Náš přílet do Prahy z Říma začal celkem slibně. Z letiště nás vezl taxikář, který mi po cestě převyprávěl svůj životní příběh (normálně tohle je Adonisova parketa, ale vzhledem k tomu, že Adonis neumí česky, převyprávěl zase on svůj životní příběh taxikáři v Římě), vykládal, že žil dlouho v Americe, než ho udala jeho poslední přítelkyně, Češka, která tvrdila, že je realitní makléřka luxusní kanceláře, aby se z ní nakonec vyklubala prostitutka luxusního veřejného domu. A tak se ocitl na několik měsíců v americkém vězení a pak se dočkal vyhoštění ze země a tak taxikaří v Praze, než sežene vhodnou nevěstu z Kanady nebo Austrálie, která by si ho za úplatu vzala kvůli papírům.
Večer jsme se šli s Adonisem projít na Malou Stranu, ale daleko jsme nedošli, neboť jsme hned na Úvoze zapadli do hospoůdky U zavěšenýho kafe a přísahali si, že jdem opravdu jen na jednu, maximálně na dvě Plzně.
Hospoda byla celkem plná a tak jsme si přisedli k nějaké paní s pánem. Nedalo se neslyšet, co říkají, protože jsme seděli těsně vedle nich a protože vedli poměrně hlasitý rozhovor. Překládala jsem Adonisovi do řečtiny (aby náhodou nerozuměli), co povídají a docela dobře jsme se bavili. Pak přišel ještě další pán a jedna paní a přisedli si k nim a já jsem zjistila, že sedíme ve společnosti jedné právničky, jednoho spisovatele, jednoho umělce a jedné malostranské rodačky. S přibývajícími pivy byla jejich konverzace hlasitější, probrala se politika, umění, knihy a volba prezidenta a při další objednávce jsem měla pocit, že možná dokonce chystají revoluci.
Dali jsme si s Adonisem ještě jedno pivo a Adonis jen čekal, kdy promluvím, protože mě zná, že se dávám do řeči s cizími lidmi v hospodě. Jenže já jsem věděla, že na to čeká, tak jsem to (i když velmi nerada) naschvál neudělala. Jenže naše sousedka u stolu to udělala za mě a začala se s námi bavit a vyptávat, odkud jsme, a tak jsme si objednali další pivo a skamarádili se tak rychle, že jsme během deseti minut dostali pozvání na svíčkovou k malostranské rodačce domů, přímo do protějšího domu.
Tohle se nám ještě nikdy nestalo a tak jsme pozvání přijali a přesunuli se s celou společností do krásného bytu, kde jsme dostali spoustu jídla a pití a kde se všichni snažili, ač to pro ně muselo být dost těžké, mluvit anglicky, aby rozuměl i Adonis. Ten byl tak mile překvapen, že začal používat celkem správně svých šedesát českých slov, která umí a konverzace plynula bez větších problémů.
Faktem je, že jsme to právě my, kteří zveme úplně cizí lidi k nám domů na Korfu a Adonis pro ně pak vaří. Ale obráceně jsme něco takového opravdu nezažili.
V pokročilé noční hodině jsme se pak rozloučili a procházeli se ruku v ruce ztichlým Úvozem směrem domů. Praha byla krásně osvětlená a my, příjemně ovíněni (opiveni), jsme usínali s pocitem, že se to letos zatím všecko ubírá správným směrem. A pokud se nám podaří vyhnout nemocnicím a kriminálům, zažijeme pocit skutečného štěstí.
A tady malé přání Janýska a Ofélie:
http://www.youtube.com/watch?v=ICxNQyHCu4c
Nestalo? Aha :o)
ty nejsi cizi. nebo jsi??:)
To je krásné, úplně jsem to prožívala s vámi..i tu hospůdku, i tu návštěvu….užívejte Prahy, pozdravuj rodiče, manžela a vůbec všechny, a mějte se rádi….Do Nového roku jen vše dobré…:-) edita s rodinou
diky, edi, vam tez!
… milá Pavlo.. právě jsem se dopátrala k Vašemu blogu… začalo to knížkou „Pod cyprišem se sklenkou Ouza“…. kterou mi letos nadělil Ježíšek… přečetla jsem ji na jeden zátah jak se říká…je skvělá a čte se sama… chtěla jsem se o Vás a Vašich knížkách dozvědět víc… tak jsem se postupně proklikala až sem na Váš blog… takže i když mám knížku dočtenou… přece jenom Vaše báječné příhody a zážitky pokračují… alespoň tady… moc děkuji a těším se na další… do nového roku všechno nejlepší …a aby toho nebylo málo… Vaše řádky o Korfu mně nadchly natolik, že letošní prázdniny bych se nejraději viděla právě tam… zdravím a ještě jednou díky … Eva
mila evo, to jsem moc rada! na korfu urcite prijedte a kdyz budete chtit poradit, napiste mi na pavla74@hotmail.com.
No teď už ne, teď už jsem kamarádka od mládí ;o)
Věřím, že to bylo fajn setkání. Taky rád poznávám nové lidi – kolikrát člověk narazí na zajímavé typy:-). Tož hodně štěstí a zdraví celé rodince do nového roku 2013 přeji! A ať letošní Praha Adonisovi vynahradí všechna příkoří z minulého roku.
diky, jeste nerikam hop… zatim jsme jen sili v nemocnici janyskovu rozseklou bradu, jinak se drzime. ale mame jeste tyden:)
Jo tenhle suvenýr mám z dětství taky(myslím jizvu na bradě). I když ne moc velkou – tenkrát se to obešlo bez stehů. Na to, že jsem byl spíše flegmouš, tak jsem pár takových šrámů v dětství pořídil – prostě jsem byl šikovnej:-). Tož ať zbytek pobytu proběhne už v poklidu!
Tak to je velmi dobrý počinek, řekl bych, že něco podobného je už možné jen na Malé Straně, kdysi se mi něco podobného stalo v pivnici U hrocha. Tak ať se tentokrát daří skvěle a bez komplikací.
to rikaji vsichni, ze tohle je mozne jen na male strane:)
U zavěšenýho kafe se to asi stává často, jak se zdá; já tam jednou potkala kamaráda od Magora Jirouse a zval mě ke Zlatýmu Tygru, že je štamgast, myslímže každej čtvrtek, ale už nevím, ani jméno si nepamatuju. Asi bych na tu příhodu zapomněla, kdybych nečetla tvůj článek.
tak zajdi k zavesenymu kafi a treba si vzpomenes, nebo potkas nekoho jinyho:))
Zdravím 🙂
Dnes jsem si našla Váš blog, protože jsem právě dočetla Příběhy z olivového ostrova. Koupila jsem tu knížku příteli k Vánocům, ale musela jsem si ji taky hned přečíst a opravdu jsem ji přelouskla skoro jedním dechem. Píšete moc hezky, s nepatrnou špetkou ironie a velkým nadhledem. Díky za Vaše příběhy 🙂 Tak a já si to teď tady jdu celičké pročíst… Jo, a ještě bych ráda dodala, že to, co člověk dělá, ať už dobré nebo špatné, to se mu vrací. Přesně jak píšete… přijedete domů a cizí lidé pozvou na návštěvu Vás 🙂 Je hezké zjistit, že to tak funguje 🙂 Krásný Nový rok!
diky. vam taky vse dobre. zbytek pribehu je v knizce Pod cyprisem se sklenkou ouza:) mejte se krasne
Pekne napsane! Podle toho vidime, ze dobry clovek jeste zije 🙂 Prave vesele Vanoce. My take zveme cizi lidi k nam domu… Tak i ja vas, Pavlo a vasi rodinu, zvu k nam do Californie. Take tu mame cyprise a myslim, ze i nejake to ouzo by se naslo, i kdyz se tu vice pije samozrejme vino ( a pak take margarita, protoze jsme relativne blizko mexickych hranic). Pozvani myslim vazne, muzete mi napsat na email: cestopisykatka@live.com, kdykoliv 🙂
Janyskovi brzske uzdraveni!
Chtela jsem si priobjednat vasi knihu, ale vse vyprodano! Skvele, gratuluji!
Hezky den do Recka,
Katka 🙂
mila katko, moc dekuji!! pozor ale, abych vas nevzala za slovo:))
jinak knizky snad zase budou, na jare by mel byt dotisk. tak ja dam vedet, ano?? a margarita zni dobre:)
Pájo, nejdříve – díky za výmaz, Ty víš…
Měj se fajn a piš častěji, nemáš chybu.
Brou…
v pohode…