Ráno, probuzení, ještě chvilka ve vyhřáté posteli, pak náš snídaňový rituál, který máme s Adonisem zavedený už léta. Počítač, facebook, kde trávím příliš mnoho času, ale omlouvám to tím, že to není zábava, nýbrž práce, mraky papírů na psacím stole, lístečky s úkoly, které jednou za čas vyhodím, místo abych je přečetla. Telefonát s rodiči, s kamarádkou, už je skoro dvanáct, a tak si musím pospíšit, mám sraz s Kim, která je mi věrnou přítelkyní (nejen) ve studených korfských vodách.
Je krásně a škoda jít hned domů. Malý drink na tržišti by nebyl špatný. Už je půl třetí, Adonis vaří oběd a děti se vracejí ze školy. Každý něco vypráví, česky, řecky, anglicky. U stolu je Babylon, ale Adonis klasicky nevnímá, protože přemýšlí buď o svém zvýšeném krevním tlaku nebo o tom, jak to s Řeckem jde od desíti k pěti a tváří se ustaraně. Na naše dotazy nereaguje, jen když děti prohlásí, že jídlo bylo dnes vyloženě dobré, usměje se a něco si zamumlá pro sebe.
Venku se zatáhla obloha, možná bude pršet. Odpoledne jako stvořené ke kávě a štamrplce brandy nebo sklence červeného vína. Adonis dělá nejlepší kávu na světě. Před několika lety dostal od naší kamarádky Stáni ruční presovač, se kterým se trápil tak dlouho, dokud se mu nepovedla dokonalá káva. Na tento jeho přístroj nesmí nikdo sahat, a tak když k nám přijde návštěva a Adonis není doma, dělám potupně nescafé.
Děti se pohybují někde venku nebo po domě. Občas zaslechneme hlásky party holčiček, které se chichotají v Oféliině půdním pokojíčku. Jejich dupot naznačuje, že právě asi tančí před zrcadlem s kartáčem na vlasy v ruce jako náhražkou mikrofonu a hrají si na světoznámé zpěvačky. Od Janise se z pokoje ozývá buď hra na flétnu nebo poskakování pingpongového míčku po zeleném stole. To když tu má ma návštěvě nějakého kamaráda.
Pršet nakonec nezačalo, takže zbývají dvě možnosti: a. odolat lákavé představě odpolední siesty a jít na procházku (oba bychom se měli trošku víc hýbat, Adonis si stěží zaváže tkaničky a mně už zase začalo přetékat břicho přes džíny) nebo b. neodoloat té lákavé představě a jít si odpoledne zdřímnout. Siesta je skvělá věc a pro zdraví jistě mnohem víc užitečná, než chůze ve stresu a z donucení. Ať už vyhraje kterákoliv ze dvou verzí, odpoledne je rázem fuč a venku se začíná stmívat.
Adonis jde na půdu nařezat dříví (letos topí každý večer, protože ještě pořád spaluje zbytky trámů ze staré střechy a raduje se, že máme teplo zcela zdarma) a zatápí v kamínkách a já jdu cvičit blues na piano z not, které jsem si nedávno pořídila na stránkách internetového obchodu Amazon. Bluesová pianistka ze mě asi nebude, ale hra mi přináší potěšení, a to je důležité.
Večer máme zkoušku s naší dechovkou, budeme mít letos opět velikonoční koncert, a den je u konce. A zase ráno. Snídaně, ta nejpříjemnější chvíle celého dne. Zelený čaj, toasty s olivovým olejem, avokádem a vajíčkem naměkko. A tak pořád dokola, a zima je náhle nenávratně pryč… Škoda. Tu korfskou mám opravdu ráda.
Krásné. Taky oprášim hru na klavír – máme krásné křídlo a od té doby, co Jerry zahnal svou poslední učitelku hudby, tak zahálí … díky za inspiraci
hraješ?? tak super!!
Prožila jsem to s Tebou, Pavlo…nadšeně, dojatě…život!
díky, mirko, já zase prožívám tu vodu, jak jsi o ní psala!
Bezvadný, bezvadný. Bezvadný povídání, bezvadný prožitek. .. I když – něco trpkého je v pozadí – ty starosti Adonise. Sdílím je s ním, je to nějaké pošpatnělé s milovaným Řeckem. Můj zeť byl tento týden služebně v Aténách, poslal mnoho fotek, cítím z nich krásu a hrdost Řeků, ale také velké starosti. Kéž Bůh dá Vám všem prožívat příjemné chvíle i nadále …
díky, nuli. adonis je od přírody takový starostlivý a pořád očekává nějaké katastrofy nehledě na politickou, finanční či zdravotní situaci. já se řídím spíš tím biblickým: nestarejte se, co budete jíst a pít….
tak asi se takhle vyvažujeme.
Strašně těžce krásný život v Řecku. To já to mám podstatně těžší, co vzít zítra kobědu : μπύρα, κόκκινο κρασί ή λευκό; No, mám na vyřešení ještě dost času.
🙂 zatím času dost, ale otázka je to dost závažná!!!!
Hezke, az lehce meditacni
jasně, proto také rozjímání… 🙂
Taky Ti den za dnem nějak rychleji utíká?Já už to u sebe pozoruji léta.Hezky to máš po celý den rozplánováno.Musím si vzít příklad a lépe využívat každý den.Zimu u nás moc nemusím,ale zase mám možnost se věnovat různým aktivitám.S tou siestou máš pravdu.V zimě prospívá duchu,ale ne moc tělu.(vlastní zkušenost).
ano, ten čas mi utíká až nepříjemně rychle. on je každý den samozřejmě trošku jiný, ale myslím, že je dost důležité, aby člověk dělal alespoň chvíli něco jen tak sám pro sebe. něco, co ho opravdu baví.
Moc pěkné a láskyplné rozjímání! Před zimou českou bych dal jednoznačně přednost zimě řecké. Jednou bych ji v Řecku rád zažil, pěkně celou, od začátku až do rozkvetlého jarního konce. Moje práce tomu zatím moc nepřeje, ale věřím, že se to jednou podaří :-).
to doufám! korfani většinou na zimu dost reptají. já bych je všecky poslala na jednu zimu k nám do čech, a pak by si třeba vážili toho, co mají. i když, kdoví. protože člověk chce většinou to, co normálně nemá.
Vlastne je jedno kde, dulezite je s kym.
to jednoznačně, ale to kde je taky dost důležité, řekla bych.
Teda fakt závidím!Jelikož můj pátek probíhá asi takto:
Ráno, probuzení 6.15h, už žádná chvilka ve vyhřáté posteli! Rychle vstát, zuby, umýt, oblíknout, na snídani není čas, honem letět na bus do práce.Je zima a tma jak v pytli. Snídaně a kafe v práci při práci. Celé dopoledne práce práce, v poledne půl hoďky oběd a pak zas práce až do 16.30h a pak honem nakoupit a zase na bus domů uklohnit nějakou večeři. Sakra, jaký dneska vlastně bylo venku počasí? Ani nevím, už je zase tma…:-))
mila Renato, nekdy napisu svuj letni den, jo?? ted je poklidna zima:) jinak stredoevropska zima je jen pro drsne natury, pokud clovek neni nekde v proslunenych horach, to je pravda.