Pravoslavné divadlo (svátek sv. Spyridona)

Včera byl svátek svatého Spyridona. Pravidelní čtenáři vědí, že v tento den slaví všichni Spyrosové, kterých je na ostrově opravdu nemálo. A tak davy zaplavily kostel sv. Spyridona, skoupily množství svíček, na zapálení svíčky se stály dlouhé fronty, žebráci žebrali více než kdy jindy a mrzáci přišli odhalit svou zmrzačenou část těla před kostel. V tenhle den se totiž dají vydělat velké peníze.

Náš albánský soused bryskně vytáhl plynový vařič a jeho žena začala smažit loukoumades, malé kulaté koblížky, které se prodávají v tento den na každém rohu, posypané cukrem či pokapané medem.

Dnes se budou vystavené ostatky světce dávat zpět do jeho stříbrné rakve a k tomu je třeba velikých ceremoniálů. Už ráno v 8 jsme měli být připraveni v uniformách v budově filharmonie, abychom se této velké slavnosti mohli aktivně zúčastnit. Do devíti jsme si ladili a zahřívali nástroje a několikrát zkusili dvě lehké krátké církevní skladbičky a pak se vydali do kostela. Tam už probíhala mše od brzkých ranních hodin.

Asi čtyřicet pět členů souboru, většinou malé děti, které se těšily, že se ulijí ze školy, se tísnilo v přední části kostela. Každý si držel v jedné ruce nástroj a v druhé stříbrnou helmu, která se používá při zvláštních příležitostech. Pravoslavný biskup se zrovna dostával ro ráže a jeho zpívaná liturgie se neustále zesilovala. Během ceremoniálu se biskup několikrát převléknul do nejrůznějších pestrých oděvů zdobených zlatým vyšíváním, a se svojí korunou na hlavě, stříbrnou holí v ruce a s dlouhými prošedivělými vousy vypadal jako svatý Mikuláš. Jeho ramena zdobila vyšívaná šerpa a na straně zlatého taláru visela ikona svatého Sypridona ve vyšívaném hedvábném kosoštverci ozdobeném černými třásněmi.

Okolo něj se neustále hemžilo jedenáct dalších popů. Někteří zřejmě s vyšší hodností než jiní, neboť kvalita a zdobení jejich rouch bylo velmi rozdílné. Neustále chodili k biskupovi a líbali mu jednu či druhou ruku, podávali svícny, stříbrné kalichy, knihu v červeném sametu s podobiznou sv. Spyridona, obrovský zlatý kříž a jiné propriety, a za silného zpěvu doprovodných psaltes-zpěváků, chodili sem a tam, dopředu k oltáři a pak zase zpět.

Prvních pět minut jsem to divadlo se zaujetím pozorovala, po dvou hodinách, kdy liturgie nebrala konce, jsem se začala nudit a doufala, že brzy odehrajeme našich pár not a zase půjdeme. Nejdříve však bylo třeba zajít k vystaveným ostatkům Spyridona a políbit mu nohy. Nechala jsem projít ostatní členy kapely a sama čekala v pozadí. Nemusím se účastnit úplně všeho. Poté jsme odehráli dvě skladbičky a lidé se začali hrnout dopředu ke svatému přijímání.

Někteří se tlačili tak, jakoby se vepředu rozdávaly peníze, avšak jako první šli na řadu popové. Nejdříve jeden přistoupil k biskupovi se stříbrnou konvičkou a stříbrným umyvadélkem, políbil mu ruce, pak mu je polil vodou a druhý pop měl nachystanou bílou vyšívanou dečku, kterou mu ruce utřel, vzpápětí je opět políbil. Pak se popové postavili do řady a upíjeli víno, zatímco jeden, zřejmě vysoký církevní hodnostář, ukrajoval stříbrným nožem s rukojetí ze slonoviny kusy chleba.

Poté je rozdrobil do vína a lžičkou začal touto směsí krmit řadové věřící ve frontě. S lístostí jsem sledovala mladou matku se snad dvouletým dítětem, která přišla k popovi, ten chtěl dítěti vložit lžičku do úst, ale dítě se bránilo. Tak přiskočili dva další popové, dítěti násilím otevřeli pusinku, zatímco matka mu držela hlavu, aby sebou necukalo, a nacpali mu lžičku do úst. Dítě se rozeřvalo na celé kolo.
Mše pokračovala, ale my jsme se v tuto chvíli už mohli rozejít.

Když si ten obrázek dnešního dopoledne znovu a znovu promítám v hlavě, napadá mě, jestli to právě tahle Bůh opravdu zamýšlel…

smažení loukoumades

policie hlídá vchod do kostela