Když jsem se poprvé nastěhovala do Adonisova domu, tedy lépe řečeno do ruiny, kde pobýval, hrdě mi ukazoval zašlé pokoje starodávného domu, kde se odehrávala historie celé rodiny. Zavřela jsem oči a představovala si, jak by to bylo krásné, kdyby v jednom pokoji nahoře byl krb. Vždycky jsem toužila bydlet v bytě s krbem.
Zatímco jsem tedy první zimu pracovala v Dominikánské republice, Adonis se pustil do práce a v rohu jedné místnosti postavil krb. Ta místnost však byla ještě dlouho neobyvatelná a ani nevypadalo, že bychom ji někdy obývat mohli. Ale měla jsem, co jsem chtěla. Byt s krbem. I když krb byl k ničemu.
Po pár letech jsme ze dvou místností udělali jednu velkou obytnou kuchyň a rohový krb zapalovali spíše jen o svátcích pro dobrou atmosféru. Krb k Adonisově velké nelibosti hořel jako o život, a v jeho chřtánu mizela spousta dřeva bez jakéhokoliv výsledku, protože teplo bylo jen v jeho bezprostřední blízkosti.
Pak se Adonis rozhodl pro kotel, který bude umístěn na půdě a bude napojen na ústřední topení. Tam pak trávil většinu svého času hraním si s plamínky, my jsme měli doma konečně teplo a v krbu se usadila mísa na hnětení těsta, která se nikam jinam nevešla.
Protože jsem neprozřetelně naučila Adonise zacházet s intenetem, hledá si kromě receptů a přístrojů do kuchyně neustále další a další hračky. Když jsem si všimla, že hledá další kamna, prosila jsem ho, ať se neukvapuje, že zima už je skoro u konce a že je nám teplo. Jenže Adonis je tvrdá palice. Když jsem potřebovala botník, trvalo to deset let, ale když se on rozhodne, že něco chce, včera už bylo pozdě.
A tak v sobotu začal vyměřovat prostor v krbu. Pak odešel a za půl hodiny se vrátil se slovy: „Tak za chvilku nám sem přivezou ta kamna…“ Udělalo se mi mdlo. „Proč teď vrážíš peníze do nesmyslů, jako jsou kamna? Vždyť je opravdu nepotřebujeme,“ chabě jsem se snažila ohradit. Ale Adonis byl tak rozrušen, že mě vůbec neposlouchal, jen prohodil, že dnes proto, že zítra máme návštěvu a pak odnesl hnětací mísu (teď už má své hnětací přístroje…) do útrob starého domu a vymetl krb.
Za chvilku přišel chlapík, strčil rouru od kamen do komína od krbu, kamna napasoval přesně do krbového otvoru a pak se rozloučil.
Adonis v kamnech zapálil oheň a láskyplně se díval na plamínky skrze malé okénko. Potom si vzal do ruky knížku a posadil se na pohovku. Za chvilku přišla Ofélie, udělala si před kamny lehátko z polštářů, přikryla se dečkou a četla si dětský časopis. Janýsek si sedl vedle ke klavíru a tiše hrál.
Já jsem si vzala knížku Jiřího Hoška, sedla si na druhou pohovku, a začetla se do problémů Berlína.
Asi po hodině, když jsem vstala, abych si uvařila čaj, mi Ofélie řekla: „Maminko, nepůjdeš nikam? Budeš si tady ještě číst?“ Udiveně jsem se na ni podívala: „Nepůjdu, proč se ptáš?“
„Protože já to tak nemám ráda, když je tatínek na půdě, ty u počítače, Janýsek si píše úkoly ve svém pokoji a já si tu hraju sama. Teď, když tady máme ta kamna, jsme všichni pohromadě jako rodina ..“
A já jsem si uvědomila, že má úplnou pravdu. Zalila jsem si čaj a dala překvapenému Adonisovi pusu. Ofélie si sedla ke mně na klín a společně jsme pozorovaly plamínky olizující dřevo. Co na tom, že kamna žerou skoro stejně dřeva jako kdysi krb a že místnost jakž takž vytopí asi po desti hodinách, pokud je venku více než 15 stupňů….
p.s. není bez zajímavosti, že značka našich nových litinových kamen je Union…
návrat k rodinnému krbu! Krásné! Taky bych chtěla krb, ale bohužel u nás v domě to nejde… 🙁
myslis, ze tam uz nezustaly ty kominy z dob, kdyz se tam topilo uhlim?
Deset let čekat na botník,tak to mě vážně pobavilo.Co takhle někdy zkusit nějaký ženský fígl.Třeba- nenápadně bez násilí podstrčit svoji vlastní myšlenku tak šikovně, že by se stala Adonisovou.Pak budeš mít všechna přání splněná o den dříve :-).Jo a praskot hořícího dřeva a mihotání plamenů je fakt hypnoticky uklidnující.Nesmí to být ale u sousedů na střeše.
:)) pokud ctes me blogy dele, vis, ze zkousim ruzne figle. ne vzdycky se ale zadari:)))
Minulý rok jsem musel být asi moc hodný,jelikož mi Ježíšek přinesl pod vánoční stromek velice příjemný dárek.Byla to jedna kniha a jmenovala se?Příběhy z … Takže letos sekám latinu a doufám že na mě letos nezapomene.Rád totiž čtu hezké knihy.(a od té doby i Tvůj blog.)
:)) tak super. mohl by sis jeste jednu prat k narozeninam, dalsi k svatku a pak uz jsi pripraven a muzes zbytek rodiny pozvat na korfu:)
V září jedna.V dubnu druhá.A v prosinci pod stromečkem čtvrtá?No to bude Ješíšek nejlepší eskamotér na světě.Před ,asi 18ti lety jsem po přečtení knížky od GD .O mé rodině…hledal Korfu na mapě až našel a zatoužil se tam někdy podívat.
Řecké ostrovy jsem navštívil 4krát, ale Korfu na mě stále čeká.
tak super, korfu te ceka!!
Tak to je krása, umíš to vždycky tak mile podat, že mám po přečtení na tvář široký úsměv. Moc pěkná ukázka toho, proč se v ustáleném rčení mluví o rodinném krbu. Řekl bych, že Adonis může být spokojen, že? 🙂
adonis je stasten. a ja vlastne taky. mam, co jsem chtela:)
A co tak osadit kamna před krb! To by jste měli v místnosti k pěkné, rodinné pohodě ještě příjemné teplo už do hodiny! Kamna Union by vyhřívala hned místnost, ne prvně krb! Nebo se mýlím?
jano, to presne chtel adonis udelat, ale ja byla proti. strasne by to prekazelo a nevypadalo to hezky. my mame kamna na drevo na pude, ktera rozvadeji teplo do celeho bytu, tohle bylo spis takove, aby si adonis mohl prizivovat plaminky primo v kuchyni a pak se na ne divat:) proto jsem se zlobila.
OT: Bylo by mozne dat do RSS cely clanek a ne jen odstavec? Pak musim vzdy na stranky online a to neni moc prakticke. Dekuji.
petre, jejda, ja takovym vecem vubec nerozumim:(
Tak to je krásný, úplně si představuju tu atmosféru…člověka opravdu občas musí něco trknout 🙂
No také sním o krbu, tak se třeba taky někdy dočkám..
🙂 to je fakt. a mas moznost mit doma krb?
Mám slzy v očích…citlivka. A to navzdory tomu, že nehoří živý oheň krbu.
😀 ted musim jeste vymyslet nejaky Union projekt na leto, kdyz je vedro. Pred klimatizaci bychom asi nesedeli…