Náš přílet do Prahy z Říma začal celkem slibně. Z letiště nás vezl taxikář, který mi po cestě převyprávěl svůj životní příběh (normálně tohle je Adonisova parketa, ale vzhledem k tomu, že Adonis neumí česky, převyprávěl zase on svůj životní příběh taxikáři v Římě), vykládal, že žil dlouho v Americe, než ho udala jeho poslední přítelkyně, Češka, která tvrdila, že je realitní makléřka luxusní kanceláře, aby se z ní nakonec vyklubala prostitutka luxusního veřejného domu. A tak se ocitl na několik měsíců v americkém vězení a pak se dočkal vyhoštění ze země a tak taxikaří v Praze, než sežene vhodnou nevěstu z Kanady nebo Austrálie, která by si ho za úplatu vzala kvůli papírům.
Večer jsme se šli s Adonisem projít na Malou Stranu, ale daleko jsme nedošli, neboť jsme hned na Úvoze zapadli do hospoůdky U zavěšenýho kafe a přísahali si, že jdem opravdu jen na jednu, maximálně na dvě Plzně.
Hospoda byla celkem plná a tak jsme si přisedli k nějaké paní s pánem. Nedalo se neslyšet, co říkají, protože jsme seděli těsně vedle nich a protože vedli poměrně hlasitý rozhovor. Překládala jsem Adonisovi do řečtiny (aby náhodou nerozuměli), co povídají a docela dobře jsme se bavili. Pak přišel ještě další pán a jedna paní a přisedli si k nim a já jsem zjistila, že sedíme ve společnosti jedné právničky, jednoho spisovatele, jednoho umělce a jedné malostranské rodačky. S přibývajícími pivy byla jejich konverzace hlasitější, probrala se politika, umění, knihy a volba prezidenta a při další objednávce jsem měla pocit, že možná dokonce chystají revoluci.
Dali jsme si s Adonisem ještě jedno pivo a Adonis jen čekal, kdy promluvím, protože mě zná, že se dávám do řeči s cizími lidmi v hospodě. Jenže já jsem věděla, že na to čeká, tak jsem to (i když velmi nerada) naschvál neudělala. Jenže naše sousedka u stolu to udělala za mě a začala se s námi bavit a vyptávat, odkud jsme, a tak jsme si objednali další pivo a skamarádili se tak rychle, že jsme během deseti minut dostali pozvání na svíčkovou k malostranské rodačce domů, přímo do protějšího domu.
Tohle se nám ještě nikdy nestalo a tak jsme pozvání přijali a přesunuli se s celou společností do krásného bytu, kde jsme dostali spoustu jídla a pití a kde se všichni snažili, ač to pro ně muselo být dost těžké, mluvit anglicky, aby rozuměl i Adonis. Ten byl tak mile překvapen, že začal používat celkem správně svých šedesát českých slov, která umí a konverzace plynula bez větších problémů.
Faktem je, že jsme to právě my, kteří zveme úplně cizí lidi k nám domů na Korfu a Adonis pro ně pak vaří. Ale obráceně jsme něco takového opravdu nezažili.
V pokročilé noční hodině jsme se pak rozloučili a procházeli se ruku v ruce ztichlým Úvozem směrem domů. Praha byla krásně osvětlená a my, příjemně ovíněni (opiveni), jsme usínali s pocitem, že se to letos zatím všecko ubírá správným směrem. A pokud se nám podaří vyhnout nemocnicím a kriminálům, zažijeme pocit skutečného štěstí.
A tady malé přání Janýska a Ofélie:
http://www.youtube.com/watch?v=ICxNQyHCu4c
Nestalo? Aha :o)
ty nejsi cizi. nebo jsi??:)
To je krásné, úplně jsem to prožívala s vámi..i tu hospůdku, i tu návštěvu….užívejte Prahy, pozdravuj rodiče, manžela a vůbec všechny, a mějte se rádi….Do Nového roku jen vše dobré…:-) edita s rodinou
diky, edi, vam tez!
… milá Pavlo.. právě jsem se dopátrala k Vašemu blogu… začalo to knížkou „Pod cyprišem se sklenkou Ouza“…. kterou mi letos nadělil Ježíšek… přečetla jsem ji na jeden zátah jak se říká…je skvělá a čte se sama… chtěla jsem se o Vás a Vašich knížkách dozvědět víc… tak jsem se postupně proklikala až sem na Váš blog… takže i když mám knížku dočtenou… přece jenom Vaše báječné příhody a zážitky pokračují… alespoň tady… moc děkuji a těším se na další… do nového roku všechno nejlepší …a aby toho nebylo málo… Vaše řádky o Korfu mně nadchly natolik, že letošní prázdniny bych se nejraději viděla právě tam… zdravím a ještě jednou díky … Eva
mila evo, to jsem moc rada! na korfu urcite prijedte a kdyz budete chtit poradit, napiste mi na pavla74@hotmail.com.
No teď už ne, teď už jsem kamarádka od mládí ;o)
Věřím, že to bylo fajn setkání. Taky rád poznávám nové lidi – kolikrát člověk narazí na zajímavé typy:-). Tož hodně štěstí a zdraví celé rodince do nového roku 2013 přeji! A ať letošní Praha Adonisovi vynahradí všechna příkoří z minulého roku.
diky, jeste nerikam hop… zatim jsme jen sili v nemocnici janyskovu rozseklou bradu, jinak se drzime. ale mame jeste tyden:)
Jo tenhle suvenýr mám z dětství taky(myslím jizvu na bradě). I když ne moc velkou – tenkrát se to obešlo bez stehů. Na to, že jsem byl spíše flegmouš, tak jsem pár takových šrámů v dětství pořídil – prostě jsem byl šikovnej:-). Tož ať zbytek pobytu proběhne už v poklidu!
Tak to je velmi dobrý počinek, řekl bych, že něco podobného je už možné jen na Malé Straně, kdysi se mi něco podobného stalo v pivnici U hrocha. Tak ať se tentokrát daří skvěle a bez komplikací.
to rikaji vsichni, ze tohle je mozne jen na male strane:)
U zavěšenýho kafe se to asi stává často, jak se zdá; já tam jednou potkala kamaráda od Magora Jirouse a zval mě ke Zlatýmu Tygru, že je štamgast, myslímže každej čtvrtek, ale už nevím, ani jméno si nepamatuju. Asi bych na tu příhodu zapomněla, kdybych nečetla tvůj článek.
tak zajdi k zavesenymu kafi a treba si vzpomenes, nebo potkas nekoho jinyho:))
Zdravím
Tak a já si to teď tady jdu celičké pročíst… Jo, a ještě bych ráda dodala, že to, co člověk dělá, ať už dobré nebo špatné, to se mu vrací. Přesně jak píšete… přijedete domů a cizí lidé pozvou na návštěvu Vás 
Je hezké zjistit, že to tak funguje 
Krásný Nový rok!
Dnes jsem si našla Váš blog, protože jsem právě dočetla Příběhy z olivového ostrova. Koupila jsem tu knížku příteli k Vánocům, ale musela jsem si ji taky hned přečíst a opravdu jsem ji přelouskla skoro jedním dechem. Píšete moc hezky, s nepatrnou špetkou ironie a velkým nadhledem. Díky za Vaše příběhy
diky. vam taky vse dobre. zbytek pribehu je v knizce Pod cyprisem se sklenkou ouza:) mejte se krasne
Pekne napsane! Podle toho vidime, ze dobry clovek jeste zije
Prave vesele Vanoce. My take zveme cizi lidi k nam domu… Tak i ja vas, Pavlo a vasi rodinu, zvu k nam do Californie. Take tu mame cyprise a myslim, ze i nejake to ouzo by se naslo, i kdyz se tu vice pije samozrejme vino ( a pak take margarita, protoze jsme relativne blizko mexickych hranic). Pozvani myslim vazne, muzete mi napsat na email: cestopisykatka@live.com, kdykoliv 
Janyskovi brzske uzdraveni!
Chtela jsem si priobjednat vasi knihu, ale vse vyprodano! Skvele, gratuluji!
Hezky den do Recka,
Katka
mila katko, moc dekuji!! pozor ale, abych vas nevzala za slovo:))
jinak knizky snad zase budou, na jare by mel byt dotisk. tak ja dam vedet, ano?? a margarita zni dobre:)
Pájo, nejdříve – díky za výmaz, Ty víš…
Měj se fajn a piš častěji, nemáš chybu.
Brou…
v pohode…