Na náměstí s Lily (Děsíte se stáří?)

Kubara nebo kubaros, to je v řečtině slovo označující buď svatebního svědka nebo také kmotra dětí, ale slovem kubaros se označuje vlastně kdekdo. Já jsem měla dnes na náměstí sraz s Lily, mojí kubarou. Opravdu jsem si ji vybrala jako svědkyni hned poprvé, co jsem ji před lety spatřila. Distingvovaná dáma, dnes skoro sedmdesátiletá, mi byla od prvního okamžiku sympatická.

Dnes bylo polojasno, občas přeháňky, ani vedro ani chladno, něco okolo 24 stupňů, ideální čas na jedno či dvě ouza. S Lily ale v kavárně seděly další dvě asi osmdesátileté přítelkyně. Seriozní dámy si objednávaly jednou ouzo za druhým, po chvilce jsem jim už vůbec nestačila, a bavily se o svých kamarádkách, o Praze, o Bedřichu Smetanovi, Budapešti, Akropoli a o svých vnoučatech. Dozvěděla jsem se nejrůznější drby z ostrovní společnosti a docela dobře se bavila.

Jedna z kamarádek, Kyria /paní/ Elenitsa, najednou vzala svůj mobil a volala manželovi, že se asi chvilku zdrží, sedí prý na náměstí a něco důležitého projednává. Za chvilku se jakoby nic objevil její okolojdoucí manžel. Přišel si zkontrolovat, jestli tam jeho žena opravdu sedí. Předstíral, že nás potkal úplnou náhodou a že má něco neodkladného na práci a spěchal hned dál. Kamarádky se Kyrii Elenitse trošku posmívaly, že ji manžel nevěří ani po 48 letech manželství.

Objednaly jsme si další ouzo, ale Kyria Elenitsa už byla netrpělivá, sledovala hodinky, že už bude muset jít. Rozloučila se a utíkala za manželem, který ji čekal netrpělivě na lavičce na konci náměstí. Její dvě kamarádky, obě vdovy, se na sebe lišácky usmály a podotkly:- chudinka Elenitsa, že má ještě manžela…

Rozloučila jsem se také. Já mám taky ještě manžela, který na mě čeká. Naštěstí. Ale pomyslela jsem si, že stáří není přece jen tak hrozné, jak se může zdát…