Ještě než jsem odjížděla před měsícem do Prahy, začalo se u Ofélie ve škole zkoušet představení k 28. říjnu. To je totiž v Řecku veliký svátek. Řekové v roce 1940 odmítli italskou okupaci. Tomuto svátku se říká Den ochi.
Ofélie mi posílala po dobu mé nepřítomnosti časté smsky. Vetšinou se v nich zmiňovala o tom, že neměli školu, protože nacvičovali na představení. Někdy to bylo jen pár hodin, někdy dokonce celé dny. Když jsem se vrátila zpět, zavolala si nás – rodiče, do školy paní učitelka, aby nám vysvětlila, jak mají děti přijít oblečené na ten velký den.
Nějaká maminka se stydlivě zeptala, jestli je nutné zkoušet tak dlouho jediné představení, když tím děti pak přicházejí o tolik hodin školy, ale paní učitelka se přísně podívala a řekla, že když už něco nacvičují, pak by to měla být opravdu dobře odvedená práce. S tím se nedalo než souhlasit.
Ve čtvrtek a pátek se nacvičovalo celý den, pak byl víkend a hned v pondělí (den před svátkem) jsme byli pozváni do malého sálu korfského divadla, kde se představení mělo hrát. Přišla jsem už v půl deváté, abych měla dobré místo k sezení.
V 8.39 jsem Adonisovi poslala sms, že jsme v malém sále nahoře. V 8.45 se nahrnuly do malého sálu tři třídy malých dětí, takže sál se okamžitě zaplnil a začalo v něm být nedýchatelno. Děti seděly po třech na židlích, na zemi, prostě všude. Pár rodičů, kteří se přišli podívat, drželo své fotoaparáty, mobily a tablety a netrpělivě čekali na začátek.
Konečně se ozvala melodie ohlašující počátek představení. Adonise jsem nikde neviděla, tak jsem přenechala jeho místo třem malým dětem. Po jevišti začali běhat čtvrťáci v (rádoby) dobových kostýmech (paní učitelka zdůrazňovala, že je krize, tak ať vytáhneme věci po babičce, nic hlavně nemáme kupovat, ale prosila, aby děti nenosily sportovní boty – zvlášť chlapeček hrajícího německého fašistu se v blankytně modrých plastových botkách značky NIKE dobře vyjímal) a holčičky se se začaly srdceryvně loučit s chlapečky, kteří museli odejít do války. Dětský sbor začal zpívat tklivé řecké písně a mně, staré citlivce, začaly kapat slzy. Zvlášť, když na jeviště přijela postižená holčička na vozíčku, kterou tlačila její malá spolužačka.
Tatínkové se bavili mezi sebou, maminkám i některým paním učitelkám zvonily mobily a ony je beze všeho prostě vzaly a vyřizovaly si své záležitosti a děti- diváci se pošťuchovaly. Přesně za třicet tři minut divadlo skončilo. Adonise jsem potkala před budovou a on mi vyčítavým tónem řekl, že kdyby mě býval poslechl a přišel až v 9.39, neslyšel by Ofélii, jak recituje. Takhle ji stihnul na poslední chvíli. „Ale vždyť jsem ti říkala, že to začíná v devět,“ oponovala jsem. Adonis vytáhnul mobil, otevřel moji sms a tam mi vítězoslavně ukazoval, že je tam psáno:“představení se koná v malém sále nahoře. 9.39“.
„Ale to je přece čas, v kolik ti ta sms došla…! A protože sis nezměnil letní čas za zimní, tak to máš o hodinu později,“ opáčila jsem trochu podrážděně. „To ti nebylo divné, že by divadlo začínalo v 9.39?“
Adonis se dlouze zamyslel a neodpovídal. Asi mu v Řecku nepřijde divného vůbec nic. A já jsem přemýšlela, zda celý ten měsíc tvrdého nacvičování k něčemu vlastně byl. Ale venku svítilo sluníčko a tak jsem se šly s Ofélií projít. Druhý den byl státní svátek, takže bylo volno a já jsem si říkala, že nemá smysl přemýšlet nad věcmi, které člověk nemá šanci změnit a že bude asi lepší užít si ten krásný podzimní den.
A koho zajímá to úžasné divadlo, může se podívat sem:
Fantazie.Ofélka byla neskutečná perla.A jak šlo vidět, nádherně si to i užívala.
to je fakt, uzivala, ani jsem to necekala, protoze ona se normalne dost stydi a mluvi strasne potichu.
S Ofélií si ještě hodně užijete,tisíc čertu jí z očí kouka,vidím za nima maminku.Máte krásné a šikovné děti.
mne kouka taky tisic certu??????!!!??? nebo jak to myslis, ze za nima vidis maminku?
Moc pěkné vystoupení. Myslím, že tvůj závěr je správný a nemá smysl nad tím moc přemýšlet. Ono si to jde vlastní cestou.
prave, asi tak….
Dobrý den, paní Pavlo, musím se také konečně přidat do diskuze. Vaše knížky a blogy jsou tak úžasně pozitivní a fajn – čtu je jedním dechem a vždy mi zvednou náladu. Řecko je moje milovaná prázdninová destinace- prakticky nejezdíme jinam. Na Korfu jsem ale ještě nebyla, a mám na Vás velkou prosbu- nemáte, prosím, tip na nějaké hezké ubytování v soukromí? Moc Vám děkuji, přeji hezké dny a stále tak úžasný a pozitivní přístup k životu.
mila kristino, moc dekuji!!! mam spoustu tipu. napiste mi na pavla74@hotmail.com. mejte se krasne.
Milá Pavlo, děkuju děkuju děkujůůů!!!!
Za video, jak vypadá „naše“ Ag. Georgios a Afionas bez nás – šílenejch turistů.
Pobýt někdy na Korfu ne 12 dní ale třeba 12 týdnů – pokud možno mimo sezónu, to je náš nedostižný sen.. . .
Tady jsme už v tom „bezva“ období – za tmy do práce, za tmy z práce a léto, nebo aspoň jaro, v nedohlednu. Přeju Vám příjemnou zimu s hodně slunečnými dny, kdy bude možný se koupat a pozdravujte moříčko od nás, co už máme cestovní smlouvu na dovču na červen 2015 v šuplíku.
mila kaco, to je teda spis nahoda. tohle video jsem vubec nedala sem, byla tu detska besidka na ochi day, ale pak se sem proste pridalo me dalsi video, zda se. tak to je fajn, ze vas potesilo. mejte se krasne!
Zdravím! Mít se krásně mi v zimě nehrozí – fakt jí bytostně nesnáším 🙂 A je moc dobře, že se tam ty videa přidávaj, moc nás zajímá život na ostrově mimo sezónu, takže jsme z nich nadšený. Doufám, že to bude fungovat i nadále 🙂
🙂 s tou zimou uplne chapu. jinak na videa se muzete mrknout na youtube, davam je tam pod jmenem pavla cream, je jich tam fura.
krasa
S tou smskou…. hned jsem si vzpomnela na reckeho ex… clovek nevi, zda se ma smat nebo brecet, ale smich je teda lepsi :)))