Sobotni rano nastal v dome chaos. Nevesta se sla pripravit do hotelu, kde se mela svatba konat a ja s jejimi zimbabwskymi sestrenicemi jsme i mely pomahat.
Jeji sestra prinesla do hoteloveho pokoje lahev sektu a pripravy mohly zacit. Nevesta si najednou vzpomnela, ze by si nutne potrebovala vycistit zuby, vzala si s sebou kartacek, ale ne pastu. Poprosila me, at nejakou sezenu.
Vzala jsem kartacek a bloumala po chodbe honosneho hotelu a premitala, jak prispustne je proste zaklepat na neci pokoj a pozadat ho, at mi da trochu pasty.
Zaklepala jsme na pokoj cislo 108. Otevrel mi asi petactyricetilety pan v trenyrkach, za nim stala zena ve spodnim pradle, trochu vydesene na me ziral a ptal se, co se deje. Anglicky jsem ho poprosila o trochu pasty pro nevestu a nastavila kartacek. Malinko mi zatrnulo, ze obtezuji nejakeho italskeho milionare, ktery si prijel zalyzovat, ale nevestino prani neslo nesplnit.
Pan se na me laskave podival a propukl v huronsky smich. Prinesl pastu, vytlacil na kartacek a pry at pozdravuji Dianu. Ulevilo se mi, ze se jedna o jednoho ze svatebcanu a hned sla s kartackem Diane pozdrav vyridt. Diana se zrovna soukala do cervenych svatebnich satu a rekla: aha, diky, to byl nas katlolicky farar, ktery nas bude oddavat…
Nevedela jsem, zda si ze me dela legraci: ale mel v pokoji zenskou… , oponuji. Na to Diana bez vetsich emoci odpovedela, ze uz dva roky jako farar nefunguje, ale dnes bude vyjimecne oddavat spolu s evangleickym fararem v evangelickem kostele.
A tak jsem se seznamila s Lukasem a jeho pritelkyni, kazdopadne nejlepsimi svatebcany, kteri mi pomohli celou akci ustat bez uhony a vyborne se bavit.
Po Lukasove skvelem a vtipnem kazani v kostele se konala recepce ve venkovni restauraci, kde se podaval horky syr raclette a polevka a spousta vina. Svitilo slunicko a ozarovalo zasnezene tritisicove hory. Mezi pozvanymi byli vzneseni lide z nekterych evropskych aristokratickych rodu, stejne jako chudi maliri z Neapole, pravnicka z Nigerie, matka z Madarska, ruska vedkyne a nejruznejsi skvadra lidi ze vsech moznych koutu sveta.
Po odpoledni prestavce se pak podavala gala vecere v nadhernem sale osvicenem svickami. Zasedaci poradek byl ale trosku nestastny, protoze jsem se sice ocitla u stolu novomanzelu, ale sedela vedle nudneho patrona vypravejiciho o svem studiu na Sorbonne a akciich a z druhe strany vedle asi stolete hluche babicky zenicha.
Druhy den jsem podnikla jeste dlouhatanskou prochazku ve snehu s fararem a jeho pritelkyni a pak jsme spolecne nasedli do vlaku a pokracovali zpet do Curychu.
Venku je jaro, sviti slunce a ja se zacinam tesit domu. Tenhle zpusob zivota by totiz moje telo asi dele nezvladlo…
prosim vsechny dale nekomentovat soukromi dalsich komentujicich. ja jsem se tesila, ze nekdo okomentuje skvelou historku s fararem, ale ta nejak zapadla ve zmeti vasnivych emoci.tato neprijemna kapitola je skutecne skoncena, jeste jednou diky za podporu. vsechny komentare jsem ale smazala, protoze nechci, aby muj blog byl vyuzivan k vyrizovani osobnich uctu.moc vsecky zdravim a diky za pochopeni.
Pájo,jelikož nevím, oč šlo, mohu s klidným svědomím okomentovat skvělou historku s farářem. Akorát mě napadlo, zda je ta svatba platná, když tam byl neplatný farář! Ale jo, beru zpět. byl tam ten evangelický, že. Ale skoro knižní zápletka to je, to uznej!
:-))Farar me HODNE pobavil :-))