Konec návštěv.. (..lodní společnost a řecké historky)

V neděli ráno mi měla s konečnou platností odjet moje poslední návštěva, Petr s Fionou. Měli vystavený lodní lístek Korfu-Brindisi na 5.00 ráno, ještě jsme se podivovali, jaká to příšerná hodina a plánovali, zda-li se budou muset brzy vzbudit či nepůjdou vůbec spát, protože Adonis vymyslel na sobotní večer rozlučkovou party s několika krajany jak švýcarksými tak českými.

S lodními společnostmi mám ale své bohaté zkušenosti, takže jsem se rozhodla raději v sobotu navečer zavolat a ověřit čas ranního odjezdu. Po asi 40 minutách tu-tu-tu-tu obsazeného tónu, kdy si zřejmě pracovnice povídala po jediné telefonní lince s kámoškou o včerejší diskotéce, se mi podařilo konečně dovolat. Tu slečnu v kanceláři naštěstí znám, tak jsem se jí představila a ptala se, jestli se může mrknout /že by to znala po 15 letech zpaměti jsem samozřejmě nepředpokládala/, kdy odjíždí ta loď zítra ráno do Brindisi.

Slečna mě pověsila na čekací linku, kde jsem si musela 16krát vyslechnout melodii „God bless you please Mrs.Robinson“ v šíleném instrumentálním podání a pak mi suše řekla, že žádná loď zítra nejede…“Jak nejede?“, ptám se podrážděně, „moji známí mají na tenhle čas vystaven lodní lístek“. „Prostě nejede“, řekla a zavěsila.

Začala jsem lehce panikařit a zavolala rovnou do centrály, kde mi zopakovali totéž. Nejede. Nebylo dost pasažérů, takže už buď dneska v noci naproti do Igumenitsy /to nešlo, protože Adonis zrovna vyvařoval na chystanou party/ anebo zítra v noci, čímž zaze hrozilo, že moji přátelé nestihnou vlak ráno z Brindisi.

Jenže Petr s Fionou jsou docela pohodáři a tak řekli, že vlastně o tolik nejde a že pojedou tedy druhý den v noci a pak jsme měli tu slavnou party, kde byla spousta jídla a spousta pití a my jsme po několikáté láhvi vína začali vymýšlet, jak z té lodní společnosti něco za jejich drzost vytřískat. Normálně to tady není jednoduché, protože něco jako reklamace a stížnosti se tady nesetká nejen s jakýmkoliv pochopením, ale hlavně s žádnou odezvou.

Ač tuhle radu dávám celkem nerada, neboť sama pracuju už spoustu let v cestovním ruchu, doporučila jsem Petrovi, ať, až přijdou na loď, začnou se důrazně dožadovat čehokoliv jako náhrady. Kajuty, jídla, peněz, hlavně to musí být důrazné a něco z toho by mělo vyjít.

Dnes jsem konečně dostala mail z Curychu. Petr píše:

Milá Pájo, vlastně to všechno dobře dopadlo. Z Korfu odjela loď o pět minut dříve /!!/, takže tam nechala dvě auta s posádkou, kterým už jsme byli schopni na molo jen zamávat. V Igumenitse /velký přístav na protější pevnině/ jsme museli jít asi kilometr pěšky, abychom si mohli u okénka vyměnit lístek, takže se mezitím Fiona vytočila natolik, že začala produkovat potřebné množství adrenalinu, aby mohla někoho seřvat. Pán u přepážky byl strašně milý, řekl, že nám kajutu dají na recepci na lodi a vystavil nám nový lístek za 0 Eur, přičemž ten starý, který jsme měli jako důkaz, si nechal, ale toho jsme si všimli bohužel až na trajektu.

Na recepci jsme se snažili všechno vysvětlit, ale recepční mluvila pouze řecky a tak nás odkázala na manažera, který přišel asi za půl hodiny. V tu chvíli jsme právě zjistili, že nemáme náš původní lístek a tak nás manažer, aby měl klid, šoupnul do nějaké kajuty s rumunskými řidiči kamionu, což už Fiona psychicky nevydržela, vrátila se na recepci a ač ji takovou vůbec neznám, začala jako neřízená střela křičet švýcarskou němčinou nesouvislé a nesrouzumitelné věty. Jediné, čemu jsem rozuměl, bylo slovní spojení „řecký komplot“. A v tu chvíli se všechno změnilo. Za chvilku dorazil sám kapitán, který na nás mával, ať jdeme za ním, zavedl nás do kajuty s výhledem na moře, teplou sprchou, vydal nám poukázky na večeři a snídani a nechal nám do kajuty poslat láhev sektu. No a pak už se nám cestovalo opravdu strašně dobře, jen jsme si s Fionou prostě nechápavě pořád opakovali, že v Řecku je možné i nemožné…. Tvůj, Petr.

A tak jsem šťastná, že všechno dobře dopadlo a že Řekové dokázali vyplnit i náročná švýcarská očekávání. S trochou toho řevu jde i tady v Řecku skoro všechno…