V neděli jsme byli na nejčistším místě Korfu. Vlastně to vůbec Korfu není, je to nedaleký neobydlený ostrůvek Vidos. Čisťounký, nádherný, zalesněný, všude pobíhají divocí bažanti a zajíci, prostě idylka.
Po koupání v moři jsme si šli sednout do jediné hospůdky na pobřeží, odkud je překrásný výhled na Kerkyru. Bylo nás několik kamarádek, děti, Adonis a Pavlos. Pavlos si pochvaloval nádherné moře a přitomnost mých kamarádek.
V restauraci jsme se snažili si asi hodinu něco objednat, ale nebylo to skoro možné. Asi po hodině a půl nám přinesli spálené masové kuličky, které byly vevnitř syrové, zapomněli na pití, takže jsme žízní skoro neviděli a nepřinesli asi půlku objednaných jídel.
Do toho všeho mumraje se objevil majitel restaurace, bezzubý špinavý stařík, který si vedle u stolu co chvíli odplivnul na zem. Pavlos jen zíral a mračil se.
Kamrádka Beruška sem tam pronášela nějaká značně negativní česká přísloví na adresu personálu, kvůli nimž se stala terčem našich vtípků.
Cesta nazpět malou kocábkou byla zcela dobrodružná, neboť se na ni snažilo nahrnout dvakrát víc lidí, než se smí převážet. Kapitán striktně strčil do davu, odpíchnul se a odjel. Já s dětmi jsme se na loď dostali, ale za sebou museli zanechat dvě kamarádky.
Večer jsme u vína s Pavlosem probírali události celého dne a Pavlos začal horlivě diskutovat o tom, jak jsou Kerkyřané hloupí, porč se nestarají o svá nejkrásnější místa? Proč nejúžasnější taverna v Jonském moři má špinavého majitele, který prodává hnusné jídlo? Proč je všechno předražené a ve špatné kvalitě? Proč domy v tak nádherném městě nejou opravené? Proč je všude nepořádek, odpadky a špína? Jak si dovolují popeláři na tak turistickém místě klidně několik dní stávkovat a proč se mají návštěvníci dívat na rozmnožující se krysy? Svatá pravda. Dopili jsme zbytek láhve a šli s trošku pokaženou náladou spát.
Druhý den ráno jsem našla Adonise sedícího u faxu a s rudým navztekaným výrazem ve tváři mumlajícího nějaká velice sprostá řecká slova. Nechápala jsem, o co jde. „Tohle je strašné“, rozčiloval se. „Nedávno jsem ošetřoval dvě Ukrajinky, které mají mezinárodní dobré pojištění, tak jsem je ošetřil bezplatně, jenže teď se už dvě hodiny snažím dofaxovat na Ukrajinu a úplně bezvýsledně“.
Adonis, když se zlobí, chce z okna vyhazovat faxy, papíry a okolo se nacházející lidi. Raději jsem tiše odešla k internetu a snažila se zjistit, zda ukrajinská pobočka pojišťovny má nějaké internetové stránky. Nemá….
Adonis už mezitím, snad po patnácté, volal do jejich kanceláře, kde ale nikdo nemluvil anglicky, tam ho přepojili na melodii /Pro Elišku…. tamdamdamdamdamdamdamdamdáááá/ a za cca 1 Euro za minutu, čekal asi 10 minut. Z vedlejšího pokoje jsem jen slyšela, jak proklel všechny Ukrajince, Rusy a všechny další obyvatele zemí bývalého Sovětského Svazu.
Šla jsem si zapnout na počítači svůj oblíbený telefonovací program Vopibuster. Za 9 centů za minutu jim klidně těch deset minut počkám. Pokud se snaží dělat manévry, budeme je dělat taky. A tak jsem zavolala. „Strachovaja kampanija, dorbyj děn“, ozvalo se na druhém konci tak nezřetelně, že jsem si musela dát volume na počítači na 100 procent. „Mluvíte anglicky?“, zeptala jsem se nejdříve, vzledem k tomu, že moje ruština je dost rezavá. „Moměnt“, ozvalo se a …..10 minut melodie pro Elišku.“Emaily čteme jen v 10 hodin ráno. Dosvidanja“. Nic nefunguje, emailová pošta chodí zpět jako nedoručená, faxy nepřijímají, telefon, kromě melodie pro Elišku /v tu chvíli je, jakoby zázrakem, slyšet bezvadně/, jako by byl z minulého století.
Představila jsem si jen, jak na pobočce té obrovské mezinárodní společnosti sedí dva manželé. Vlastně možná sedí někde doma, na předměstí Kyjeva, venku prší, je zima a oni s utaženým plynem, v tlustých svetrech, popíjejí už druhý litr špatné vodky a baví se tím, že pán, co říká dobryj děn, přepne na Elišku, manželka zatím přináší chleba se sádlem a poté zvedá telefon a vysvětluje, že není problém. Mezitím jim platí telefonní společnost za to, že udržují lidi co nejdéle na drátě.
No a při téhle představě si libuju tady na ostrově. I přesto, že nic nefunguje, že je tu někdy trošku víc odpadků, než by mělo, že sem tam se v taverně něco nepodaří a že na úřadech někdy zavřou dříve, než by měli. Protože jak jsem zjistila, opravdu nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř, jak říká Beruška.
Zeměpisná orientacekam nesmím /pozor, zde žijí lvi/. Díky a už mám revír ohraničený,to víš, draví ptáci mají revír. Takže:Od 10°západní délky po 20°východní délky a od milého Severního pólu po 40°severní šířky. I tak je to dost a nalítám se, ach.Hezký den do slunného Řecka, zítra čekáme pětatřícítky , asi Celsia. Za mnou už nejdou ani padesátky
Když si představím, že by na tom ostrůvku udělali všechny ty změny, který požadoval Pavlos..tak nevím, jestli by to zůstal ten nejhezčí ostrov v okolí..ale každej má asi jinou představu o kráse,mě by se asi líbila i ta taverna s tím hnusným starcem.(ale přiště bych si tam sebou pro jistotu vzala nějyký ty chleby počesku :o)
pajo, tvoje predstava o ukrajine je skoro presna:)) akorat s tou spatnou vodkou jsi prestrelila. my pijeme vodku vynikajici!!!
presne tak, aj ve Spanelsku jsou na nektere veci laxni, ale je to treba brat s nadhledem;) i kdyz treba to dlouhe cekani na jidlo me osobne dost vytaci (hlavne kdyz mam hlad;))
sonjo Nechtěla jsi to říct přesněji “ My Ukrajinci v Čechách, zásadně pijeme vodku vynikající“. Byl jsem na Ukrajině a pil jsem /spíš mi bylo nabízeno/ něco hrozné.Sonjo, dotaz, bydlela jsi někdy na Ukrajině mimo prázdnin déle než týden?
Koukám, že ty dvě Ukrajinky ošetřil Adonis takříkajíc „na věčnú oplátku“ :-))))
tak to je
Bohužel se špatnýma zkušennostma se člověk stává chytřejším a obezřetnějším… Já vím, že to je k zlosti, ale ten příběh mě upřímně rozesmál s jakou to píšeš lehkostí a cítím, že jsi už nad věcí a bereš to tak, jak to je. Nic jiného asi ani nezbývá! Přeji hodně dobře pojištěných a platících pacientů a solventní jejich pojišťovny!!!!
buteo: zrejme dobre delas, akorat co bys udelal, kdybys do tech zemepisnych sirek musel telefonovat? ale vlastne… dravi ptaci netelefonujou.. hezky den s petatricitkou:))
sara: jasne, nemuze to tady bejt jako ve svycarsku, zrejme by vymizela cela atmosfera, ale… prece jen, trosku by se snazit mohli.
sonjo: sorry, nechci nikoho urazet, ale jak rika buteo, mozna ne kazdy si muze vynikajici vodku dovolit.
leni: to je ono, me popravde nevadi to cekani na jidlo tak hodne, jako cekani na hnusne jidlo.
duna: jo, presne tak, doufejme, ze az se nekdy dostaneme na ukrajinu, budou se k nam chovat stejne vstricne.
edito: asi jinak, nez s humorem se to brat neda. nicmene do tve lehkosti a pozitivniho mysleni mam jeste dost daleko. ale snazim se…
dodatek: …jsem s tebou…!!!!
..a co Ukrajinská ambasáda/konzulát v Recku, nebo Recká/ý na Ukrajine-ty by mohli objasnit jak se veci mají, právne se na ne dá podat i oznámení o nezaplacení i kdyz by nezaplatili, restík jim do budoucnosti zustavá nadále…
Ostrovanka z 8.B.Nazdárek Pavluš,tak jsem se za tu chvíli stihla prokousat dvěma měsíci z loňska,fakt super,budu číst dál,pozdravuj toho tvýho kanibala,to mě fakt pobavilo.pa
Nikakovo ,problema netJa očeň rad rozgovorivaju na ruskom jazyku, potomu što ja byl odin god v akademičeskom kurse v gorodě Lenigrad /postrgaduál Vysoké školy KGB/. Kogda by v Ukraine ješčo neponimali ili nechotěli, ja by vzjal trubku i v toalet jejo brosil. Vsevo dobrovo i spakojnoj nočju v greciji
Před třemi roky jsem byla na Korfu s dcerou a 3 měsíčním vnukem na dovče. Chtěli jsme hlavně ticho a klid. Kluk v tomto věku spí asi 20 hodin / denně, že. V hotelu dělali rekonstrukci a ráno v osm začli a tak v pět navečer skončili. Přivrtávali zábradlí ve třech patrech , a okenice do oken. Vše sbíječkou jak na uhlí. Strávili jsme na pokojích pouze noce, protože jinek to nešlo. A s tak malým klukem celodenní výlety, no prostě paráda, kterou už nechci opakovat. Takže dá se říct, všude je něco.
Jsem trochu zmatená,ale jen trochu. Pokud se mi podaří „nějak“ vylepšit zdravotní stav, tak mám už roky v úmyslu navštívit 2 místa – Korfu a Ukrajinu (teda, na to druhé místo asi fakt nebudu moci, protože nemyslím ani tak Ukrajinu jako Zakarpatskou Rus, a to chce zřejmě skutečně zdravého jedince). Ovšem to s tím telefonem a faxem se mi občas stává i v Česku, jen v trochu jiné poloze (pořád obsazeno, přepínání na všechny světové strany, vypadávání …)
babet: ukrajinska ambasada? myslis, z etakovehle veci zajimaji nekoho na jakekoliv ambasade? a zvlast na ukrajinske? odpoved je: nezajima…
monika: dik a tesim se na nejake setkani.
buteo: ja toze. no ja uze zabyla ruskyj jazyk…
eliza: jasne, vsude je neco…
nuli: urcite kazde misto stoji za navstevu. ja bych na tu ukrajinu taky docela jela. nakonec to vsechno dopadlo tak, ze jsem do toho zainteresovala svoji ukrajinskou kamosku zijici v italii a…..zazrak!! najednou slo vsechno jako po dratkach:)) z cehoz vyplyva pouceni, ze kdyz na ukrajinu, tak zrejme radeji v doprovodu nejakeho domorodce.