Fakticky nechápu, co nás to s Adonisem napadlo, brát se na konci srpna, kdy je největší frmol. Mám dojem, že to má na svědomí moje sestra Mája, která mi pohrozila, že nepřijede na svatbu, když ji uděláme v září, protože děti musí do školy. A tak jsme se rozhodli pro tohle nemožné datum. Celý příspěvek
Sezóna se překulila přes půlku a já se začínám těšit na babí léto v Čechách. Jestli tedy nějaké bude. Letos mám tolik práce a návštěv, že nestíhám nic psát, tak aspoň krátce pár střípků. Dnes ráno jsem měla rozhovor v rozhlase a tím pádem byla brzy vzhůru. Šla jsem koupit čerstvý chleba a pak si na chviličku zaplavat. Ulice byly ztichlé a prázdné a u moře seděl starý pán s paní a hráli scrabble – hru s písmenky. V moři se koupali dva staří pánové, které jsem pozdravila a rychle kolem nich proplavala. Když jsem se vracela, zeptal se mě jeden z těch šedivých pánů: „Ty máš ploutve?“ Chvilku jsem nechápala. „No, že plaveš tak strašně rychle…“ Začala jsem se smát a vytrčila z vody svá velká chodila. „Tohle jsou moje ploutve,“ řekla jsem a pak ještě zdálky slyšela, jak se oba pánové hlasitě smějí.
Čtyři roky uběhly od posledního příběhu Rusky Natálie a Angličana Jana, který se zdál mít happy end. Natálii se nějakým blíže neurčeným způsobem podařilo dostat se do Anglie a tam žít se svým mužem. Dlouho jsme o nich pak neslyšeli, až asi před rokem mi zavolala jedna Angličanka žijící zde na Korfu, a oznámila mi, že se Jan oběsil. Nic víc mi nemohla říct, protože víc sama nevěděla.
„Prosím vás, ztratili jsme mobil, a když na něj voláme, někdo ho vždycky zvedne, ale nemůžeme se s ním domluvit. Mohla byste tam zavolat?“ prosili mě nedávno jedni moji klienti. Zavolala jsem tedy na dané číslo a odpověděl nějaký číšník z kavárny na náměstí, že telefon našel a že si pro něj mohu přijít. Věc tak obvyklá v Řecku, ale tak nečekaná pro českého návštěvníka. Měla jsem radost, že telefon mohu v pořádku předat a cítila jsem hrdost, že žiju mezi Řeky.
Úplně každý ví, že se v Řecku dnes hlasuje. Ano či ne? Jenže o čem vlastně a proč? O tom, zda přijmout či nepřimout tvrdé podmínky věřitelů, které ale už neplatí? Je jasné, že každý soudný člověk, když se ho zeptáte, zda si chce utahovat opasek, odpoví, že ne. Jen blázen by asi řekl, že ano. A přece budou takoví, kteří budou volit ano. Protože ti nevěří slibům řecké vlády, že když se lid hrdě postaví proti „evropským vyděračům“, budou mít za pár let zase všichni práci, peníze a blahobyt jako za starých dobrých časů, kdy se v Řecku platilo drachmou.
Milí čtenáři,
tuto knížku jsem napsala pro ty, kteří chtějí vědět, jak to s Řeckem opravdu je. Ve zprávách denně čteme a slyšíme, jak se to drzé Řecko plné líných lidí, usrkávajících ouzo pod cypřišem, zase domáhá dalších peněz z „našich“ kapes a na oplátku nám chce poslat armádu džihádistů. Celý příspěvek
Jmenuje se Sabina a je jí 41 let. Její maminka byla Česka a tatínek Jemenec . Chodily jsme spolu do jedné třídy na gymnáziu. Sabina se narodila a vyrůstala v Česku s maminkou a mladší sestrou. Tatínek za nimi jezdil skoro každý rok . O Jemenu doma moc nemluvili, ale asi ve dvaceti letech se Sabina rozhodla vydat se za tatínkem a zjistit, jaké to v Jemenu je. Tam se ale zamilovala a nyní už tam žije přes dvacet let. Celý příspěvek
Minulý víkend jsme se s Ofélií vyrazily na dámskou jízdu na sousední ostrov Lefkáda. Já kromě Korfu Řecko moc neznám, na rozdíl od Adonise, kterému se z ostrova nikam moc nechce. Ten víkend měl ale plachetnicové závody a Jannis chtěl zůstat doma. Celý příspěvek
Tohle si o mně štěbetají tady na Korfu i rackové houpající se na zpěněných mořských vlnách. Ano. Jsem líná matka a přiznávám to celkem beze studu. I když možná jsem prostě bohémská matka, to zní trochu lépe. (Líní rodiče mají prý děti s velkou fantazií, alespoň podle knížky Toma Hodgkinsona, která mi nebyla inspirací, jen ujištěním, že nemám mít výčitky). Celý příspěvek
Pro velký zájem o Zagorii přidávám pár fotografií.
