Jednou jedinkrát za dobu, co mám dvě děti, odjedu sama někam pryč a co se stane? Děti to přežívají v pohodě, ale onemocní Adonis. Dostal chuděrka chřipku, ale díky pár českým kamarádkám se mu dostává pomoci ze všech stran.
Přivezené švýcarské fondue a likér Appenzeller budou muset chvíli počkat, než se uzdraví.
Je zvláštní najednou vidět člověka, který obyčejně srší energií, jak leží bezvládně v posteli a není schopen ani sledování televize.
Janýsek je naštěstí už velmi samostatný, dělá si sám úkoly a chodí sám do školy i ze školy. Ofélii zavedu do školky a vyrážím na nákupy, abych Adonisovi připravila nějakou dobrou polévku. /Ano, i já umím vařit, když není jiná možnost/.
Chvíli se rozkoukávám v supermarketu a hledám, kde co je, protože u nás nejen vaří, ale i nakupuje zásadně Adonis. Poté jdu pro kus hovězího masa na vývar do řeznictví k panu Vangelisovi.
„Kaliméra, kýrie Vangeli,“ zdravím hned ve dveřích. „Áááá, paní od doktora s motorkou!“ vítá mě nadšeně řezník s brýlemi posunutými až na špičku nosu. „Tak copak to bude a jakpak se daří doktůrkovi?“
Nechala jsem se strhnout přátelskou atmosférou a vyprávěla, že manžel stůně. Celá fronta ani nedutala. „Doktor, a je nemocný…,“ šeptali si polohlasně nakupující mezi sebou. Sem tam se mě někdo zeptal, jak se jmenuje, jiný zase, jak vysoké má horečky, stará babička v šátku vylovila z igelitky tři domácí vajíčka a podala mi je, prý pro maroda.
Než jsem si stačila objednat maso, které jsem chtěla, pokračuje ale pan Vangelis: „No jo, tahle pneumónie, to není žádná legrace, doufám, že na něj dáváš dobrý pozor a ošetřuješ ho…,“ jeho slova vždy přehluší jen rána useknuté kosti. „Nejlepší je dávat mu lžičku olivového oleje s kapkou citrónu, každé dvě hodiny. A víš co? Zajdi na náměstí, tam rostou eukalypty, utrhni pár lístků a každé dvě hodiny mu vař čaj z jednoho…“ Další rána a kus masa přistává na váze.
„Nejlepší na všechno je kopřiva. Já měl tuhle problémy s prostatou a všechno mi vyléčil vývar z kopřiv. No, sakramento, teď tu žádnou nemám, ale na, tady máš nějaké bylinky na kašel, že to doktorovi posílám, udělej mu z toho čaj…,“ strká mi do ruky papírový sáček s nějakou bylinou.
Po třičtvrtě hodině, kdy mi povídá o bylinách mě neznámých jmen, se loučím s tím, že si to všechno nepamatuji a přijdu zase brzy, abych si to zapsala.
Dnes jsem vkročila do řeznictví a pan Vangelis už mě zdálky zdravil. Hned, jak mě uviděl, posunul si brýle ze špičky nosu o trošku výš a ptal se, jak se daří marodovi. S radostí si vyslechnul, že díky jeho čaji a eukalyptu a oleji a jeho radám čím dále lépe a povídá:“Tak, teď ještě kousat stroužek česneku, potom smíchat nakrájenou cibulku s medem a citrónem a šťávu podávat třikrát denně a na!…“ opět se rozlehl zvuk sekané kosti a na váze přede mnou přistála obrovská flákota masa. „Abych jen nebylinkařil, vem tady doktorovi dva steaky, ty má ode mě. A ať je do pondělka fit!“
/A pak že nemiluji Řecko a jeho obyvatele…/
Jednou jeden řezník říkal doktorovi:To když já porcuju maso, musím to dělat úhledně. Ty když operuješ, můžeš to zfušovat. Zašiješ to a není to vidět :)))))
No já dodnes měla za to, že všechno léčí na Korfu DEPON a heřmánkový čaj. Od zlomenin přes infarkt až po chřipku :o)) a on to zatím je eukalipt a stake. Korfu je prostě úžasné
tak to je super že je mu líp! Eukalyptus dělá zázraky. Anebo že by spíš příroda? 🙂
Teda ja mam pocit ze Adonis sezral steaky a na nejake bylinky se z vysoka vybodl …:-D
Nejlepší je hovězí vývar, v tom to vězí!
gomba: a mel pravdu:)
sapfo: kde jsi? na korfu? nejak me nenapada, kdo bys mohla byt.
eja, nikos: kombinace bylinek a steaku, mozna…
sauvignon: :)))
To je fakt dojemny 🙂 a nejvic ta babicka s vajickama! Ikdyz musim priznat, ze ja jako holka z velkomesta kde te nikdo ani nepozdravi na tohle nejsem zvykla… Takze tady kdyz se nekdo zacne „plest“ do mejch veci, tak mi to spis trochu vadi. I kdyz je pravda ze ja prave nikomu moc takhle nic nerikam, protoze by to vypadalo uplne stejne jak u tvyho reznika 🙂
Vidíte, to je výhoda života na venkově. Proto se budu stěhovat z města zpět do své rodné vesničky. A má to i další výhodu (v mém věku už dost důležitou):Když zapomenete, co jste včera dělali, někdo Vám to určitě řekne. Alespoň mi to slibovali na místním úřadu, když jsem vyřizovala nějaké věci. 🙂
Ahoj Pájo, známe se ale jen velmi letmo. Prakticky jsme se poslední léta nepotkaly. Nicméně abych odpověděla, jsem v čechách. :o) Každopádně máš super blog, hodněmi pomáhá se vrátit do scének co z ostrova znám i do neopakovatelné atmosféry ostrova. Mám Korfu moc ráda. Držím Ti palce! Podívám se, jestli najdu na blogu tvůj mail a napíšu ti víc.
zuzka: ja to mivala podobne, ale tohle cloveka opravdu potesi.
majka: opravdu do toho jdes dobrovolne?? ze budou vedet o vsem i na urade? tak pak napis, jak to probiha:)
sapfo: diky, muj mail je ostrovanka@bloguje.cz
Radost mám,že je Adonisovi lépe, že vše zvládli a že Tys také v pořádku doma. A já při domácí kůře nedám dopustit na česnečku.
nuli: no vidis, cesnecka, ta me nenapadla. musim zjistit, jak se dela.
Česnečka podle šéfkuchaře
kategorie: polévkyrecept je určen pro 2 osob(y)doba přípravy je cca 20minut
Ingredience:Kuřecí bujon,vodu,česnek,sýr,vejce,šunku,chléb,olej,petželka na odzdobu
Příprava:Do kastrůlku si nalijeme vodu a přidáme kuřecí bujon. Potřebujeme mimořádně silný vývar, aby to bylo ono. Takže na půl litru i dva bujony, ale ať to nemáte moc slané. Mezitím si nakrájíme šunku na jemné nudličky a tvrdý sýr na malé kostičky (nestrouháme jinak se nám z toho po zalití horkým vývarem stane jeden velký knedlík sýru) a vložíme do mističky. Chléb si nakrájíme na kostičky a opečeme na pánvičce. Oloupeme si velké množství česneku, rozdrtíme. Jakmile vývar vře, ubereme plyn a necháme jen mírně vařit. Rozdrcený česnek přidáme do vývaru a vaříme asi jen jednu minutku. Tímto vývarem (musí být vařící) zalijeme naše mističky se šunkou a sýrem, potom vklepneme syrové vejce (proto musí být vývar horký, kdo nechce může si udělat volské oko a nakrájet do misky…) Nakonec přidáme opečený chleba a ozdobíme petželkou.Je to mimořádně sytá česnečka, takže ji doporučuji papat jako hlavní chod.
gimly: mnam. diky. udelam, ale az nebudu pote muset jit hrat na saxofon. muj ucitel jorgos by zrejme neprezil:)
Pingback: Homepage