S přibývajícími protikoronovými opatřeními se na Korfu už nedá celkem nic moc podnikat. Školy, úřady, taverny , kavárny a obchody (kromě supermarketů a lékáren) jsou zavřené, a už týden máme povoleno vycházení jen za nějakým účelem- tyto účely jsou označený čísly 1-6 a když jdeme ven, musíme poslat sms s číslem důvodu (lékař, nákup, obstarání někoho starého či nemohoucího, banka, nevyhnutelná práce, pohřeb a vycházka nebo cvičení v přírodě). Pak dostaneme potvrzení, že zpráva byla přijata a na ulicích nás kontroluje policie. Pokud najde nějaký prohřešek, pokuta je 150 eur.
Ráno tedy s Adonisem většinou vyrážíme na procházku, on jde dál a já se jdu koupat (v brzkých hodinách je ještě docela zima a moře je studené jako každým rokem v březnu). Mám poslední dobou lepší pocit, že jsem u moře v tuhle dobu většinou sama. Zvlášť od včerejška, kdy jsem se dozvěděla, že plavání je z neznámého důvodu také zakázáno. (Vzhledem k tomu, že nikoho neohrožuji a nikdo (kromě žraloků) neohrožuje mě, a tím pádem považuji nařízení za nesmyslné, budu muset přejít do ilegality, protože neplavání by nepříznivě ovlivnilo moje psychické zdraví.)
Po cestě zpět se stavujeme v pekárně pro chleba a jedeme si domů udělat snídani. Ofélie ještě spí, jak by taky ne, když škola už je tři týdny zavřená. Na rozdíl od českých škol se ty řecké nějak nemohou rozhoupat. Takže když už konečně ministerstvo školství postavilo web a ředitelka nás vyzvala, ať se připojíme, systém zkolaboval. Po několika dnech se ho podařilo nahodit (dostali jse email, abychom se připojovali v méně frekventované hodiny- co třeba ve tři ráno?, pomyslela jsem si), jenže učitelé, kteří měli dát na stránky nějaké úkoly, se na to většinou vykašlali. Učitel matematiky udělal fotku nějakého starého testu, aby vykázal činnost, učitelka starořečtiny zase včera v půlnoci vyhlásila, že se děti mají připojit dnes v 11.00, čehož si nikdo nevšimnul, takže se připojila pouze jedna žákyně- šprtka, která hlídá školní web jako věrný pes.
Hned druhý den volna jsem pochopila, že pokud Ofélii neudělám nějaký striktní program, za chvilku se bude válet celý den v pyžamu s mobilem ve své posteli a po pár dnech propadne skepsi. Takže ji každý den budím na snídani, nutím ji se převléct a ona si pak napíše nějaký program, který (snad…) dodržuje. Už se za tři týdny stihla naučit všechna česká vyjmenovaná slova, tak hurá. Kromě toho jezdíme skoro denně na kole, aby neseděla jen doma, a tak se zatím zdá, že žádnou větší krizi nemá.
Po cestě z procházky jsme dnes potkali dva muže u nás před domem. Toho jednoho znám, protože taktéž plavě v zimě. Adonis ho pozdravil a ptal se, zda pracuje pro radnici, prý ho nedávno viděl v autě s logem jeho zaměstnavatele. Muž přisvědčil a hned se chopil příležitosti a zeptal se Adonise, jak jako doktor vidí situaci s koronou… Adonis se zamyslel (vzhledem k tomu, že neustále před domem vyrábí okenice a na tu samou otázku se ho ptá kdejaký kolemdoucí, takže se vždy zamyslí a tváří se důležitě, aniž by o tématu věděl víc, než kdokoliv, kdo sleduje zprávy) a řekl: „No, podívej se, není to žádná sranda.. Kolik ti je? Tipoval bych tě tak na osmapadesát až šedesát… Takže jsi v rizikové skupině a být tebou, tak se raději schovávám…“ Pán úplně zezelenal a vykoktal: „Takže myslíš, že mě to může zabít?“
Tohle dělá Adonis každému. A myslí to smrtelně vážně, což je na tom nejhorší. Podívala jsem se na svého spoluplavce s velkou dávkou empatie a tiše mu vysvětlila: „Víte, manžel je v té rizikové skupině a hledá do ní parťáky, aby nebyl sám…“ Pán se na mě vděčně usmál a bez pozdravu rychlými kroky odešel…
Tak takhle si tady teď žijeme…
Pavlo, díky za blog, nemůžu výjimečně napsat hezký, protože situace to prostě nedovoluje, ale zajímavý zcela jistě. Na Korfu je to podobné jako u nás v Praze, když jsi psala o přísných opatřeních, tak mě to trochu překvapilo, že je to u vás přísnější s těmi sms a pokutami než tady. Ale je to asi všechno pro něco dobré. Ten denní řád je hodně důležitý, taky si vymýšlím nějakou práci doma, což je v panelákové bytě těžké, ale i tak to pomůže. Mějte se na Korfu dobře a držte se, bude zase dobře
ano, řád je fakt důležitý, vidím to sama na sobě. a v tom paneláku, zvlášť když je hezké počasí, to musí být náročné. dá se jít aspoň někam do přírody? držím palce nám všem, ať už to brzy skončí!
Milá Pavlo,
každý den čekám na nové zprávy od vás a mám radost, když čtu, že na Korfu
je vše OK…
Myslím na vás ostrovany a držím palce!
Mějte se dobře,
Helena
to je od vás moc milé! děkuji a zdravím!
Zakázat plavání v moři je zajímavý podnět, to bychom u nás mohli vyhlásit taky; v seznamu zákazů se to bude pěkně vyjímat a přitom nikdo nebude protestovat. A řečtí učitelé, zdá se, nikdy nezklamou. Opatrujte se a ať se potkáváte jen s přátelsky naladěnými mikroorganismy. Pro makroorganismy to pochopitelně platí také :-).
:- )) Přesně a pěkně řečeno.
No, bohužel realita všedních dní letošního roku 2020. Podle numerologů má být vyjímečný. Tak už víme čím. 🙁
Pro dnešního člověka, který si už zvykl na svobodu pohybu a cokolivdělání je to svazující.
Nikdo nedokáže říct, jak dlouho se budeme s tím prevítem potýkat. Atak je to o trpělivosti, disciplíně a vyčkat až se ten sajrajt unaví, či chcípne sám.
asi tak, držíme si všichni palce! moc zdravím.
v belgii jsme slizli pokutu uz jen za to ze jsme se chteli projit po plazi… pobrezi je zakazane uplne, duvod neuveden 🙁
Aha! To je překvapující!
drsné… tady je zákaz sedět, stát a pláž už teď taky 🙁
Milá Pavlo, Korfu miluji, byla jsem tam na dovolené 3x po sobě, letos jsem si to objednala na 14 dní a asi z toho nic nebude… No když nic horšího, hlavně když to přežijeme ve zdraví. Mějte se v rámci možností dobře!
milá Dagur, třeba to nakonec všechno dobře dopadne! A když ne letos, tak za rok! Mějte se krásně!
Stalo se nám to samé…Letenku máme na 16.6. a chtěli jsme tam být tři týdny, protože teda už moje manželka je v penzi a já jsem šťastný nezaměstnaný „penzista v očekávání“. Pálíme svíčky u obrázku svatého Spiridona „ostošest“, ale jestli to bude něco platné, to nevím. Půjde-li přebukovat let, tak tam poletíme třeba po sezóně – aspoň bychom poznali Kerkyru i v jiném ročním období…Ono dost těžko jde přerušit po 12-ti letech těch pár týdnů u moře, navíc stále v jednom penzionu u lidí, které máme rádi.
aleši, s ký máte tu letenku? pokud vám zruší let, tak jistě nabídnou přesunutí termínu, tak nevěšte hlavu! mějte se krásně.
My teda stále doufáme. U nás na tom s koronou nejsme tak špatně a Řecko je na tom velmi podobně….Třeba se ještě dohodnou ministři. Nakonec Řecký HDP má velké procento z cestovního ruchu?
neodpověděl jsem úplně – jezdíme tam s mou manželkou
a stále se smartwings pana šimáněho
Milá Pavlo,
před 30 lety jsem četla několik knížek od Geralda Durrella a od té doby jsem toužila navštívit Korfu. Povedlo se mi to v minulém roce. Byli jsme ubytováni s manželem
na severu ostrova u Rody. Moc se nám tam líbilo. V hlavním městě jsem pokukovala, jestli Vás neuvidím vykukovat z okna. Než jsme odjeli na Korfu, zakoupila jsem si Vaši knížku Příběhy z olivového ostrova. Bylo to poučné a moc jsme se nasmáli. Letos moje maminka měla úraz, denně jsem za ní chodila do nemocnice a četla jí Vaše příběhy (pokud to bylo možné). Pacientky, které s ní ležely na pokoji se již nemohli dočkat, kdy bude pokračování. Velice Vám děkuji, pište dál!
Marie
Milá Marie, to mě moc těší! Maminku ode mě pozdravujte a kdybyste chtěla, teď v době karantény čtu já a moji různí známí a přátelé moji poslední knížku na pokračování na mém youtube kanálu: https://www.youtube.com/channel/UCRUJHzcxpWJ53fcjVn-cQfg
Dobrý den, Pavli,
mohla bych Vás poprosit o nějaký Váš nejlépe e-mailový kontakt, kam bych Vám mohla soukromě napsat?
Moc děkuji 🙂 Jana
dobrý den, určitě: pavla74@hotmail.com
moc zdravím