Ostrovanka bloguje

„Setkala jsem se s rodinou, která si začátkem každého týdne musí rozvrhnout, které dítě v který den dostane svůj příděl rýže, aby se všichni prostřídali. Finance jim totiž vystačí pouze na  jídlo obden…“

Celý příspěvek →

Teď už v dodávce bydlím přes dva roky a miluju to! Občas si představím, že budu jednou zase bydlet v domě a je mi z toho smutno….

Celý příspěvek →

Zpětně svůj útěk hodnotím jako obrovský a zoufalý krok. Opustil jsem všechno, co jsem měl rád. Rodinu, příbuzné, kamarády, svůj domov, své věci s vědomím, že už se nikdy neshledáme.

Celý příspěvek →

Trvalo mi dlouho, než jsem si zvykla na to, že se zde jí rukama. Místo lžíce se používá chleba. Než jsem se naučila odtrhnout si adekvátní kus, uchopit ho tak aby ním nabrala omáčku, maso nebo zeleninu ze společné mísy, a úspěšně to dostala do úst, byl to trochu boj.

Celý příspěvek →

„Člověk si časem zvykne na všechno. I na válku. I když nás každou chvíli probouzí bombardování blízkého okolí a centrum našeho překrásného hlavního města je dost poničeno, už to neprožíváme tolik, jako ze začátku. Ceny potravin se mění každým dnem a nikdy nevíme, co bude v příštích minutách ještě k mání…“

Celý příspěvek →

Pojídání psů je něco, na co si nezvyknu.  Asi jsem ho určitě někdy jedl, ale nevědomky…

Celý příspěvek →

Před dvaceti lety mi během procházky na útesu nad mořem na dovolené na řeckém ostrově  Korfu  v mysli  vytanula inspirující vize – budu žít u moře…. A ta se později stala skutečností.

Celý příspěvek →

Když ženy svému muži servírují jídlo, pokleknou si u něj a podrží mu misku s vodou, aby si mohl umýt ruce.

Celý příspěvek →