Ráno mi zazvonil telefon: „Ahoj Pavlo, můžeš s námi hrát dnes na pohřbu?“ Ptá se Spyros, jedna z hlavních figurek místní filharmonie. „Jasně,“ přitakala jsem nadšeně a šla si vyžehlit košili k uniformě.
Pravda, už jsem zažila leccos. Jako malá jsem si hrávala u nás na faře na Valašsku na hřbitově. S kamarádkou Janičkou jsme skákaly z hrobu na hrob a přebíraly barevné kamínky, kterými byly hroby vysypány. Ale při pohřbu jsem ještě nikdy nehrála na saxofon. Všechno musí být jednou poprvé.
Venku bylo vedro k zalknutí. V budově filharmonie jsme měli sraz v půl páté odpoledne a hned nato jsme vyjeli autobusem ke katolickému hřbitovu. Nebožtík tedy zřejmě pocházel z Maltské rodiny, Malťané tady tvoří nejpočetnější katolickou komunitu.
Pohřeb začal na čas. Lidé se ale trousili ještě po půl hodině. Hodně jich přišlo, aby ukázali svůj obličej před starostou a mohli mu osobně kondolovat, kdoví, kdy se to může hodit.
Celá dechová kapela stála namačkaná ve stínu vysokého cypřiše a malé holčičky v mrňavých uniformičkách s příčnými flétnami v ruce si posedaly na obrubníky cestiček. Slunce pražilo a my jsme stáli a čekali, až kněz odslouží mši, abychom mohli spustit.
Pozorovala jsem zatím smuteční hosty. Někteří z nich přišli evidentně přímo z práce, s okopanými botkami a propocenými špinavými košilemi. Taky zde byla nezvykle vysoká koncentrace mužů, jimž chybělo přinejmenším pět předních zubů. Ženy na sobě měly většinou černá přilehlá trička slovutných značek a sandálky na vysokanánských podpatcích. Kolem kroužili muži, někteří v pantoflích, s cigaretou v ruce. Jiní zase s černými brýlemi značky Ray Ban, zlatým řetízkem na krku a nezbytným mobilem v ruce či u ucha. Nikdo z nich se nezdál být příliš smutný. Do kostela by se stejně nevešli a tak postávali ve stínu stromů a hrobek, kouřili, povídali si, smáli se a telefonovali. Jakoby byli kdekoliv na náměstí. Jen kavárna zde chyběla.
Někteří hosté jsou profesionální vymetači pohřbů. Tváří se zkroušeně a těší se na závěrečné pohoštění, které u významných osob bývá velkolepé a je zván každý.
Jiní, většinou staří lidé, kteří už nikoho nemají, chodí na pohřby přemítat o smyslu života a smrti. Krátí si tak dlouhou chvíli a smutnou samotu.
Zahlédla jsem Popi. Šedesátiletá dáma s postavou velryby se ke mně pomalu dobelhala. Její vlastní tělo už takovou váhu nemůže unést, proto si napomáhá hůlkou. Popi patří k nejzámožnějším lidem na ostrově. Nemá žádné dědice a má obrovský majetek, který se snaží ještě za svého života utratit, což se jí v celku lehce daří. Má dlouhatánské šedivé vlasy sepnuté sponkou, velikánský kus látky na sobě, vzdáleně připomínající jakési neforemné šaty, a obrovské černé brýle značky Dior. Hovoří plynně asi šesti jazyky, ale nikdo se s ní tady na ostrově nechce moc vybavovat, protože jak se Popi na někoho nalepí, už se jí člověk jen tak nezbaví. Je schopná na návštěvě strávit třeba i deset hodin, neboť přesun z místa na místo jí dělá docela problémy.
Měla radost, že mě vidí a vyprávěla mi, že chodí na pohřby skoro denně, protože zná mnoho lidí na Korfu a ti jeden po druhém umírají. A sem přišla kondolovat starostovi, i když jeho bratra neznala.
Konečně kněz dozpíval poslední žalm a nosiči nesou rakev ke hrobu. Je čas hrát. Nasadíme pomalé tempo a jdeme v zástupu za rakví za hraní smutečního pochodu. Je mi vedro a mám žízeň. Ta dlouhá doba čekání, smutná melodie a průvod s rakví mi vhání slzy do očí. Dojímám se sama nad sebou a zjišťuji, že se ze mě pomalu, ale jistě stává budoucí profesionální vymetač pohřbů. Pouze ale jako člen dechové kapely.
to je moc hezky. Stejne si te ale neumim predstavit s tim saxikem, vymetacko pohrbu :))) Pozdravuj Popi!
Se saxíkem vypadá perfektně!:-)
Úžasné, díky tobě poznávám své milované Korfu ze všech stran. Já tam stejně budu v důchodu žít – nebo alespoń jezdit na 3 měsíce..Letos jsem poznala zase jiné destinace – jako např. pobyt v nemocnici, vyšetření lékařem na křižovatce apod. Jeden z nejhezčích zážitků byl setkání s tebou v nemocnici.Příště až přijedu, bych chtěla tě vidět v akci se saxofonem … Zdravím do Kerkyry a už dnes se těším na návrat… Pavla
Hmm tej pohřby vymetáš nějak brzy:-). Tu u nás často ráno na hřbitov vyráží plnej autobus. Ten autobus je, ale plnej důchodců:-). Můj děda coby trumpetista v důchodu často jezdil hrávat na pohřby, ale pak ho to přestalo bavit. Takže na hraní na pohřbech máš fakt ještě čas:-). A jináč já už odpočítávám dny – za týden letím směr Řecko;-)-těšííím..
Co ty přední zuby?Hokejisté to nebudou. Tak to nedám, proč tam byla koncentrace bez pěti předních. Nakonec je to jedno kde, se saxíkem i bez , když se směješ vypadáš báječně. Není zač !!
Hořkoveselé vyprávění, nebo tak to na mě alespoň působilo, se krásně četlo. Díky za něj:-) A profesionální vymetači pohřbů mi připomněli…"a vy jste kdo? Strejda Hubert":-)))
Pavla saxofónom naozaj vypadá skveloPavlu so saxofónom som mal možnosť vidieť naživo 6.6. vo večernom sprievode v plnej paráde z príležitosti nejakého – ja už neviem akého cirkevného sviatku. A aby ste si aj vy mali možnosť predstaviť si, ako vypadá – tak – pár fotiek, čisto len Pavly, lebo ostatné fotky z Korfu nestíham, môžete vidieť na http://www.sfoto.sk/thumbnails.php?album=125&page=1 Neskromne sa priznávam – ba čo viac chválim sa, že som si som mal možnosť si s Pavlou aj 2 hodinky posedieť a pokecať nasledujúci deň v Kassiopi a navyše som od nej dostal aj podpísaného sprievodcu – heč ! Bolo to skvelé.
chybička sa vloudila – v nadpise predchádzajúceho príspevku vypadlo slovíčko "so" – takže ešte raz:Pavla so saxofónom naozaj vypadá skvelo
spoon: tak nize mas dokonce fota:)
mod: bez saxiku uz ani ranu!!
perivoli: pristi hrani, pokud nekdo mzitim nezemre, je v srpnu na svateho spyridona!
mara: tak uzivej. proc vymetam pohrby brzy? na to prece neni vekova hranice?
buteo: ale je. takove jako ty je treba si hyckat:) proc koncentrace muzu bez prednich zubu?? nevim. byla tam koncentrace vsech moznych socialnich ukazu…
dita: to neznam? my jsme az do revoluce nemeli televizi a po revoluci uz jsem ja zas na tv nemela cas…
miropp: dik za fotky! ja zas dostala vizitky! hec:)
Pavli máš pravdu, vždyť jak píšeš – na hrobečkách už sis hrála jako malá:-).To já se vždy spíše hřbitovům vyhýbal tak proto mi to asi, tak přijde, ale proti gustu ni dyšputát;-). Jináč děkuji úžívat budu určitě – už mám naplánované různé vejletění po okolí blízkém i méně blízkém.
To je film "Fešák Huber" s Heřmánkem. Hubert se takhle v jedné scéně vnutí na bohatou svatbu úplně cizích lidí jako "strejda Hubert" a pěkně využije bohatou hostinu:-))V unioformě ti to opravdu sluší:-))
no jen aby! :-)) abys pak nevymetala s Popi všechny pohřba i bez sága! :-))zdravím z horkého valašska
Super, ze Ti to hrani tak jde a slusi. 🙂 Na Kypru zas radi vidi co nejvic, i cizich lidi, na svatbe, protoze je zvykem prinaset obalky s penezi! :)))
papaja: tady taky.
eidth: tak strasne zle na tom jeste nejsem:))
dita: diky a diky za info…
mara: bezva!
Jak se, tuším, říká v Passerově filmu Intimní osvětlení: "Když naše kapela spustí, to brečej všichni – i příbuzný!!!". Tak takhle nějak dojemně si to představuju. Sice svoje rozloučení ještě neplánuju a profesionálním vymetačům snad ještě pár let nedám příležitost, ale už teď je mi jasné, že bez saxíku by to prostě nebylo ono :-).
cerf: ano, snad se do te doby naucim hral lepe a solo. objednavky na hrani na pohrbu zasilejte na ostrovanka@bloguje.cz 🙂
Ano, psala jsemzrovna poslední článek také o pohřbu. A za 2 týdny, čili tento pátek, jsem byla na dalším. Spolužák, mladý (58 let:-) . Ale Tvůj popis je zase z jiného pohledu. Patří to k běhu času …
nuli: bohuzel. anebo vlastne bohudik. pokud to neni predcasne…