Velikonoce skončily. Procházení městem při pátečních smutečních procesích bylo velkolepé a dojemné. Letos jsem také poprvé šla při nočním, nejkrásnějším. Dostali jsme malá světýlka, která jsme si připevnili ke svým nástrojům, a vyrazili do nočních, tmavěfialově osvětlených uliček Kerkyry.
Kolem půlnoci mě však, po osmi hodinách hraní, tak začalo bolet v kříži, že jsem celkovou atmosféru prožila v lehké agónii. Ráno jsem šla hrát ještě k prvnímu vzkříšení, počkala na vyhození džbánů z oken, prošla znovu zaplněné město a saxofon odložila na zbytek svátků, i když mi to bylo nesmírně líto.
I přes nepříznivé předpovědi počasí se každý den prodralo sluníčko přes hustá ranní mračna, a tak se nakonec všichni návštěvníci těšili z největších svátků v roce.
Děti mají čtrnáctidenní prázdniny, které si náležitě užívají. Janýsek si vymyslel novou zábavu, když mu Adonis dal knihu uzlů a dlouhý, silný provaz. Naučil se vázat některé důležité uzly a od té doby chodí po městě, nachází vysoké stromy, na které hází jeden konec provazu, druhý si uváže kolem pasu a vyšplhá se nahoru. Takhle si nedávno vyhlídnul jednu úžasnou prastarou obří magnólii, strom, který by sotva objalo pět lidí. Ze stromu visí mohutné kořeny a v létě na něm rostou překrásné veliké květy magnólie.
Když na něj Janýsek šplhal už asi popáté, začal na něj řvát starý pán sedící opodál na lavičce. Řekla jsem Janýskovi, aby si ho nevšímal. Když křik nezabíral, pán vyskočil a utíkal k Janýskovi a křičel, ať okamžitě sleze. Zeptala jsem se ho, co mu vadí. (Nebylo to totiž poprvé, co se nějaký starší řecký pán rozčiloval, že Janýsek leze na strom. Musím přijít na to, proč Řekové na strom nelezou a zřejmě ani za starých časů nelezli.) Pán na mě vyštěkl, že tady se mluví řecky (já jsem na něj samozřejmě řecky mluvila) a jestli chceme ničit stromy ve své zemi, ať to děláme, ale jeho zemi ničit nebudeme a že zavolá policii. Ohradila jsem se, že aby Janýsek mohl polámat kmen či kořen tak mohutného stromu, musel by být Herkules, ale pokud chce zavolat policii, je to jeho právo, ať to tedy udělá. Pán dostal málem infarkt. Když nepřestával křičet, zeptala jsem se ho, kdo vlastně je, že rozhoduje, kdo může lézt na stromy v parku. Na to se chytl za srdce a řekl, že je řecký občan a jako takový má právo se bránit proti přistěhovalcům, kteří si jeho země neváží. Další diskuze neměla smysl.
Je pravda, že když dojde k nějaké konfrontaci mezi mnou a nějakým Řekem či Řekyní, vždycky nakonec vítězí argument, že jsem cizinka a jako taková bych měla tolerovat a snášet cokoliv, co mi řekne někdo místní. Naštěstí se mi takováhle věc stává v průměru jednou za dva roky, což je vlastně poměrně málo. Vzpomněla jsem si však při té příležitosti na cizince, zvláště ty markantní z rozvojových zemí, jak se musí cítit v Čechách, když jim denně někdo předhazuje, že pokud se jim nelíbí to či ono, mají se vrátit tam, odkud přišli.
Dnes jsem šla s dětmi a dvěma českými kamarádkami do stejného parku, Janýsek si opět vzal svůj červený provaz a začal lézt na svoji oblíbenou magnóĺii. S kamarádkami jsme přemýšlely, jak se zachováme, když začne někdo nadávat. Tentokrát jsem zvolila na jejich radu metodu, že neumím řecky. A opravdu, po chvilce přichází skupinka tří starých pánů. Jeden, když vidí Janýska, přidává do kroku a zdálky křičí. Já se usmívám a ukazuji na kořeny, do kterých buším pěstmi a říkám: good, good, very strong (dobré, dobré, velmi silné). Pán se zarazí, usměje, za ním dva kamarádi mu řecky říkají, ať nechá to nebohé dítě na pokoji, usmívají se na moji prsatou blonďatou kamarádku a spokojeně odcházejí.
Teď najednou nejsme přistěhovalci, kteří jím ujídají chléb, nýbrž turisté, kteří jim ho naopak přinášejí. Po tolika letech jsem se zase něčemu přiučila.
Začíná foukat jižní vítr a smráká se. Těžké kapky deště pomalu dopadají na prašnou zem a zdálky zahouká trajekt. Velikonoční turisté odjiždějí a teď už se čeká jen na ty letní.
Zajímavé, v Německu mám přesně opačné zkušenosti. Pokud moje dítě v parku někomu vadí, dokud na něj volám mateřštinou, dívají se na mě nepřátelsky, zas nalezlá cizina, btw stejnou zkušenost má kamarádka američanka, takže teorie o "averzi k póvlu z Východu" nefunguje. Jakmile ale dotyční zjistí, že umím plynně německy, roztají a jsou ohromně milí. Vydrží si pak povídat klidně půl hodiny a hned loví z paměti, kdy byli naposledy v čechách, který jejich příbuzný tam byl a podobně.
Dobra metoda! Mimochodem, Squire, ja myslim, ze zalezi na zemi, proste vuci nekomu averze je (v Cechach k Ukrajincum, v Recku zrejme k pristehovalcum, v Nemecku asi k pristehovalcum, kteri neumeji nemecky)…mimochodem, v Chile by Janyska nechali klidne lezt na vsechno, tady jsou deti Bohove, a kdyz mi obcas nejake nevychovane rvouci dite leze v autobuse skoro na hlavu ci me tluce hrackou a ja se ohradim, tak jsem za necitlivou gringu, co nesnasi deti :-).
Zvláštní, u nás v Čechách jsou přitom plné parky staříků, kteří šplhají po laně na stromy. Není to špatný trénink na okamžik, kdy někdo zavelí klasické: "Všechno špatně, zpátky na stromy!" 🙂
squire: mozna to bude tim, ze stuttgart neni zavisly na turistech. takze tam plati obracene: pristehovalci neovladajici nemcinu at se vrati do sve zeme? a ti, kteri ji ovladaji, at zustanou. na integraci se v nemecku, jak jsem pochopila, klade velky duraz. nic jineho jim ani zrejme nezbyva. tady vsak je to brano obracene.
tereza: presne, jiny kraj, jiny mrav. tady se detem tez zpravidla dovoli vsechno. krome lezeni na stromy, ale ja to vzdycky chapala jako strach o to, ze dite spadne. ale jinak necitim nenavist vuci "vychodni" evrope.
cerf: vis, ze me presne napadlo to same? vratte se zpet na stromy!! tzn. do zeme, odkud jste prisli:)) hezke.
jj, jasně že nejde srovnávat zazobaný stuttgart s vysokou životní úrovní a Řecko závislé na turismu:) Jen mě zaujalo, že přestože mluvíš řecky, tak se na tebe mračí. Němci jsou obecně přímo dojatí, když mluvíš německy, i kdybys měla dělat pět chyb v každé větě. Vědí, že němčina není snadná, a oceňují snahu cizinců se ji naučit. Pro Řeky je asi Řecko pupek světa a jejich mateřština povinnou civilizační výbavou, jinak si to neumím vysvětlit…
Nakonec budeš hrdá, že jsi Češka. Tady se to jen tak nestane, v současné době .téžko.
squire: ne, ani to bych nerekla. tady jsou normalne vsichni nadseni, kdyz mluvis recky, byt i jen par slov. ale pokud dojde ke stretu, je lepsi mluvit cize, jak se zda…
buteo: ja jsem prece hrda ceska. nebo jen hrda? nebo jen ceska?:))
Pavlí To je jedno co jsi, hlavně že jsi !! Víš přece, že jsem tomu rád /he/. Ještě k tomu saxování v procesích. Říkal jsem, ať se šetříš nebo co takhle hrát na takový ten trojuhelníček, kde se do toho cvrnkne jednou za dlouho?
Nj, já zapomněla na ten střet:)) V tomhle je výhoda studenejch národů, než dojde ke střetu, stihnou se uklidnit:-D Jediný střet, který jsem za rok pobytu v Německu měla, byl s přistěhovalkyní, nevím z které africké země, ale podle barvy okolo rovníku. To myslím mluví za všechno:)
Vsak ja jsem nemyslela, ze v Recku je nejak specialni nenavist k vychodni Evrope…nejspis je to trochu padni komu padni…ale v Cechach to tak trochu je, ze byt z vychodu je spatne. I kdyz na druhou stranu Cesi mozna nemaji taky radi pristehovalce obecne, jen kazdeho z jineho duvodu…jasne, ze zobecnuju, ale na druhou stranu mam zkusenost dvouleteho uceni cizincu v Praze a pobyvani prakticky pouze s nimi. A neni jim opravdu vubec co zavidet, pravi moje duse jako nekoho, kdo je uz skoro sedm let cizinec a ma s cim srovnavat.
ha!!! Pavli, to je jasne. Pri stretu vzdycky za turistu! :))) A hlavne sebevedome. Ja se vzdycky snazila byt mila, prohodit recka slova (Ty mluvis recky plynne, ja vim), ale ve vyhrocenych situacich je lepsi "hrda" anglictina. Znam velmi dobre rozdilne chovani k turistum a v mem pripade pracujicim cizincum v Recku… propastny rozdil. ps: stejne mi chybi.
to jsem byla ja. 🙂
buteo: skvely napad. pohodlnejsi a levnejsi. ale ja se obavam, ze bych necinkla v tu spravnou chvili. nebo to taky muze byt vysada dlouhodobych vyslouzilych a zaslouzilych hracu na co nejtezsi nastroj…
squire: jasne, ta studena a horka krev se neda vubec srovnavat.
tereza: hm, myslim, ze cesi, co se se pristehovalcu tyce, maji opravdu hodne nizky prah tolerance. ale zase-neda se hazet vsechny do jednoho pytle.
papaja: mozna ze je to taky tim, ze kdyz se s nekym dohadujes v jeho rodne reci, ma ten druhy vzdycky vyhodu.
Jsi měla Pavli štěstí, že teho prvního staříka z tebe neklepla pepka, když si ho tak vytočila:-)(přesněji, když se sám tak vytočil:-). Jináč si myslím, že i v ČR by se nějaký podobný nervózní stařík našel. To bude spíše o lidech než o národnosti.
konieckoncov, je celkom fajn, že tam ten nervózny "stařík" bol, lebo článok by nebol (hehe)
Pavli, u nás v Čechách to cizinci nemají tak špatné, samozřejmě vždy mohou narazit na blbce.Pokud jsi měla na mysli problémy naší indočeské menšiny, tak to rozhodně není kvůli barvě pleti ale pro jejich sociální chování.Z loňské finalistky Superstar Moniky Bagárové je většina čechů například úplně nadšená :-))
11: Souhlas. Vcetne stretu s policii. 🙂 Vypozoroval jsem, ze v zemich s byvalym vlivem Anglie maji lide zazitou jakousi podvedomou podrizenost k anglicky mluvicim lidem.A v zemich jako Recko a Italie jsou lide upnuti na davno zaslou slavu, snad aby zastinila podstatne horsi dnesni situaci.
16: Pravda. Ale problem zhorsuje politicka korektnost. Viz pripad ‚sebevrazdy‘ nemecke soudkyne Kirsten Heisig(ove).
mara: ja mela stesti? jakto? on mel stesti, ne? setkani se mnou je fakt na infarkt:)
miropp: presne. hlavne si vzdy najit pozitivni stranku veci…
thassomil: hm, nevim. ja mam svagra z madagaskaru, takze jeho barva pleti proste bije do oci a historky, ktere obcas zaziva v cechach jsou opravdu drsne. ale samozrejme, ze rasisti a idioti se najdou v kazdem narode.
honzapraha: sebevrazda soudkyne? proc? jak to s tim souvisi?
napr. http://www.atllanka.net/index.php?text=574-bezmocna-moc-vitej-islame