Cesta domu na ostrov je dlouha a straslive mezinarodni. Vcera jsem priletela s detmi do Nemecka. Ofelie jiz tradicne prorvala celou cestu. Janysek, misto, aby se ji snazil ukldnit, delal ze sebe celou dobu mimino a strasne mi tim lezl na nervy. Abych se mu venovala, projistotu se rozerval taky. Grrrr& deti jsou radost, jak rika moje kamaradka Stana z Usti nad Labem.
Privitani s moji o neco starsi sestrou Majou, ktera zde jiz mnoho let zije, bylo velmi prijemne. Vypily jsme s jejim nemeckym manzelem lahev italskeho vina, kterou mi darovala jedna Korejka ve Svycarsku.
26. rijen v mestecku Esslingen. Nadherne slunecne pocasi, 25 stupnu. Vyjela jem si do mesta na nakupy. V prvnim nakupnim stredisku –ano, je to tak a samozrejme se za to strasne stydim- na me dychla pohodova vonava atmosfera nemeckych obchodaku. Utratila jsem behem hodiny temer vsechny sve penize a za poslednich nekolik eur si sedla jen tak v tricku na zahradku turecke kavarny v centru mesta. Dala jsem si pivo s limonadou a pozorovala deni okolo sebe. Prekrasne stare domy a kostely odrazely slunecni svit, pod mostem uzasny park s velikym detskym hristem, kde si hraly deti vsech barev a narodnosti. Po pesi zone proudily davy lidi. Svet umi byt tak nadherny. Na starou letenku,kterou jsem nasla v kabelce, jsem si napsala: Boze, diky. Vubec jsem nevedela, jak jinak vyjadrit svoji vdecnost za tenhle kouzelny den.
Po ceste zpet jsem v autobuse zaznamenala nekolik cizincu. Pani, jez predavala ridici klice, ktere nasla na sedadle rikala, ze v Kuvajtu by je clovek nasel tam, kde je nechal. Vedle mne sedela mladinka divenka s knirkem. Asi Turkyne, myslela sem si az do chvile, nez pristoupil pan, ktereho recky pozdravila – Jasu Panajoti…
Pristi zastavku pristoupili tri Arabove a dve Polky.
U sestry doma jsem pri prichodu zaslechla straslivy rev. Janysek se zrovna hadal se svoji sestrenici Christynkou, do toho jecela Ofelie, ktera sve dalsi sestrenicce rvala jakousi hracku z ruky. Se sestrou jsme se na sebe vyznamne podivaly. Takhle to vypadalo za mlada i u nas, ale po triceti letech se z nas staly vyborne kamaradky& Do duchodu se nase deti snad skamaradi.
Mimochodem, nevim, jestli jsem nekdy zminila, ze jsme tri setry. Ja, nejmladsi, vdana za Reka, Maja-prostredni, vdana za Nemce a Eja-nejstarsi, vdana z Madagaskarcana. Zivot je proste strasne pestry.
Nebudu rozebírat Tvé cestovní nentrampoty. Přežilas a jseš stále pyšná máma. Tak co, ale postěžuj si, od toho tady tu partu bolgeřskou máš, i když jen virtuálně. Mám zvídavý dotaz. Má ta Tvoje pestrobarevná rodina jeden spojující jazyk, kterým mluví úplně všichni, včetně všech dětí. Tchýně do toho samo nepočítám?Protože já mám něco podobné, v daleko menší míře, tak mě zajímá přesná odpověď a tak zopakuji otázku. Ty máš dvě sestry. Všechny máte manžely/nebo tak/. K tomu nějaké děti.Dost. Další mě nezajímají. 1. Všichni vyjmenovaní mluví aspoň jedním společným jazykem , nebo musíte tlumočit někomu?/Nemluvňata prosím vynech/.2. Kolika jazyky sumárně vládne tato vaše společnost? /počet?/Je to zasahování do Tvého soukromí, ale moc by mě to zajímalo.Je fajn, že jsi se ozvala. Doufám, že v Řecku se Češky neukládají k zimnímu spánku, ale se houfují, navštěvují a taky si něco zajímavého sdělí a my tady přímo čekáme, co se dovíme a přeji Hezký večer a piš.
vsechny nase deti maji spolecnou cestinu. jinak v zasade spolecny jazyk vsech je zrejme anglictina, i kdyz my se vsichni najednou nevidame. zaplatpanbuh, jinak uz bychom zrejme nebyli v kompletni sestave…jinak spolcnost vladne cca 10 jazyky, zkratka ty nejdulezitejsi jako napr. cestina a malgastina atd…:0
cau pajo, tak jsem se zase zasmála, snad se ti v esslingenu libi, zase by bylo fajn kdyby se celá rodinka sešla jako na svatbě na korfu, to bylo dokonalý… tak se měj hezky a pišpiš!!:-)
chudák mamka, tři děti a všechny někde v … dáli. Ale zase může hodně cestovat…
Multikulti rodinka podle meho gusta. Mam to podobne.