Předvánoční Kerkyra

Skoro všechny moje české a slovenské a ostatní cizí kamarádky z ostrova odjely na Vánoce do svých zemí, protože ty české (slovenské, německé, švédské) Vánoce jsou přece ty nejlepší. Já naopak miluji Vánoce na Korfu. Déšť střídá sluníčko , na ulicích sice je vánoční výzdoba, přes den ale málo znatelná, až večer, když se setmí, vyniknou vánoční světýlka a ozdobené stromky. V obchodech nevyhrává téměř žádná vánoční hudba a nekoná se žádné nákupní šílenství. V hezkém počasí lidé vysedávají venku v kavárnách a v dešti  vycházejí zařídit jen to nejnutnější.

Já, když je hezky, chodím tradičně plavat k větrnému mlýnu a poslouchat Pinguíny (zimní plavce), jak řeší recepty na melomakarona a kurabiedes (tradiční vánoční cukroví), hladinu cholesterolu v krvi, zpoplatněné igelitky v supermarketech či neschopného starostu. Občas si s nimi dám na zahřátí panáka vinné pálenky tsipouro a pak si sednu na zídku mlýna a čtu si knížku.

Stromeček už máme ozdoben a i dárečků mám pár, ale čím jsem starší, tím zbytečnější mi všechny ty hromady věcí připadají, a tak se snažím přemluvit děti, že bychom si mohli dát jen něco malého a raději obdarovat ty, kteří vůbec nic nemají. Netváří se sice úplně přesvědčeně, takže pár dárků dostanou, ale letos pod stromečkem najdou peníze a budou si moci vybrat, jestli je chtějí poslat lidem do Jemenu, kteří trpí hladomorem a pro které moje kamarádka Sabina, která tam už dvacet let žije, založila jídelnu, nebo  na uprchlické rodinky na strastiplných cestách přes Řecko a Bosnu, kde jejich cesty končí v mrazech, bez jídla a přístřeší.  O Ty se stará zase Češka Eva, která jim obětavě jezdí pomáhat. Anebo na stařečky a stařenky ve Sue Ryder či na Cestu domů, která se stará o umírající lidi nebo na bezdomovce či na Člověka v tísni nebo Diakonii.  (Informace a čísla účtů pod článkem).

Ještě do loňského roku jsem  měla dojem, že nakupovat dárky je vánoční povinnost, ale protože návštěvy obchodů opravdu nesnáším, objednávala jsem různé věci z internetových portálů. Kromě toho, že si člověk pod krásně nafoceným zbožím představuje úplně něco jiného, než nakonec dorazí, se fronta na místní poště, kam si člověk chodí balíčky vyzvednout, stává šílenou předvánoční detektivkou, a všechen ušetřený stres se nahromadí právě u poštovních přepážek.

Sice mi na rozdíl od jiných let, kdy balíčky dorazily až na konci ledna, přišlo loni vyrozumění o zásilce už dva dny před Štědrým dnem, ale na poště byl takový nával, že dostat se na řadu nepřicházelo v úvahu. Když jsem to zkoušela potřetí, šel se mnou Adonis. Ten totiž prý všechny pracovnice pošty zná a čile s nimi laškuje. Člověk nikdy neví, kdy se mu to může hodit. Tentokrát se to hodilo doslova. Asi šedesátiletá paní za přepážkou Adonise zpozorovala hned, jak jsme vešli. Asi po pěti minutách na něj mrkla a kývla, ať jde k přepážce. Adonis vzal rychle můj lístek, paní mu vydala balíček, já jsem se na ni mile usmála, ona se usmála na Adonise a zamávala mu, ten jí popřál krásné Vánoce, a za chvilku jsme byli venku. „Teda… ,“ hvízdla jsem obdivně. „Ty máš známosti fakt všude, to je neuvěřitelné…“ Adonis se hrdě vyprsil a vyprávěl mi, že kdykoliv jde na poštu, svěřují se mu zaměstnankyně s nejrůznějšími zdravotními obtížemi, a tak, když nevrcholí zrovna nějaké svátky a na poště není narváno, popovídá si s nimi o nemocech, poradí jim, co a jak, (pak, jak si umím domyslet, jim povypráví o svých neduzích a o tom, že bolest, jakou zažívá on, si žádná z nich neumí představit) a ony jsou vděčné a mají ho rády. Paní Anastasii jsem pak po Adonisovi poslala malý dárek a květinu, protože mi zachránila mnoho hodin čekání. Každopádně jsem se ale zařekla, že nákupy po internetu prostě nejsou řešením. A za předbíhání ve frontě se samozřejmě taky stydím.

Letos se rozhodla nakoupit po internetu Ofélie. Objednala si z jakési čínské stránky asi deset balíčků po eurových položkách a čekala. Říkala jsem jí, že pak bude chodit jedna výzva za druhou a že na poště stráví spoustu času, ale ona si stála za svým. Nakonec přišla jen jedna výzva (další balíčky jsou zřejmě někde v Turecku), takže si moje malá holčička vzala lísteček, moji občanku (balíčky jsou napsané na moje jméno) a šla na poštu. Po hodině mi volala, že má číslo 820 a na řadě je číslo 560 a za půl hodiny zavírají. Prý vedle ní sedí paní s číslem 590, která si ho vzala ve tři hodiny odpoledne a mezitím si stihla dát kafe v kavárně s kamarádkou, nakoupit vánoční dárky a upéct koláč, ale na řadu dnes asi stejně nepřijde. Poradila jsem Ofélii, ať jde na poštu po Vánocích a místo dárků zatím rozdá poukázky na dárky, které snad někdy dorazí.

Já se letos na ty naše korfské Vánoce těším. Nemáme žádné plány, nikam nemusíme a taky je to dost možná naposledy, co je slavíme takhle všichni pohromadě. Janis se totiž chystá příštím rokem studovat někde mimo Řecko, takže kdoví, kde bude trávit Vánoce on.  Pokud bude po mně, tak doma u rodinného krbu to asi nebude. No, a v případě, že se na žádnou školu nedostane, bude Vánoce slavit zřejmě na vojně. A tak si musíme ty společné chvíle užít, dokud je čas.

Moji milí čtenáři,  všem vám přeji pokojné svátky a ať si i v příštím roce dokážeme všichni najít hezké chvilky!

A zde pár tipů, kam se dají (nejen do konce roku) poslat peníze.

U drtivé většiny těchto dobročinných spolků si můžete požádat o potvrzení o daru (pokud činí minimálně 1000kč) a odečíst pak z daní- a to je kromě hřejivého pocitu taky fajn.

Jídelna pro hladovějící v Jemenu. Každý den dostane jedno jídlo padesát hladovějících rodin. Garantem je moje kamarádka Sabina, žijící v hlavním městě Saná.  2701537846/2010 ( v brzké době přineseme info o projektu a webové stránky)

Transparentní účet pro rodiny uprchlíků na cestě. Garantem je Eva Zahradníčková, která osobně vozí pomoc do táborů v Řecku a Bosně a dohlíží na distribuci.

2300893794 /2010

Diakonie – pomáhá těm, kteří se ocitli v nouzi, ať už kvůli stáří, nemoci či osamění.

359 6666 359/0800

Člověk v tísni – pomáhá všude, kde je třeba… 76327632/0300

Sue Ryder – pomáhá starouškům a jejich pečujícím příbuzným

88 22 11 22/0800

Cesta domů – pomáhá lidem důstojně odejít, péče o umírající a jejich rodiny 2800193970 / 2010