Chtěla jsem se trošku víc rozepsat o svém „švýcarském turné“, ale bylo tak vyčerpávající, že vůbec nevím, kde bych měla začít.
Chtěla jsem psát o nádherném dni na Bodamském jezeře, o čistých toaletách, organizovaných Švýcarech a švýcarských organizacích. Ale tohle všechno je asi úplně zbytečné a koho něco takového zajímá, přečte si to zajisté ve Wikipedii nebo něčem podobném.
Zaujala mě ale moje kamarádka ve Winterthuru, která posledních 16 let, co se známe, řeší partnerské vztahy a pořád ne a ne najít toho pravého. Vyprávěla mi, že během jednoho roku se seznámila s několika milými pány, některé našla na internetové seznamce, jiné zase jinde. Potencionálně úplně skvělí budoucí manželé a otcové jejích dětí, ovšem každý z nich měl nějaký defekt, který jí hodně vadil.
První byl docela dobrodružný. Byl posedlý tzv. geo cashing, což je obdoba hledání pokladu na pionýrském táboře, akorát mnohem víc sofistikovaná. Je do ní zapojena komunita z celého světa, která má ultramoderní vybavení a zařízení, včetně všech dostupných GPS a jiných věcí. Podle toho pak hledají poklad, plní úkoly a to všechno může být docela zajímavé, pokud tomu člověk nepropadne a bere to jako hru.
Jenže nový přítel byl posedlý také neustalým nakupováním nové a nové techniky takovým způsobem, že odjel na dovolenou na horských kolech, na ruku si připevnil zařízení, které kontrolovalo ujeté km, úbytek na váze, spálené kalorie a tato data byla zasílána každé tři hodiny formou sms mojí kamarádce na mobil. Po jeho návratu z dovolené se s ním rozešla.
Druhý, lékárník, měl zase problém jít samostatně nakoupit a tak když mu Sofia dala lísteček, co má přinést, aby mohla uvařit, nákup v sámošce za rohem mu trval 2 hodiny a místo bazalky přinesl petrželku. Kromě toho byl tak strašně šetrný, že když pozval Sofii na její narozeniny do hezké zahradní restaurace a začalo pršet, oddechl si a prohlásil:- půjdeme si dát večeři k tobě domů, to je mnohem levnější. A tak si Sofia uvařila ke svým narozenám večeři a potom už raději nebrala telefony.
Třetí, inženýr, měl podobný problém. Po mailech a chatech fungovalo vše báječně. Až ho Sofia pozvala domů na večeři. Přinesl jí jako dárek nějakou bulvární knížku a krabičku velmi drahé švýcarské čokolády. Sofia ji oteřela, každý snědl jednu. Když se nápadník loučil, vzal si zbytek čokolády s sebou, byla prý velice drahá…
Další byl komik, který v soukromém životě nebyl vůbec vtipný.
Ten poslední si dal inzerát na seznamku, že je novinář, jehož silnou stránkou je komunikace. Ten byl opravdu prima a Sofia byla šťastná, že snad našla toho pravého. Pak jí ale přišla zpráva sms, že je konec. Bez vysvětlení. Novinář se jmenoval Roger.
A tak jsme seděly už u druhé láhve vína a rozjímaly, co je vlastně v životě špatně. V tu chvíli někdo zazvonil. Byl to kurýr s obrovským pugétem, u něhož byla kartička s nápisem:- Sofie, teprve teď jsem si uvědomil, jak to ode mne bylo nefér. Právě se se mnou rozešla přítelkyně přes sms. Jsem na dně, promiň mi. Roger.
Otevřely jsme si další láhev vína. Na Rogerovo zdraví…
Opravdu lepší než popisovat cestu z Winterthuru třeba do Interlakenu. To pak v příštím roce rád udělám. Téma ,je zajimavé. Nejsem odborník na řešení tohoto problému, ale myslím,že jí nebude vadit stejný, jako je sama. Napsal bych si jaké mám chyby a stejný protějšek bych hledal. Protože nebýváme k sobě upřimní a máme snahu se nad nebo podhodnocovat, měla by to udělat její přítelkyně. V případě neúspěchu očekávám kritiku. Jinak ne. Hezký den
…pěkné čtení ze života! Měj se prima ať je teplo či zima:-))
situace asi komplikovaná, ale jako námět na povídku výborná….
Hm, tak bazalku od petrželky by můj manžel asi taky nepoznal a dá se s tím žít, ale kdyby mě pozval na mé narozky na večeři, kterou bych si musela uvařit, tak by se asi kamarád hodně rychle stěhoval.