja k jsem se potěšila u Tvé chvilky, je to úžasné. Nedávno jsem prožila podobnou chvíli, božíhodové ráno, taky jsem to zaznamenala na blogu "pro příště".
perivoli: to je hezky zvyk!
nuli: cetla jsem…ja tim, ze to napisu, si to o to vic uvedomim. a myslim, ze je treba si uvedomovat ty hezke chvile, protoze clovek ma tendenci porad nadavat.