Jsme pozvaní na křtiny. V pravoslavné církvi největší událost v životě Křesťana. Pro Adonise naprostá noční můra, pro mě zajímavý zážitek, pro děti nesnesitelně dlouhá cesta autem.
Na křtiny nás pozvala jedna moje česká kamarádka provdaná na jihu ostrova. Její malé dcerce je asi rok a čtvrt a kamarádka zanedlouho očekává nový přírůstek do rodiny. Křtiny jsou nejenom významnou, ale také velice finančně náročnou událostí. Kmotr se zavazuje převzít veškěré náklady a ty se často pohybují v částkách okolo několika tisíců Eur. Výzdoba kostela, svíčky, květiny, šatičky před křtem, šatičky po křtu, krabičky na nůžky, bonboniéry, což jsou mandle v cukru přivázané k nějaké většinou hračce, serepetičky, nové ručníky, botičky a dalších milion věciček, které nemá cenu vyjmenovávat.
Vůbec nevím, co si mám vzít na sebe. Ofelii jsem vyparádila, s Janýskem už to bylo horší, jednak nemá nic moc slušného a to co má, si nechce vzít na sebe. Ulpěl na prastarých botách značky Nike, které jsme od kohosi podědili a které už mají pěkného žraloka a odmítá si obout jinou obuv, já mezitím zjišťuji, že na tuhle roční dobu nemám naprosto nic vhodného a tak nervozně běhám sem a tam a bez jakéhokoliv řádu prohrabávám skříně.
V jedenáct vyzvedáváme Adonise, ten usedá za volant /nemá rád, když řídím já a já zase při jeho řízení buď zavírám oči nebo šlapu na pomyslnou brzdu na místě spolujezdce, či volám pozor, na co on dosti podrážděně reaguje/.
Máme před sebou asi hodinu cesty, děti jsou nezvykle v pohodě a tak bez větších dramat dojíždíme až ke kostelu. Slavnost má začít v poledne, kolem půl jedné se začínají shromažďovat lidi a tak se pomalu může začít.
Teoreticky vím, jak to na takových křtinách vypadá, na jedněch či dvou jsem snad i byla, ale už nemám ty zážitky v tak čerstvé paměti. Až teď. Malá Ioanna v náručí kmotra usedavě pláče a chce za maminkou. Pop v dlouhém černém taláru, celý zarostlý a dlouhovlasý, jak zde zvykem, svolává své pomocníky, ať už dále nezdržují. V kostele se nesedí, všichni stojí v hloučku okolo popa a víceméně tiše se mezi sebou baví, zatímco on předříkává svoji liturgii.
Ta trvá docela dlouho, takže někteří návštěvníci mezitím odcházejí před kostel na cigaretu…, nebo se jdou provětrat na čerstvý vzduch, zatímco malá holčička stále usedavě pláče. Pop zvyšuje hlas, nervozitou či stupňující se liturgií a velice rychle opakuje : Christos anesti a na to strašně rychle jeho přisluhovač: amin. A zase: Christos anesti a vedle: amin. Takhle se to opakuje několikrát za sebou, ale Ioanka křičí čím dál hlasitějí. A tak když přisluhovač začne vyzpěvovat nějakou další dlouhatásnkou středověkou pasáž, típne to pop významným: Amííín a hlasitě na něj zašeptá, ať je zticha, nebo vychladne voda v křtitelnici.
Ofelie s Janýskem se mezitím nepozorovaně dostali ke kýblu s vodou, která se má za chvilku do obrovské křtitelnice v podobě kalicha vlít, a střkají po sobě vodu. Janýsek se směje na Ofelii, že ji křtí a: chrst! Šplouchá na ni, Ofelie mu to okamžitě opakuje. Já se stydím a snažím se děti bez většího hluku postavit o kus vedle, kdee pozoruji svoji další českou kamarádku Berušku, jak na své dva chlapce šeptem křičí neopakovatelné výrazy, neboť si z nudy začali hrát za oltářem na schovávanou.
Pomocník leje vařící vodu z kanistru do křtitelnice a k mé úlevě ji smíchává se studenou vodou z kyblíku. Doufám, že tam moje děti té studené vody zanechaly dostatek.
Kmotři s maminkou Ioanku svlékají úplně do naha a její řev se snad už nemá kam stupňovat. Babička ji teď chvíli drží v náručí a mojí kamarádce je zřetelně úzko. Do vody se vlévají kapky olivového oleje, pop vodu brázdí prsty a utváří jakýsi pomyslný kříž. Za dalších středověkých zpěvů namáčí dítě do vody a znova a znova. Dítě má vykřičený hlas a už jen hlasitě škytá a vzlyká. Pop holčičce ještě ustřihne tři prameny vlasů a všichni si oddychnou.Křest je za námi. Nové Křesťance se oblékají šatičky, které vypadají jako miniatura róby Marie Terezie /600 Eur…/a poté, co tatínek začne v kostele vyhazovat peníze okolo sebe /zvyk/, všichni vycházejí před kostel. Tam dostávají výslužku a pomalu se chystají do restaurace.
Přijíždíme do příjemné taverničky uprostřed olivových hájů.- Je nádherné počasí a tak majitel prostřel stoly venku. Utvoříme si svůj česko-řecký stůl, objednáváme domácí víno a ze všech konečně padá napětí. Ta příjemnější část dne může začít.
Dalsi humorny a hezky prispejek 🙂 Dik. Taky jsem si poprve na krtinach myslel ze pop chce utopit pri obradu to dite 🙂 Jen jsem se te chtel zeptat jak jsi to vyresila se svymi detmi? Jsou poktene. Ja sam nejsem krteny a kdyz se to obcas dozvi mistni reci tak na me cumi prinejmensim tak ze jsem zavrazdil svou matku 🙁 Tak to v dnesni dobe radsi skryvam a na toto tema se moc nebavim.
Viděla jsem to akorát tak někde v televizi (ač jsem sama křtěná – ale to si nepamatuju) a vždycky je mi toho děcka líto, protože většinou řve jako o život…
Teda musim rict, moc hezky a vystizny popis reckych krtin. Uplne si je dokazu zive predstavit.
Tvé reportáže čtu rád, moc zajimavé i když neříkám, že vše řecké se mi líbí, zrovna ty křtiny nemusím. Hezký večer na Kerkyru.
Křtiny,jak vystřižený z filmu Moje tlustá řecká svatba, tam je nastávající ženich Američan křtěn v nafukovacím bazénku v plavkách… Tvoje děti nejsou křtěné? A proč je to pro Adonise noční můra? ahoj np
zajímavé..No musím se přiznat, taky mě hned napadla otázka ohledně tvých dětí..no musím říct, že mám k těm křtinám takový neutrální postoj.. mě to tam taky neustále umílali, že nejsem pokřtěná a že bych to měla nějak napravit.. atd..no ale je lepší křít někoho jako mimino- to má ten chudáčet ještě právo křičet..to mě kdyby měli teď křít, tak bych se toho obřadu asi taky bála :-)ale tvůj popis byl moc hezký..přemýšlej nad vydáním nějakých lidových zvyků a obyčejů 🙂
Vypadá to, že křest je tam dost neklidná záležitost. Jak je to s Tvými dětmi, náhodou vím, ale ta A. noční můra mě zajímá taky.
nikos: ano, deti jsou pokrtene, ale v reckem evangelickem kostele, takze jsme tyto zvyky nemuseli absolvovat.
duna: asi vsechny deti krici pri krtu, ale pri tom pravoslavnem to pro ne musi byt trochu strasidelne.
coucou: nevim, jak presne jsem to vystihla, je to samozrejme strasne subjektivni pocit.
buteo: zdravimn.
pavel, sauvignon: nocni mura pro adonise je cokoliv spojeneho s pravoslavnou cirkvi… mozna, az budu popisovat cirkev trochu vic, bude to jasnejsi.
terezula: ja zase ty obyceje tak moc neznam, jenom je proste sleduji jako nezavisly pozorovatel…
Pájo,kromě příjemného čtení vyvolávají Tvé články ve mně často i nezřízené chutě.
Díky za hezky napsaný článek. Jak to tady čtu, tak naše kmotry z toho vyšly docela lacino.
Dotaz (křtiny, církev) 1/ Na řec. křtinách jsem sice kdysi byl ale nenapadlo mě řešit finanční otázky, takže dotaz na tebe – co se dělá s těma šíleně drahýma šatičkama po křtu – se prodají, schovají? Ti chudší (nebo i ti rozumnější) si je půjčují v půjčovnách nebo kupují v sekáči?2/ Pájo, to existuje řecká evangelická církev?*****Dnes jsem v radiu na stanici Vltava vyslechl část 10. dílu rozhlasového seriálu podle předlohy D.S. Merežkovského – Leonardo da Vinci a vzpomněl jsem si na tvoje povídky o Velikonocích a na komentář od Nikose (u II. dílu) o vztahu církve k antice. Ve zkratce: L.da Vinci se svými přívrženci vykopali mramorovou sochu Afrodity (Venuše) od Praxitela,zatímco umělec je unešen dokonalostí sochy nahé bohyně fanatičtí věřící později tuto „pohanskou nestydatou modlu“ rozbili na kusy, hodili do pece, vypálili, smíchali s maltou a touto směsí nahodili zeď na hřbitově… To jen tak na okraj tématu 🙂 Ahoj np
To jsem se zase pred spanim pobavil, Pavle, sekace v Recku neexistuji a lide taky obnosene saty nikdy neprodavaji ale spis davaji ciganum a pod. A saty snad krome svadebnich se taky pujcit nedaji 😀 No proste musi se najit nejakej kmotr ktery to vse zacaluje- zaplati;-) Posledni dobou se ovsem kmotri spatne shanej prave proto ze je to dost nakladna zalezitost a tim ze dite pokrti tak bohuzel jeho povinosti nekonci ale stava se vlastne clen rodiny a pri kazde prilezitosti (vanoce, velikonoce svatek atd.) dava diteti jeste nejake dary .
Krtiny napodobne
Rodina otce meho ditete si prala krtiny, a tak se krtilo. Pravda doma, knez prisel do domu, lec slezlo se asi 40 lidi. Bohuzel, Filip pred tim dostal 40 horecky a spadly mu nastesti tesne pred tim, jinak by me asi roztrhali, kdybych to tehdy stopla. I tak rval uplne stejne jako ta holcicka, co o ni pises. Je mi z toho vzdycky trochu uzko, protoze nemam nic proti vire, ale myslim si, ze na kopupani v ledove vode se da pockat az z toho ma clovek rozum a zvoli si tu cestu sam. Nicmene chapu druhou cast obradu, tu schvaluji! 🙂 Dik, zajimave…
nechci, aby to vyznelo jako ze mam neco proti krtu. ba prave naopak, akorat ortodoxni krtiny mi pripadaji lehce brutalni.
mirka, hanah: diky a zdravim.
n.pavel: sekac tady sice jeden existuje, ale ne na tyhle veci. rekove tam nechodi, pouze cizinci vcetne me..saticky se schovaji na pamatku… ano, recka evangelicka cirkev existuje, je ale strasne malicka a prevalcovana obrovskou pravoslavnou.
niko: dik za doplneni.
lenka: skoda, ze jsi mela takovy zazitek. tady se nekrti ve studene vode, nicmene bych to asi jako matka tezce nesla…
Fantasticky napsané. Dnes jsem se ještě tolik nezasmála. Děkuji
křtiny
Moc hezký článek,my budeme křtít našeho syna v pravoslavném kostele za 14 dní.Moc se těším.
Já byla vna řecké svatbě,ségra se vdávala před sedmi (?) lety. Někdy o tom můžu humorně a se vší úctou povyprávět…