Můj muž Adonis řecké banky bytostně nesnáší. Stejně tak nesnáší restaurace, kavárny a bary. Kdyby bylo na něm, nepoužíval by ani letadla, hotely, v podstatě jakékoliv služby. Protože proč by člověk měl platit za něco, co si může udělat sám, že… Proč cestovat letadlem či autem, když má motorku , a proč bydlet v cizích postelích, když ta doma je ta nejlepší. A o kávě za tři eura padesát ani nemluvě, nehledě na to, že on dělá kávu stejně nejlepší.
Škola je dobrej materiál pro psaní. Pořád se něco děje. Někdy nad tím jen kroutím hlavou a někdy zas pospíchám domů, abych mamince vyprávěla vtipnou historku, co se ten den stala ve škole. Tak se teda podělím i s váma o pár historek.
Na Korfu je toho hodně, co mě štve. I sami místní říkají s nadsázkou, že Korfu by byl nádherný ostrov, kdyby na něm nežili Korfané. (Nevím, zda se tohle říká i v jiných částech Řecka). Jenže všechny ty odpadky, byrokracii, šílené zdravotnictví a školství vyvažuje fakt, že tu lidé žijí jiným, mně příjemným způsobem. Ovšem občas je prostě nutné sundat růžové brýle a dívat se okolo sebe trochu realisticky.
Nedávno jsem měla v Praze po letech sraz se svými dvěma kamarády – Švýcarkou Isabellou a Švédem Andersem. Seznámili jsme se před 25 lety v kurzu angličtiny v Londýně a od té doby se snažíme se jednou za pár let potkat.
Po krásném a slunečném září se dnes trošičku ochladilo. Sluníčko je zalezlé za mraky a většina turistů vyráží do Kerkyry na nákupy. Obchodníci tohle počasí vyloženě milují.
Jedním z mých nejoblíbenějších míst v Kerkyře je zcela jistě místní tržiště. Chodím tam nejen nakupovat, ale také sledovat ten nejzajímavější ruch a rej. Tady se čas zastavil před dávnými lety. Například igelitové tašky, které byly letos v Řecku zpoplatněny (4 centy a místní lidé to řeší při diskuzích i v televizi už celé měsíce, i když není nic jednoduššího, než si vzít plátěnou tašku), se na tržišti stále rozdávají bezplatně, protože sem žádné zákony nedosahují. Když přijdu já se svojí taškou, mají všichni tendenci mi tu moji strčit ještě do igelitky. A když řeknu, že ji nechci, diví se proč, když je to přece zadarmo. Inu, to je prostě jiný svět.
Tak jsem vám chtěla popsat, jaké dostávám občas (vtipné nebo neuvěřitelné) vzkazy na messenger, ale místo toho vám napíšu, jak jsem úplně pitomá a jak jsem utopila svoji mořskou kancelář.
Tenhle měsíc bych nejraději vyškrtla z kalendáře, nebo kdybych mohla, odjela bych někam na sever a přečkala, až se davy turistů přeženou přes náš malý ostrůvek a pak se vrátila do poklidného září.
Léto je pro mě hektické období. I když už nepracuji pro cestovku jako dříve, organizuji dovolené pro ty, kteří nemají rádi velké skupiny a hotely s programem all inclusive, ale chtějí poznat Korfu, jeho krásy, pláže, místní obyvatele a jedinečnou kuchyni.
Odpadky jsou v Řecku věčným tématem. Na Korfu letos překročila odpadková krize všechny únosné meze. Od začátku května přestali popeláři svážet odpadky a málokdo, kdo to nezažil na vlastní kůži, si dovede představit, jak to na ostrově vypadalo. Celé vysvětlení je poměrně zdlouhavé a komplikované, pokusím se popsat alespoň stručně, tak, jak tomu rozumím já:
