O těch špatných stránkách Řecka už jsem toho napsala více než dost a zase někdy napíšu. Ale zrovna v tuto chvíli chci napsat, proč mám Řecko a jeho lidi tolik ráda.
Zrovna včera odjeli moji rodiče, kteří tu byli skoro tři týdny na návštěvě. Pár dní před odjezdem byli ve městě něco nakoupit a maminka se potřebovala zastavit v jedné fotolaboratoři, aby si nechala vyvolat fotky. Tatínek řekl, že na ni počká venku.
Protože ale pražilo sluníčko a můj, téměř osmdesátiletý, tatínek byl unavený, usadil se na židličku přilehlé kavárny a čekal na maminku.
Tu k němu přišel číšník a ptal se, co si dá. Tatínek mu vysvětlil, že si nepřišel nic dát, ale jen čeká na manželku, a zeptal se, jestli mu nevadí, když si tam chvilku odpočine, protože je unaven.
Číšník, mladý muž okolo pětadvaceti let, se usmál, řekl, že to vůbec nevadí, a odešel. Za chvilku přišel s lahví vody a skleničkou, kterou postavil před tatínka na stůl. „Jistě vám v tomto horku přijde vhod doušek vody,“ řekl mu, znova se na něj usmál a nalil mu vodu do skleničky. Tatínek se napil a za chvilku vyšla z obchodu maminka. Tatínek ještě počkal, až číšník znovu přijde, poděkoval za vodu a zeptal se, co je dlužen.
Číšník se na něj překvapeně podíval: „Dlužen? Nic, samozřejmě. Přece vás nebudu kasírovat za vodu?“
Oba rodiče se na něj usmáli, číšník jim podal ruku a popřál hezký den.
Co dodat? Když mi tatínek tuhle historku vyprávěl, měla jsem ze začátku strach, že ho číšník chtěl vyhodit, pokud si nic nedá. Když ale pokračoval, utřela jsem slzu a znovu si uvědomila, proč se zde ctím tak dobře…
Dobrý den,
před malou chvílí jsem shodou okolností narazil na Váš blog a tento poslední článek je takovým řeckým pohlazením na duši. Jsem zaměstnancem jisté CK a od kolegyně Alenky (možná víte, kterou myslím) jsem dostal tip na Vás a Vaše krásné knížky – na začátku července se totiž chystám na dovolenou na Korfu.
Pokud by se poštěstilo, budu se těšit na setkání s Vámi, až budu na Korfu.
Krásný zbytek dne,
TD
milý tomáši, to mě těší. napište mi kdyžtak, kam jedete (pavla74@hotmail.com)
Nádhera. Proto tak rád jezdím do Řecka. Tak příjemné lidi je radost potkávat. Toto se u nás neděje. Naopak
nevím, i u nás jsou dobří lidé, to ano. ale nedovedu si představit, že by se tohle stalo třeba v nějaké pražské kavárně. už jen to, že u nás se většinou kasíruje i za kohoutkovou vodu, by asi zabránilo takhle lidskému přístupu…
Moc hezký příběh Vašeho tatínka!Jezdíme rádi do Řecka,už řadu let,takže mě to vůbec nepřekvapuje.Za to u nás by Vašeho tatínka určitě zkasírovali!!!Vyrostla jsem s Řeky a když jedu do Řecka a slyším jejich řeč a hudbu,tak se v Řecku cítím,jako doma!!!
Tak to je prima!
Pěkné! Vše je o lidech – nikoliv o národnosti. Každý z nás máme volbu jak se zachovat k druhému – stačí začít u sebe.
to je pravda. i když zrovna v těch kavárnách by asi u nás měli strach, že budou mít problém se šéfem…
Dobrý člověk ještě žije
ještě že tak…
Především přeji Tvému tatínkovi i mamince ještě dlouhá léta spokojeného života,já už rodiče nemám dvacetčtyři let,někdy chybí,to je pravda.Proč asi jezdím tak rád do Řecka,byl jsem čtyři krát po sobě,protože si u vás odpočinu a Řekové jsou vždy milí,úslužní a ohleduplní.To u nás člověk nevidí.Proto se zase budu těšit.
prima vláďo, děkuji. je na čase zase dorazit:)
Ano, i tohle se mi na Řecku líbí, a i proto se tam stále vracím. Chce to vždy obě strany: Lidi, kteří něco podobného považují za samozřejmost, a lidi, kteří takového vstřícného přístupu nezneužívají a umějí za něj být vděční. No a pak mohou vzniknout podobné oboustranně příjemné zážitky skoro všude :-).
Jako všechny povídky předtím, i tato se mi moc líbila. Přistihuju se poslední dobou, že vítám všechny zprávy o dobrých lidech a dobrých počinech. Zlého bylo a je dost a zlých zpráv je pořád hodně. Lidé by měli „páchat“ dobré skutky. U nás by se asi těžko našel číšník s takovým lidským přístupem, protože jak už tady někdo psal, narazil by na problém se svým šéfem. Těm jde hlavně o zisky. Nicméně, zrovna včera se mi stala taky moc pěkná věc. Z kontroly od lékaře jsem krkolomně cestovala domů, přestupy, výstupy.. Bydlím na vesnici, tak co bych chtěla. Na další spoj jsem měla čas hodinu. V Klimkovicích, bylo něco kolem 14 hod, jsem se šla projít na náměstí, nakoukla do restaurace U Feldů. Chodíme tam rádi, znají nás. Měla jsem obrovský hlad. Navíc mi doktorka řekla, že musím být ještě pár dnů na dietě, vařená mrkev, vařená rýže, suchý rohlík, čaj..Napadlo mě, že pokud nebudou mít nic dietního, tak si půjdu koupit do Hrušky suchý rohlík. Zrovna vyšel vedoucí restaurace, pozdravili jsme se.. tak mu říkám o svém hladu a dietě a on mi hned nabídl, že se zeptá v kuchyni, jestli ještě zbyla rýže. Mrkl na mě, jasmínová.. Tu mám taky moc ráda. S poděkováním a vděkem jsem si sedla, pak ke mně přistoupil a zeptal se, jestli k tomu nechci i dušenou mrkev. Nevím, jestli mi četl na čele, že to je přesně to, co si udělám doma, až budu doma.. Zachoval se prostě skvěle. Platila jsem 30 kč. Hurá! Dobří lidé ještě jsou.. A velký dík, Pavlo, že krom jiného i o dobrých lidech píšeš.
skvělé! a brzké uzdravení…
Ahoj Pájo,
nerad to píšu, ale mě se na Listónu stal pravý opak a pak, dokonce ještě jednou, vloni.
Byly jsme na vyhlídkové terase letadel na Kannoni. Nevím jak se to přesně jmenuje.
Zmožen horkem jsem tam usnul a probral jsem se, když mě dost tvrdým způsobem
vyhazoval tamní zaměstnanec. Asi to bude v lidech. Docela mě to mrzelo, protože Řecko miluji a obzvlášť Korfu. Jinak mám samé kladné zážitky a letos sem poletím již podesáté.
Jirka – Plzeňák
tak se můžeš, jirko, těšit, že až to bude osmdesát, nechají tě sedět a donesou ti vodu:) ale vážně. Řekové mají úctu ke stáří. Jinak samozřejmě neomlouvám žádného zaměstnance, ale spící host v kavárně, to už je moc asi i na Řeky :))) a jestli jsi usnul jednou na listonu a podruhé na kanoni, pak máš záviděníhodné spaní, to je úžasné!!
Na Listónu jsme chtěli s manželkou napsat pohledy. Nebyla tam ani noha a nikomu jsme nepřekáželi.
A že jsem usnul na Kannnoni – jsem diabetik, píchám inzulín a k tomu ta únava tak trochu patří. Ale jinak mám s Řeky jen ty dobré zkušenosti. Tak Pa, Pa, Pa Pájo
To jsem nevedela, Jirko. Tak to je mi lito. Ale asi to nevedel ani ten cisnik. Kazdopadne vse je o lidech. Tak ti preju, at uz mas jen same dobre zazitky.
Já už se jen připojím se zjištěním, že vlastně drobnost dokáže udělat mnoho radosti. A je to dobře.
Presne. Vlastne ty drobnosti jsou asi nejdulezitejsi..
hezke 🙂
Ja jsem ted v CR po letech zivota v zahranici a porad se nemuzu vzpamatovat z chovani lidi a mozna zas casem odjedu 🙂
Řeky z ostrovů miluju. S kontinentálními zkušenosti zatím nemám.
Jeden příklad z mnoha:
Loni jsme byli na Krétě a (opakovaně) navštívili Rethymno. Nějak blbě jsem šlápla a upadla jsem. Ve vteřině kolem mne bylo několik Řekyň, vyptávaly se, zda nepotřebuji pomoc, zda jsem v pořádku a jedna z nich mne pohladila po hlavě. Bylo to strašně milé.
to je opravdu úžasné. ale naštěstí to dělají i jiní lidé, nejen Řekové…