Už bylo na čase odjet zase na ostrov. Počasí mi to ale málem neumožnilo, protože v den mého odletu začalo tak hustě sněžit a na dálnici bylo tolik kalamit, že to v jednu chvíli vypadalo, že poslední letadlo z Drážďan možná ani nestihneme. Mluvím v množném čísle, protože k mé obrovské radosti se se mnou na Korfu vydala i moje nejstarší sestra Ester. Teplota v Kerkyře byla 23 stupňů. Docela skok z té nenadálé středoevropské zimy.
Na letišti čekal Adonis s oběma dětmi, které na sobě kupodivu měly jiné oblečky, než když jsem před skoro 4 týdny odjížděla. Děti se na mě střídavě vrhaly a Janýsek mi hned v autě hlásil, že měl problém s matematikou, že s tatínkem celý víkend řešili úlohu tohoto znění:
– Jedna cihla váží jedno kilo a půl cihly. Kolik váží jedna cihla?
Úlohu prý nevyřešili, ale jinak se měli dobře a tatínek dětem dovoloval si na návštěvu domů brát jakousi kočičku z ulice.
Doma jsem se vrhla na praní ložního prádla (kočička byla neznámého původu) a při tom se snažila Janýskovi vysvětlit složitý příklad s cihlou. Po čtvrt hodině se rozplakal, že to prostě nikdy nepochopí. „To nevadí,“ chlácholila jsem ho. „Ani to nemáš po kom zdědit. A vem si, že tatínek se tím zabýval celý víkend a taky na to nepřišel, ale spoustě lidí zase zachránil život operováním mozků, takže z tebe asi nebude matematik, ale to neznamená, že z tebe nemůže být dobrý muzikant, oprávář kol nebo zubař..“
Poté jsem se dala do uklízení celé domácnosti. Naštěstí venku pršelo, takže jsem neměla pocit promarněného času. Hned na druhý den jsme s Janýskem vyrazili do procesí, protože i zde je velký svátek 28. října, akorát se slaví proto, že tenkrát v roce 1940 Italové chtěli souhlas, aby mohli převzít Řecko. Odpověď Řeků však zněla „ne“ a tak se slaví tento významný den „oxi“ (řecky ne).
Ofélie, zatímco jsem tu nebyla, se naučila snad veškeré existující básničky, které vyšly kdy v češtině a tak už téměř nemluví normálně, ale zásadně ve verších. Třeba „mandlička je na dva kusy, Oskar Agdu dostat musí (z knížky Děti z Bullerbynu).
Počasí se střídá jako v aprílu. Jeden den je den skoro letní a druhý den větrná bouře.
Nálada v Řecku není momentálně nejlepší. Už dnes se mají v parlamentu odsouhlasit další škrty. Premiér tvrdí, že to jsou poslední, ale kdo by věřil člověku, který mění názory a přesvědčení jako ponožky? A tak se právě stávkuje. Stávkují dokonce zřejmě i pravoslavní mniši, protože když jsme s Ester začaly objíždět místní kláštery, všechny byly zavřené, nikde ani noha. Jen v nedalekém kláštěře u hlavního města, kde bydlí několik jeptišek, jsme sice jednu našli, ale ta nám nechtěla otevřít kostel, protože prý nemá klíče.
Vzhledem k tomu, že stát chce nově zdanit i děti, tak jen doufáme, že nebude stávkovat slunce a že nám dnes večer nepřiklepnou daň za výhled na moře.
Taky obcas opoustim nas ostrov ,abych se sem po tom rada vratila Co se tyka toho prikladu bude mozna hur Me spis zarazi na nai skole ,ze kdyz nase ucitelky stavkuji tak maj decka volnou hodinu Mezi ostatnima predmetama ptala jsem se kdo je hlida kdyz maj to volno Pry nikdo kdyz je pekne jsou venku a kdyz ne tak sedi ve tride Dcera chodi do tretiho gymnazia a mne pracuje fantazije co by se mohlo stat Nalada tady neni nejlepsi,ale zatim anii na Zante nepocitujeme nic mimoradneho snad to tak vydrzi do jara
ufff. tak u nas se bud stavkuje a deti nechodi do skoly, nebo ucitelky nestavkuji a pak se deti normalne uci. tak drzim palce!
Stará chlupatina s cihlou správně zněla .. kolik váží tři cihly. Malým dětem a humanitním vzdělancům nejlépe /graficky/, namalovat obdelníček, rozpůlit a do každé půlky napsat ze zadání co je známé. – 1/2 cihly – 1 kg a pak vždy pochopili všichni mimo píčů metanolu. Krásný den na Kerkyru
1C=1kg+0.5C
1kg=C-0.5C
pul Cihly je 1kg, takze Cihla vazi 2kg.
Cetla jsem vasi knizku, je super…… na Korfu jsem jeste nikdy nebyla, ale diky vasim povidkam se tam urcite vypravim 🙂
podle tehle rovnice bych to asi nikdy nespocitala, ale jinak stacilo se nad tim zamyslet. jsem rada, ze se vam knizka libila a na korfu urcite prijedte!!
Názorné řešení je přitáhnout domů dvě cihly a pokusit se jednu z nich tak šikovně rozmlátit kladivem, aby aspoň jedna půlka zůstala celá… A pak už to stačí jenom dát na váhu! Pokud mi neodsouhlasíš, že cihla váží dvě kila, tak to namouduši udělám!! 🙂
buteo a kalliopko, mate jednicku s hvezdickou a prave jste se stali zpusobilymi absolvovat sestou tridu recke zakladni skoly!!! blahopreji:))
Ovšem je třeba dodat, že pokud se cihla pohybuje rychlostí blížící se rychlosti světla, nebude výpočet tak jednoduchý :-). Ale radši dám pokoj nebo nějaká přiletí podobnou rychlostí až na mou hlavu 🙂
:))))
Pájo, ani nevím, proč jsem se do toho pustila:
http://mirka19langerova.wordpress.com/2012/11/08/in-vino-veritas/
Zdravím tě moc! a nemusíš na to reagovat. Svůj „úkol“ jsem splnila 🙂
ufff. ja tuhle hru nejak nehraju, ale diky stejne!! a taky te zdravim:)
Krásná fotka a milé počtení jako vždy :-)) Zkus ukázat Ofélii Hrubínových Dvakrát sedm pohádek (to vydání s Trnkovými ilustracemi je skvost) nebo Čarovný prsten od Kožíka, tam by si s básničkami užila :-))
dekuju moc za inspiraci!!
Ta změna počasí se v tomto směru (ze zimy do tepla) dá přežít velmi dobře. Když jsem se vracel na konci září z lefkadských třicítek do zdejších přízemních mrazíků, lehce mi (tedy aspoň při zemi) mrzl úsměv :-).
no prave… tohle je v podstate podobne jako kdyz se ceska republika vyhrabavala z dob komunismu. to bylo prijemnejsi, nez kdyz se ted recko z tezke pohody dostava do tezkeho prusvihu…