Od svého příjezdu do Prahy trávím spoustu času v pražských restauračních zařízeních, neboť se neustále s někým potkávám. Zjistila jsem několik zajímavých věcí: v mnoha z nich se číšníci chovají, jako by jim člověk něco dlužil a tak většina zákazníků poníženě žadoní o „kávičku“ s „mlíčkem“ či „presíčko“, jiní zase s číšníkem laškují a další se chovají tak uctivě, že mě často napadá, že mají strach, aby jim snad někdo nenaplival do jídla.
Já jsem měla jednu milou zkušenost, kdy jsem navštívila restauraci v centru Prahy, kde pracuje jedna Adonisova pacientka, kterou ošetřoval na dovolené na Korfu. Nejen, že mi vyrobila flambované nápoje, ale dokonce ani nechtěla, abych zaplatila útratu, čímž mě úplně vyvedla z míry.
V restauraci U Sádlů jsem měla tak otřesný zážitek, že jsem s přáteli odešla bez placení a když jsem nedávno byla s Modonou na snídani, přinesli nám omylem účet o téměř 500 korun nižší, než měl být. Jako poctivé osoby jsme na to obsluhu upozornily a vyžádaly si za odměnu dva panáky vodky./Když to nenapadlo obsluhu samo od sebe/. Servírka se sice chvilku ošívala, ale nakonec uznala, že takhle ji to vyjde o dost levněji&
Nejzajímavější zkušenost jsem ale měla jednoznačně ve své bývalé /a už zase současné/ nejoblíbenější restauraci U Bílého lva na Břevnově. Jako každým rokem jsme tam i letos zašli s rodiči na pečenou kachnu. Tentokrát jsme ale odcházeli zklamaní, protože se stalo několik věcí, které nás rozladily. Pomyslela jsem si, jaká škoda, že je v Praze zase o jednu dobrou restauraci méně a řekla si, že tam už mě neuvidí. Pak jsem to ale přehodnotila a rozhodla se, že napíšu své výhrady do jejich internetové návštěvní knihy. A to jsem také udělala. A víte, jaká mi přišla odpověď? Naprosto šokující, přikládám v plném znění a v nezměněné podobě:
Vážená paní Smetanová,
nevím jakou omluvou mám začít …
Věřte , že nás velmi mrzí Váš (věřím nestandartní ) zážitek v našem – vašem restaurantu.
Nevím jaká byla situace v den a hodinu Vašeho příchodu a usazení ke stolu, ale nic neomlouvá naší nepozornost vůči Vám, našim hostům.
Co se týče jednotlivých výtek (čekání na jídelní lístky, nepovedené brambory- jako příloha, netaktní obsluha, neupozornění na zlevněné rozlévané nápoje&),
které osobně prověřím a postarám aby se již neopakovali, &pouze opakuji naší omluvu!
Bohužel kromě našich nových kolegů, které musíme pochopitelně naučit náš standart obsluhy a chování k hostovi,
se ve vašem případě povedlo, nebo spíše nepovedlo to, že jsme i my jako provozní Vám bohužel neodeslali potvrzení
vaší rezervace což považuji za osobní selhání!
Vězte, že stále platí a doufáme, že i nadále platit bude jediný náš společný cíl a to je SPOKOJENÝ ZÁKAZNÍK!
Kontaktujte nás, kdykoli se vám budu rád osobně věnovat a pokusím se o vysvětlení této nepříjemné záležitosti.
Budete-li nám ochotni věřit, že naší omluvu myslíme zcela upřímně,
kontaktujte nás, máte u mne poukázku v hodnotě 1000,-Kč.
S přáním lepších zážitků v našem restaurantu U Bílého Lva
S příjemným pocitem jsem odepsala, že přijdeme rádi a tak jsme se dnes vydali do restaurace znovu. Pan provozní nás uvedl ke stolu, přivedl číšníka, na kterého jsem si stěžovala a osobně se nám omluvil a číšník se snažil vysvětlit své chování a potom jsme dostali dobrý oběd a slevu 1000kč a na závěr ke všemu úsměv a potřesení rukou. Ať žijí gentlemani, kteří se nestydí přiznat chybu a chtít ji napravit.
To je paráda. Manžel měl nedávno v jendom podniku taky šokující zážitek. Chodí z práce na obědy do malého penzionu v kampusu. Vaří tam pro hosty a lidé z venku si musí na druhý den udělat čárku, pokud chtějí přijít se najíst. K dispozici je polévka, jedno jídlo bez výběru (co paňmáma uvaří, to se jí) a zákusek. To vše za 85 korun. Manžel dostává v práci 60 korunové stravenky, takže se dobře nají. Minulý týden byl guláš. Manžel je ovšem frfňa, který nejí kližkaté maso. Proto všechny prorostlé kousky odseparoval na kraj talíře a vyjedl jenom šťávu s rozpékanou bagetou. Když se chystali odejít, vyšla z kuchyně kuchařka a majitelka penzionku v jedné osobě a zeptala se: „Kdo nechal to maso?“Manžel se přiznal, že mu to nechutná. „To je mi líto. Když mně to takhle strašně chutná, proto to tak vařím. Takže dneska nic neplaťte.“
No, žasnu. To je teda přístup k zákazníkovi jak má být!
To se teda zachovali skvěle:) Já mám z ČR většinou špatné zkušenosti, především s otřesným chováním obsluhy (a co si někteří dovolují k cizincům je fakt nehoráznost). Začínám se rozkoukávat ve Španělsku a zjišťuju, jak se tu k nám hostům chovají skvěle. V tomhle má ČR co dohánět. A U Bílého lva si píšu a třeba se tam při příští návštěvě Prahy zastavím.
JJUuu to chozeni po hospodach ti tak zavidim…neni nad ceske hospody s kamaradama a ceskym pivem :)) Uzij si to.
… to zírám …
squire: skvely zaver, ja cekala, ze kdyz se zeptala, kdo nechal to maso, rekne manzelovi: a snist!!
nominek: presne.
portokali: jo, cisnici v praze nebo vubec asi v cr, to je kapitola sama pro sebe.
gugu: uzivam, ale nejak jsem z toho ochorela, musim dat pauzu…
gomba: ani se ti nedivim, ja zirala taky.
Já tedy pražské hospodyopravdu moc neznám, nahodile někam zabrousím (kde jsou ty časy, kdy byly naše hospody na Suchdole, v Horoměřicích a na Praze 6 včetně Slamníku- pryč – už 35 let), ale u nás v Benešově je hospod teda hafo a obsluha je moc dobrá. Asi proto, že se dost známe, jsme malé městečko, ale k vyloženým úletům dojde jen málokdy.
no vidíš, že to tu zase ještě není tak špatné a prolezlé nepravostmi! :-))) užívej česka a očekávani jste posléze na moravě…editaP.S. Moc zdravíme i rodiče a dcerunku…(předpokládám, že chlapi zůstali na Korfu)
Nepřekvapuje vůbec
Buď ,jsem dítě štěstěny /he v mém věku a dítě/ nebo mám hrůzu vzbuzující charisma, ale poslední roky musím ve službách pracující menežment jen pochválit. Neukojenou číšnici nebo pingla s bolavým zubem /občas/ dovedu tolerovat, ale není to pravidlo. Nápad- Pavli zkus takto“ Tady spisovatelka Smetanová. Chci dnes na 20. hodinu zamluvit stůl k večeři několika přátel, řekneme do 6 lidí a pokud budeme spokojení, uspořádala bych ráda s vaším svolením pak další den u vás autogramiádu své nejúspěšnější knihy. Jeden výtisk, protože je v Česku beznadějně vyprodané poslední vydání, mám samozřejmě pro vás pane Konjík výtisk s osobním věnováním. Brnku Mod. a dalším, že ji zveš na večeři, hlavně ať nabudí všechny, komu Tvou knižku doporučila nebo případně pomohla sehnat. Zíráš? Nezírej, od toho jsou jiní.Vsaď se, že Ti nabídne ne-li celou večeři, ale určitě nějaké drinky gratis, třeba vodky, jak si s Mod dávate ke snídani. Hezké dny v Praze přeje vesničan von Kninitz
Tak to je fakt sympaticky!Portokali, nevim nevim, ale me teda spanelsky cisnici tak moc skvely neprijdou. Spis neco zapominaj, nebo se ti nevenujou, a kdyz by nedejboze chtel nekdo rozpocitat ucet, sezehnou te ocima jako plamenem…… Rekla bych, ze je to s Ceskem tak nastejno…….
Zdá se mi, že stejně jako neochota v restauracích je společné i přehlížení zákazníků v autoservisech. Tam i v některých hospodách aby měl člověk pocit, že je tam kvůli obsluze a ne naopak.
nuli: priste jedu do benesova…
edith: ano, chlapci jsou doma:)
buteo: ode dneska jsi u mne zamestnan na plny uvazek jako manazer a propagator. kdyz ti dam pulku z vydelku, umreme svorne oba dva hlady:))
zuzka:asi je to na vsech turistickych mistech stejny. jen doma clovek neni turista, tak ho to o to vic stve a vic to vnima.
sneczech: jo, v supermarketech jakbysmet.
Tak to klobouk dolů, takováhle omluva se bohužel jen tak nevidí. A zase je vidět síla internetu – v téhle restauraci jsem nikdy nebyla, ale po tom, co jsem si od tebe přečetla, ji určitě při vhodné příležitosti nevynechám. Je vidět, že ve vedení je někdo, kdo má mozek na pravém místě a ví, že jen díky hostům má šanci uspět. A nedá mi to, já už si myslela, že jsem blázen, který pořád jen frflá nad neochotnou obsluhou. A ono ejhle, je nás víc, tak to asi nebude jen můj pocit. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem v okolí práce zjistila, že nemám kam chodit na oběd. Když už se obsluha nechovala tak že „buď ráda, že ti něco dáme k jídlu a opovaž se mít nějaká zvláštní přání“ (jednou jsem chtěla menu, ale jen jídlo, bez polévky a moučníku, který k tomu byl v ceně – prý to nejde, servírují to jen dohromady. Na můj dotaz, jeslti pro ně není lepší, že rovnou řeknu, že polévku a moučník nesním a nenutím je odnášet to z mého stolu pryč, se jen tvářili, co zas ten host dělá za problémy) tak jsem na oběd čekala třičtvrtě hodiny a víc jak hodinové obědy tak nějak náš šéf nevidí rád:-) Tak jsem nakonec našla, že jedno sdružení péče o duševně nemocné si mimo jiné v našem městě otevřelo kavárnu a nakonec se začalo zabývat i cateringem a rozvozem obědů. Teď si s kolegy pochutnáváme na sýrových palačinkách, cibulových koláčcích s brusinkovým salátem nebo na jinch dobrotách:-)
…jeje, to jsem se nějak rozepsala – omlouvám se:-(
Divim se servirce,ze se osivala!!!Ja jako byvala barmanka bych vam obema dala dvojitou :))!
Ty jsi, Pajo, zhyckana Reckem, co? :]Reci zakaznici chteji mit podle me perfektni sluzby a tim je personal vytrenovany. Cesi nejsou tak narocni… Kazdopadne jsi dostala paradni omluvu! :]]]
dita: me se uz vsichni smejou, ze jsem potozista. kdyz me to ale neda. mozna je to trosku druh sportu…:)
cheorchia: vid? taky si myslim, ze by to byvalo bylo spravne.
papaja: no, zhyckana reckem… to je asi prehnane. v recku to perfektni neni v zadnem pripade, ale aspon se vetsina cisniku netvari, jako bys jim podpalila barak.
tak to opravdu ziram, zrejma tam pri pristi navsteve Prahy zavitam 🙂
Paja: ja jen vim jak se báli na hotelech i v restauraci, kde jsem pak byla, řeckých zákazníků. Angličani mávnou rukou, Řek se bude domáhat náhrady apod…:)
U bílého lva, to je tady u nás (tedy ne že bych na tom měla zásluhy). Prima. Asi jim taky něco jen tak napíšu do knihy, dají mi slevu 1000 Kč, já zajdu na pivo a vyplatí mi přes 900 korun, o to se postarám. – tak by mohl taky někdo uvažovat :-)Už jsem u nich dlouho nebyla. Ta restaurace má pro mne pořád nádech zvláštní příležitosti, ne hospody, kam se zajde po práci. Však taky je jistější si tam rezervovat stůl, nepřijít jen tak.
leni: muzu jen doporucit!
papaja: to je fakt, v hotelech si hodne stezujou.
liska: ty tam bydlis? brevnov, moje oblibene misto. mas pravdu, bez rezervace si tam vetsinou neskrtnes.
Krásně se to četlo..a snad už se to u nás stane zákonem, že host se bude vždy cítit jako vážený a ne jako překážka v něčí lenivosti.—(:-§o))) ,.DL.
deda lebeda: tohle asi uzakonit nejde, ale snad ti, kteri se tim ridit nebudou, brzy odpadnou…