Kýria Tina, to je Janýskova osmdesátiletá učitelka piana. Seznámily jsme se před dvěma roky na rybářské lodičce převážející nás na pláž protějšího ostrůvku Vidos. Na Janýska se pořád usmívala a tak jsme se daly do řeči.
Chvilku jsme si na lodi povídaly a ona mi vyprávěla, že je učitelkou klavíru a že kdybych měla zájem, ráda by Janýska vyučovala, až bude trošku starší. Popravdě jsem si nedovedla představit, jak Janýsek dochází k nějaké stařence, v jejímž bytě bude nad vůní naftalínu usínat a tak jsem to téma nechala nějakou dobu otevřené.
Janýsek ale projevil o hru na klavír vážný zájem a tak jsem kýriu Tinu po delší době kontaktovala. Pozvala nás k sobě domů, do malého bytečku v centru města, kam se jí nevejde skoro žádný nábytek, ale v obou pokojících má po jednom pianu.
Po dvou lekcích už Janýsek uměl základní noty, po dalších dvou už hrál jednoduché skladbičky oběma rukama a po 4 měsících už hraje houslový i basový klíč a je schopen zahrát poměrně obtížné skladbičky, které jsou určené pro 6 rukou, takže se u piana mnohdy tísníme s kýriou Tinou všichni tři.
Janýsek kýriu Tinu zbožňuje. Doma pravidelně cvičí, aby kýria Tina nebyla smutná, kdyby mu to na hodině nešlo, vyrábí kýrii Tině nejrůznější dárečky, a ta je zase dovede náležitě ocenit tím, že je bere s sebou na pláž, kde se denně schází se svojí plavací partičkou a všem je tam ukazuje.
Kýria Tina totiž patří mezi zimní plavce a chodí se koupat denně za každého počasí. Když letos teplota vody dosáhla svého minima-11 stupňů, kýria Tina si libovala, že voda je přímo nádherná a osvěžující.
Jednou mi vyprávěla, že se nikdy nevdala a neměla děti, protože chtěla dosloužit svým rodičům a pak už na vdavky bylo pozdě a proto se upnula na své piano. Vaření považuje za ztrátu času /“no, já nevím, jak vy, paní Pavlo, ale mě přijde, že člověk něco kuchtí hodinu a pak to za pět minut sní. To je taková škoda času. To já si za tu dobu raději přehraju Wagnera a jdu se vykoupat a pak po cestě něco slupnu“/.
Včera jsme při polední procházce potkali kýriu Tinu na její oblíbené městské pláži. Seděla v bikinách na lavičce u moře mezi dvěma postaršími pány, kteří popíjeli ouzo, pojídali sýrové koláčky a vystavovali své odhalené tělo jarnímu slunci.
Kýria Tina, když nás spatřila, sundala si slaměný klobouk a sluneční brýle a radostně na nás mávala. Potom vzala Janýska představit svým plaveckým kolegům, kterým o něm tak často vyprávěla, znovu nám zamávala a zmizela ve studeném moři, kde si, se slamákem na hlavě, pomalinku plavala jakoby to byly termální lázně.
Zamávali jsme jí nazpátek a chystali se k domovu. Po cestě jsem přemýšlela o tom, jak může být stáří krásné a paní Týně tak trochu zazáviděla. Snad ji zimní koupání udrží ještě dlouhá léta při plném zdraví, protože pod jejím vlivem se z Janýska může stát klavírní virtuoz a ze mě zapálený otužilec.
Tak paní Týna by mohla být moje kámoška. Takovej přístup k životu se mně děsně líbí. Tak to má být! Nikdy se asi nebudu koupat ve studené vodě, ale stáří si hodlám užít, stejně jako mládí, a ten čas mezi tím si užiju taky!
Zlata pani Tinaa taky proto ze si nasla svuj klavir, kdyz se nevdala…kez by bylo vic takovejchhle starejch lidi..nezahorkli, aktivni..:)
Jojo, stárnout se musí umět, ale málokdo to takhle dokáže. Paní Tina si zaslouží velký obdiv. A … moc se mi líbí její názor na vaření :o)
to je moc pekny, musi asi bejt dost fit, ja si osmdesatiletou pani v bikinach sice predstavit neumim ale mozna jsem prilis konzervativni 🙂
to je fakt dobry. ja chci taky!!
to je moc fajn, být v kontaktu s takovýma lidma! všimni si, že staří lidé jsou bu´d moc smutní a zahořklí, nebo naopak šíří kolem sebe optimismus a svou lásku a radsot ze žiivota mají napsánu už ve svém vrásčitém obličeji…mám moc ráda setkání s takovými lidmi a naslouchat jejich životnímu moudru…tak ji posíláme z Valašska kytičku sněženek od nás a vám rodinko velkou jarní pusu! edita
Pozitivní atmosféra,čiší v poslední době z tvých povídek. PS: své ženě budu muset zakázat číst tvůj blog – viz Adonis sestrojí domeček pro panenky a potom peče narozeninový dort pro svou dceru…:) PS2: jen na okraj – „Pozvala nás k SOBĚ domů, do malého…“ Rád čtu tvoje příběhy, ahoj. p
kowakova, L, felixa: presne!
spoon: no, nepredstavuj si zadny sexy bikiny, ma normalni dvoudilny plavky-bombardaky:)
sonja: nejsi sama, ale mas jeste cas:)
edita: dik
pavel: jasne, moc dekuju za upozorneni, uz jsem opravila.p.s. jestli si zena necha zakazat blog, pak se peceni dortu nemusis urcite obavat:)))
dneska ráno jsem s naprostým údivem pomyslela na paní Tinu, když jsem si dávala ledovou sprchu. Ne že by na mě lezlo jaro, akorát se pokouším otužovat. Vydržím to sotva minutu a nepochopím, jak si v takovéto vodě někdo může jen tak plavat!
uf, tak to ja to ledove koulani neek, ale ten optimusmus a pozitivni pristup ke stari ano 😉
s názorem na vaření se s paní Týnou taky ztotožňuju :DD
eja: vsechno je otazka zvyku. treba ja studeny more muzu, ale pak chci teplou sprchu…
leni: :)))
jesterka: ja taky
Moc hezký článek. Jsem toho názoru, že staří lidé dávají moudro, zadíváš se jim do tváře, a mají to v očích. (Kromě těch kteří dnes a denně probírají kolik stojí kuře a ten politik je….i když při dnešních důchodech se není čemu moc divit.)Vzpomínám na svou babičku, jak byla také do 80 fit, chodila do sauny a také se otužovala, milovala svoje růže na zahrádce, byla moc hezká, já ji dokázala vždycky tak naslouchat a chodila k ní na rady. Tu paní si dokážu představit klidně jako fajn společnici na kafe v cukrárně, i to Ouzo hii. Jo a klavír miluji. Takže Janýskovi fandím moc..
kikina: ona ouzo nepije, ale rada posedi s temi, kteri si ho daji.
To je úžasné, ona, tvůj syn, plavání, její dvoudílné plavky v jejím věku, paráda! Ty jsi úžasná, že to tak dobře napíšeš, hned je člověku lépe!
Jen se přidávámk ostatním okouzleným čtenářům.
hanele, nuli: dekuju a klopim oci:)
Já jsem z těch, které mohou jenom obdivovat a tiše závidět. Je pravda, že mám doma maminku ( 92), která se bez ranní ledové sprchy neobejde, a jakýkoliv bazén, který má v dosahu vyzkouší. Snad jenom to hraní na piano nezvládá. Ale jak ty píšeš, jsou obdivuhodní ti, kteří mají takovýto vstřícný přístup k životu. Ani si neuvědomují, jak nám kolem dopřávají , prožít si život vedle nich, a nemít přitom s nimi skoro žádné starosti. Doufám, že jsem něco odkoukala a snažím se tím řídit. Jenom tu ranní sprchu ve studeném vydání opravdu nemusím.