To, že jsem závislá na piknicích, olivách, chobotničkách, ouzu a moři, už je stará a tady stokrát opakovaná story. Ale to jsou ty lepší závislosti. Já mám totiž spoustu dalších neřestí.
Už před lety, kdy jsem se seznámila s internetem a potom si pořídila svůj první počítač, mi bylo jasné, že se krátí všechny vzdálenosti na světě a taky jsem celkem jednoduše obnovila téměř zapomenutá stará přátelství. První jsem objevila maily mých známých, poté se naučili s e-mailem pracovat i moji rodiče, aby si mohli dopisovat se svými po světě ztracenými dcerami. A tím to teprve začalo. Svůj notebook jsem si tenkrát vzala s sebou i na zimu do Karibiku, kde jsem v té době pracovala a za teplých zimních večerů, když po divokém hurikánu byl proud zapnutý jen na pár hodin denně, jsem ve tmě psala maily, surfovala a chatovala jen na baterku. Nic jiného se tam dělat nedalo a tímhle mě internet úplně dostal.
Mezitím jsem ale přijela sem na ostrov a na internet neměla ze začátku moc náladu, všechno pro mě bylo nové a vzrušující, ale po nějaké době jsem se k němu zase vrátila. A nejen k němu.
Protože jsme jako děti doma neměli televizi /rodiče řekli, že odmítají poslouchat ty komunistické kecy a opravdu ji koupili až na konci listopadu 89/, měla jsem naprostý televizní deficit. A začala jsem si to vynahrazovat ve své dospělosti. Sledovala jsem potom veškeré seriály a pořady a ještě dnes jsem závislá na úplně nesmyslném nekonečném seriálu „Mladí a neklidní“. /Já vím, měla bych se stydět, ale nestydím, anebo vlastně ano.Ale každý má holt něco…/ K tomu se někdy dívám na německé talkshow, německou superstar a něměcké programy o vaření. To většinou v době, kdy vaří Adonis…
Potom jsem začala blogovat. Šílená závislost, se kterou jsem vůbec nepočítala. Teď vidím svět úplně jinýma očima. Očima čtenáře. Očima autora. Všímám si věcí tak, abych pak o nich mohla napsat a občas se přistihnu, že když se s někým bavím, v hlavě už si pak sumíruju, jak to potom vybarvím. Přitom chodím na svůj i ostatní blogy, pročítám příspěvky a komentáře, občas se k nějakému připojím a vůbec si nedovedu představit, co budu dělat, až nebudu mít o čem psát.
A teď nedávno přišla další pohroma. Konečně jsem si zařídila ADSL, 24 hodinové internetové připojení, které je také dost rychlé. A najednou jsem objevila nové horizonty. Stáhla jsem si některé programy, které bych jinak s pomalým připojením stáhnout nemohla. Natáhla jsem ICQ, Skype, pořídila si sluchátka a pak to přišlo: někdo mi řekl o programu Voipbuster. Z toho se dá telefonovat na pevnou linku do některých zemí úplně zdarma /i když to bude zřejmě trošku klamavá reklama a já jen čekám na den, kdy mě někdo konečně skásne/. Pořídila jsem si sluchátka a mikrofon a telefonuji. Kamarádům do Čech, rodičům, přátelům ve Švýcarsku a Španělsku a ještě jsem zdaleka nezavolala všem.
Adonis včera prohlásil, že už nejsme rodina, že já tvořím rodinu se svým počítačem. Hrůza. Budu se nad tím muset zamyslet a doufat, že mě to snad někdy už konečně přestane bavit…
Je mi líto, že Ti to musím sdělit takhle natvrdo,ale myslím si,že léčba této závislosti je beznadějná. Pokouším se o ni taktéž,ale nedaří se mi.;o)
Na blogovací závislosti je nejhorší, když dlouho není co napsat. Cítím se pak vždycky bídně.
O závislosti na netu taky něco vím. Že je to se mnou špatné, jsem pochopila jednou u rodičů, kdy jsem četla normální noviny a přišlo mi hrozné, že tam nejsou komentáře pod článkem 🙂
To r1A nebo je co psát a nikoho to nezajímá…
Vědomě jsem Tvou postavu nezkoumal /jéžiš, teď mě něco napadlo, ale dokončím první myšlenku/, neumím si ani ve snu Tvou podobu vybavit, ale myslím, že se dokážu do Tebe vmyslet. Vím, že máš řadu činností velice ráda, ale taky vím, že nikdy nebudeš závislák na ničem. Vysvětlím pomalu. Když dostaneš náladu si popovídat s kámoškou u ouza, žádný notbuk Tě nezastaví. A tak i s jinými činnostmi. Všechny podělíš a uspokojíš. Tož ale psát o tom, jak jsi závislá na nás, co si blogujeme, je velice příjemné, bla, už se zamotávám. Teď, co mě napadlo v půli věty. Nevím ženy, ale muži občas když se s někým příjemným bavá nebo jen na něj myslí, tak si taky představují, jaké by to bylo se s osobou dotyčnou něžně jen tak pomazlit. Prásk, tak mám všechny bloggerky rád, ale beru je spíš jako sestry. Možno to bude aspoň u mě tým, že máte jen virtuální podobu. Co Ty na to? Já Ti mám zmatek. Musím podumat. Ach jó
Pájo, ty budeš mít vždycky o čem psát, protože se umíš dívat kolem sebe. Vůbec se o tebe nebojím. 🙂
Pajo…naše závislosti se podobají. Jen místo chobotniček a ouza, já mám ústřice a víno.Já ale miluju svoje závislosti a pevně věřím, že se jich nikdy nezbavím!!!
Když si představím, co všechno jsem mohla stihnout za tu dobu, kterou prosedím u počítače… :-)))))) Ale nějak mě to nemrzí 😉
Já už ani moc nepíšu, jenom jezdím tam a zpátky. Jak tohleto skončí?
A já nepíšu, ani po tom netoužím, jenom čtu všechno zajímavé a můj 4letý kluk mi řekl, že furt sedím u počítače!!!!! p.
jenn: otazka je, zda se ale lecit chceme…
r1: blogovaci zavislost podepisuju v plne mire.
bara: tak tohle uz je teda fakt sila:))
zavidim: to je ono a to nezavidim…
buteo: ty jsi uzasnej, ja vlastne samozrejme zavisla nejsem, akorat kdyz mam chut na pocitac, prosedim u nej hodiny a kdyz mam chyt na ouzo, vypiju ho hned par litru… a tomu se prece nerika zavislost, ale… hobby??
helazd: doufejme, kdyztak se kvuli tomu budu muset nekam prestehovat.
mirka: tvoje zavislosti jsou o tridu luxusnejsi nez ty moje, tak si jich uzivej:))
duna: to je presne asi to jedine, co me prave sem tam trosku mrzi.
sauvignon: vsimla jsem si, ze skoro nepises. nemuzes tam aspon dat kazdy tyden svoje kazani? docela rada bych si je precetla.
n.pavel: jo, ty deti to vidi asi nejzretelneji. a to jestli ctes nebo pises je jim samozrejme docela fuk…
Ty jo, kázání na BB? Víš, že mě to nikdy nenapadlo? Nějak si to tam neumím představit. Ale můžu Ti poskytnout jiné adresy: http://stepanhajek.mysteria.cz/texty.htm http://stepanhajek.mysteria.cz/desert.htm Příjemné počtení přeji.
@sauvignon: aaaahhhhhh!!! tak konecne vime, kdo jsi. diky za adresu, taky si s chuti poctu…
@sauvignon: promin, tvuj mail se mi dostal do junk mailu, proto jsem neodpovidala. a propos, maja a eja jsou moje sestry:))
Takže tři sestry, nemýlil jsem se…
🙂No jo závislosti.. to je taky večné téma.. já si taky myslela, že závislá nejsem.. ale teď, když jsem asi týden neměla přístup k internetu, tak jsem byla celá nesvá. Jenže ty na ostrově se nemáš čeho bát, tam musíš mít pořád takových zajímavých činností(a tisíckrát lepších než net), že počítač je jen takový kamarád 🙂