Stály jsme s kamarádkou Miriam před poštovní schránkou a já jsem obdivovala její ručně vyrobená velikonoční přání. Jak dlouho už jsem nikomu neposlala poštou žádné přání, ba ani dopis! Miriam hodila čtyři obálky do schránky a pak se nechápavě zadívala na známky v druhé ruce. „Zabudla som ich nalepiť,“ vzdychla nešťastně. Snažila jsem se ji přesvědčit, že to má nechat svému osudu, buď přání dojdou a adresát to zaplatí nebo prostě nedojdou, ale asi se s tím nedá nic dělat.
Miriam se ale nedala. Doprovodila jsem ji na poštu, kde se na ni dívaly dvě tlusté nepříjemné ženy s obrovským výstřihem, jakoby spadla z Marsu. Pokrčily rameny a poradily, ať zavolá na jakési číslo na pevnou linku, které samozřejmě nefungovalo. Když se Miriam šla zeptat, proč číslo nefunguje, dotčeně prohodily, že funguje pouze dopoledne a věnovaly se dál lakování nehtů, zatímco se před jejich přepážkou tvořila dlouhatánská fronta.
Na druhý den Miriam zavolala na uvedené číslo. Ozval se velmi příjemný a ochotný pan Dinos, který řekl, ať nechá známky v obchodě vedle schránky, že je osobně nalepí. A jak slíbil, tak udělal. Takže pokud totálně neselže řecká pošta, Miriam rodina na Slovensku se tak může těšit na podzim na ručně vyrobená velikonoční přáníčka.
Já jsem zase byla pověřená paní učitelkou v mateřské škole, ať seženu nějaké stuhy, protože Ofélie a její spolužáci budou vyrábět velikonoční slepičky. Poradila mi obchod, kam mám zajít. Poprosila jsem paní prodavačku o károvanou stuhu, ale nevěděla jsem přesně jakou. Paní prodavačka zjišťovala, do jaké mateřinky že to Ofélie chodí, pak našla v seznamu telefonní číslo, zavolala paní učitelce, aby upřesnila barvu, prodala mi stuhu a protože neměla drobné, řekla, ať si vezmu stuhu a přijdu zaplatit zítra…..
A ještě jedna věc mě potěšila: potřebovala jsem, aby se mi někdo urgentně podíval na počítač, poslední dobou se strašně zpomalil a neodcházela mi emailová pošta. Dostala jsem kontakt na nějakého chlapíka s upozorněním, že je širší než delší a nesnáší ženy a vůbec je takový arogantní, ale rozumí počítačům.
Takis vypadal přesně podle popisu. Tvářil se nabroušeně, že musí vysupět až do třetího patra a pak mě několikrát osočil z toho, že se hrabu v počítačích sama, když jim nerozumím, což jsem se mu snažila marně vyvrátit. Pak jeho pohled padl na můj na polici položený saxofon. „Kdo hraje?“ Pozvedl obočí. „Já, nedávno jsem začala, učím se tady u místní filharmonie,“ odpověděla jsem nesměle. Jakoby kouzelným proutkem mávnul, Takisova tvář se rozzářila širokým úsměvem. „A ve které? V té naší? Tam já už hraju 28 let, taky na saxofon!“ Vzal můj nástroj do ruky a zálibně si ho prohlížel:“Musíš na něj dávat pozor, a taky ho pořádně lešti, podívej, tady jsou vidět tvoje otisky prstů. A nikomu ho nepůjčuj. Ani mě.“ Řekl a vložil nástroj zpět do futrálu.
Potom se znovu zadíval na počítač. „Chce to trochu vyčistit, ale ty jsi kolegyně, tak já si to dneska vezmu domů a zítra ti to sem zas hodím, jo?“ Usmál se na mě, vzal počítač pod paží a na druhý den ho přivezl opravený za opravdu přátelskou cenu.
To je hezké 🙂 Velikonoce jsou za dveřmi, jsme zvědavá, jestli budeš hrát s kapelou, jak sis přála.
[1] nebudu, jeste nejsem tak daleko, ale snad pry pristi rok, slibuje mi ucitel…
Už se těším na srpen!?:-))
Jak vyčistit? Mně se totiž zpomalil taky…
….vidíš už se z tebe stává Korfanka!
Ty pošt. známky byly obzvlášť pěkné. 🙂
Přeji všem krásné velikonoce hodně sluníčka a hodně dobrých lidí jak v Čechách tak na Korfu a do všech ostatních konců světa.Liduskacz
Hezké, moc hezké.Dneska mne požádala o pomoc jedna známá, v docela choulostivé záležitosti, a to jsme se viděli snad jenom 3x.Chci ji nějak pomoci.Utvrdila jsi mne v tom, abych to opravdu udělal.
:)))
mod: ??prijedes sem?
sauvignon: vyluxovat od prachu a vycistit od viru. takze fyzicka i psychicka ocista, jestli se to tak u pocitace da nazvat.
eja: to asi ne, ale zacinam jim prichazet na chut.
papaja: to jo, to me prekvapilo asi nejvic.
liduskacz: diky, napodobne!!!
gomba: super!
leni: ahoj, mas hezky fotky na blogu.
Ahoj Pajo, díky za milé povídání, sluníčko svítí, jsou tu velikonoce, pak to tvoje příjemné povídání…dneska je opravdu pěkný den. Posílám ti pozdrav na Korfu a kdyby počítač pořád zlobil, pošli ho mému manželovi, právě máme doma takhle rozebrané tři od kamarádů, kterým taky začli zlobit:-) Už jsi někdy viděla luxovat počítač? Já na to, když jsem to viděla poprvé, valila oči, ale manžel (tehdy ještě přítel) mi vysvětlil, co všechno ty nánosy prachu v počítači můžou způsobovat a dneska už se nedivím. Jen mě občas nebaví všude po bytě sbírat ty divné kabely z počítače, co vypadjí jako gumy do kalhot:-)) Hezké svátky:-)
to je nádhera!:-) je fajn, když mají lidé k sobě blízko a když jsou na sebe milí…:-) to je hned na světě krásněji, ať je to na kerkyře, nebo tady třeba na moravě…Přejem krásné velikonoce, plné vody, slunce, štěstíčka a hlavně hoooodně zdravíčka všem do kerkyry!.-) edita z valach
Nějak ten časvíc spěchá, na psaní je méně času … Ale v takové dobré společnosti je to pochopitelné.
dita: díky. já bych poslala počítač hned… luxování jsem neviděla, ani o to moc nestojím. mě stačí, když počítač jakž takž funguje.
edith: možná, že si člověk techhle věcí musí akorát víc všímat. zdravím valašsko!
nuli: dobrá společnost, krásné prostředí, ale také tak trošku vypsaný pocit…
pozdrav
Ahoj moc Vás zdravím Našla jsem tyto stránky, jsou moc pěkné.Já jsem 2 roky žila na ostrově Kos, kde jsem pracovala a také si našla manžela.Nyní žijeme v čr a moc se mi po řecku stýská.Doufám, že budu mít možnost se stále vracet.Zravím Vás Veronika
veronika: diky za vzkaz. proc jste nezustali na kosu? a jak se manzelovi libi v cechach? umi cesky?