Janýsek poté, co celé letní prázdniny poctivě psal řecky den co den, se konečně mohl přihlásit na vytouženou příčnou flétnu do místního filharmonického seskupení. První den ho paní učitelka naučila, jak se flétna čistí /dle mého názoru nejdůležitější část výuky, protože flétna je erární a hraje na ní kdovíkolik dětí/, jak se fouká do hubičky a řekla mu, že v hudebce bude přítomna dvakrát týdne. Janýsek ale chodí cvičit každý den tak urputně, že už zřejmě ostatní učitele omrzelo poslouchat jeho monotónní foukání a ukázali mu, jak se sestavuje flétna dohromady a předvedli mu tři tóny. Pak mu syn mé kamarádky na dobu neurčitou vyměnil laskavě svoji příčnou flétnu za balíček čokolády a od té doby Janýsek nechce pustit nástroj z ruky. Do hudebky chodí každou volnou chvilku, kdykoliv je otevřeno a mezitím cvičí doma. Když si ale chtěl na dnešní nedělní ráno nastavit budíka na sedmou, aby mohl hrát, musela jsem autoritativně zakročit.
Ofélie se zase naučila číst. Jen tak z ničeho nic. Najednou. Pořád se ptala na nějaká písmenka a zkoušela je dávat dohromady, až z ní najednou začalo padat: Fe-fe-fer-ferdo-va-ferdova do-dob-dobro-dobrodruž-dobrodruž-ství. „Ferdova dobrodružství!“ Vykřikla vítězoslavně a já si pomyslela, že nastává úplně nová etapa mého života, kdy mě moje děti prakticky přestávají potřebovat. Jen ještě musím promyslet, zda je to skutečně tak ulehčující pocit, jak jsem si vždycky představovala, nebo jestli mě to v skrytu duše trochu nemrzí.
Adonis pro změnu kdoví odkud přišel s nápadem, že na balkoně postaví pec a gril. Náš balkonek o rozměru sotva 2m2, na kterém věším prádlo a o kterém jsem vždycky snila jako o místě, kam mi Adonis přiděla pergolu a umístí stoleček se židličkou, se tak stal k mé nemírné lítosti staveništěm. Adonis šel tvrdohlavě za svým cílem, že neposlouchal jakékoliv námitky, mé nářky a lamentování. Pecař Harry, mladý umělec s dlouhými vlasy, k nám tak docházel den co den. Nejdříve si musel zvyknout na Adonisův zvláštní přístup. Adonis toitž stál vedle něj, když pracoval, a vyprávěl mu své životní příběhy, jak to tak rád dělává. Jen mu neřekl o tom, že je doktor, ač se ho Harry několikrát ptal na jeho povolání. Později mi vysvětlil, že kdyby mu řekl, čím se živí, pec by ho automaticky stála o padesát procent víc. A tak Harrymu nosil cihly a maltu, vařil mu kafíčka a obědy, až Harrisovi, myslím, přišlo líto, když pec dostavěl a přišel čas se rozloučit. A já jsem pořád ještě stála a lamentovala nad zničeným balkonem, nad tím, že Adonis jednou dvakrát upeče chléb a pizzu a pak se zase vrhne na něco jiného. /Jen pro připomenutí několika posledních hobby: období budování tělesné kondice, kdy si Adonis pořídil činky, lavici na zvedání závaží a veslovací přístroj, k tomu dal do pucu své staré závodní kolo. Období, kdy vyráběl vykládané dřevěné stolky. Luky a šípy. Zakoupení soustruhu, aby mohl vyrábět špičky k šípům. Období dřevěných okenic./ Nevím, zda má hromadění věcí nějaký odborný název a jak se této diagnózy dá zbavit.
Adonisův kamarád Nikos se zase rozhodl, že si založí vlastní politickou stranu a bude se snažit o nezávislost Jonských ostrovů na Řecku. Se svými kumpány dennodenně sedících po večerech v kavárně u nekonečných sklenek vodky s džusem a opilých hovorů, začali sbírat penízena podporu své strany a rozhodli se kandidovat v podzimních komunálních volbách a vytvořit z Jonských ostrovů jakýsi ráj podobný Lichtenštejnsku. Nikos zavolal i Adonisovi, zdy by mohl přispět částkou 300 eur, což by podpořilo stranu, a Adonis by se později, až strana bude velká a silná, mohl stát blíže nespecifikovaným ministrem. /Snad ministrem přes roztodivné záliby…/. Adonis se však bránil, že se nemůže vydávat z peněz, neboť staví pec, a že kdyby ta pozice ministra nic nestála, snad by o ní v budoucnu i uvažoval.
A já, jak jsem tak poslouchala ten telefonní rozhovor, pomyslela jsem si, že všechno je relativní. Chudák manželka Nikose. Já jsem na tom ještě dobře, protože nám Adonis bude letošní zimu každé ráno předkládat svůj čerstvě upečený chleba. A to vlastně není tak špatné, ne?
Mít doma mionistra co peče každé ráno chleba, to je sen každé ženy:-)A hobby máš taky, třeba saxofon, kapelu a recenzování restaurací celého světa a okolí 😉
Mila rodinka…uprimne.
No domácí chleba není vůbec špatný, dokonce je skvělý! A Adonis je v pohodě, je spousta lidí, co si každou chvíli vymyslí nové hobby, nakoupí drahé krámy a ty pak naprosto nepoužité zapadávají prachem. Tvůj muž je aspoň zužitkuje.
Zlatý důl pro spisovatele, když má rodinku, co mu bez shánění dodává nápady přímo do stroje. Určitě se lépe popisují luky, šípy, stolky nebo okenice, než paměti třeba Giacomo Casanova . von Já
Mas fajn rodinku to se musi uznat Deti ,ktere ti delaj radost muze mozna trochu podivina co ma fantazii a spoustu napadu ,coz je lepsi nez kdyby byl prudic co veskerou energii venuje otrovovani zivota druuhym Pokud si vemes tak tvym nejvetsim hobbym je pece o deti a jak se budou menit deti budou se menit i tve aktiviti Jinak dnes je moji dceri 14 a ja uz jen vzpominam na dobu kdy jsem ji mela cely den za zadkem a kdy byla nejradeji jen se mnou PS az ti lide zacnou tve dobre vychovane a sikovne deti chvalit vse se ti vrati
Kdepak ministra, ty máš doma spasitele. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. :-))Ale hlavu vzhůru, u nás po činkách následovala motorka, poté saxofon a nyní i ta politická kandidátka, i když jen komunální, ještě, že nemáme balkon. 🙂
o peci na balkóně jsem jednou také uvažoval, to dcera studovala střední školu, obor keramika a porcelán 😉 no dostudovala bez pece, neměl jsem na to peníze a souhlas drahé polovičky :o)
Kouzelně napsané! Hodně zájmů (byť nesouběžných) je podle mne určitě lepší než žádný. A s tou politickou stranou jsi mne vysloveně inspirovala. Ta moje bude také jistě pro nějakou nezávislost, ale ještě se musím rozhodnout čeho a na čem :-).
Me nejvice dojal Janysek:) Dufam, ze mu to dlho vydrzi… inak je vidiet, ze sa do novych veci pusta s rovnakou vervou ako tatinek:) Filakia polla gia ta paidia tis Kerkiras!!
mod: presne. takovy muz je mym snem. a kdyby nahodou nebyl, aspon si ho dovedu dobre vybajit:)
jizni mlok: co na sebe neprasknes sama, prasknou na tebe jini…:))
portokali: no, zuzitkuje, akorat jak vzdycky meni hobhy, tak ty stare kramy zapadavaji prachem a prestava tu byt k hnuti…
buteo: otazka je, zda ja pisu o tom, co se deje nebo rodine dela vsechno mozne, abych mela o cem psat. ale jinak mas pravdu…
morous: a jak zvlada reckou skolu? vsechno nejlepsi k narozeninam a popis trosku svuj zivot na jinem ostrove. nechces?
evina: pobavilas me s tim spasitelem. saxofon je prece bezva. no a politicka kandidatka… proc ne..
gomba: adonis taky nemel souhlas drahe polovicky, jenze v takovych pripadech jsem zrejme platna jen jako ctvrtina…
cerf: neni nad to si cist blogy. clovek prijde na spoustu napadu:)
mixy: diky! uvidime, jak dlouho vydrzi, ale aspon bude mit co delat v rijnu, kdy budu na cestach.
Jasne, ja uz jsem mela podrobne informace o stavbe pece. Adonisovi fandim – pravou pizzu bez takove pece proste neupeces.
Já tušila, že saxofon vzbudí tvé sympatie, ale příští pátek jdeme na předvolební meeting, a to už je jiný kafe. 🙂
balkón u baráku nemáme – postavím ho len kvôli tej peci – vôňa teplého chleba dráždiaca susedov … inak určite ti ho bude manžel nosiť k raňajkám do postele – váúúú, to by bolo – pekný článok …
Wau 🙂 myslím, že se budete mít! Taková domácí pizza či chléb vůbec není špatný 🙂 a ušetříte si cestu do krámu.
To je ten balkonek jak mivala Ofelie bazenek??? Tam se pec nemuze prece vejit, je desne malej…?
Dneska jsemvymrzla při venčení psa, teď bych si takovou pec a teplý chléb docela dala. Ale mám pocit, že v zimě už budete s Adonisem řešit cosi jiného, takže raději nyní pečte denně 🙂
miropp: no vidis, cerstve pecivo do postele. to me nenapadlo…
lucka: ano, tesim se na to, ted jeste aby to vydrzelo dele nez luky a sipy.
zuzka: pec se tam vejde, ale bazenek ne a pradlo uz taky ne:(
nuli: ja doufam, ze v zime se bude pect casto, protoze vzhledem k tomu, ze adonis setri na topeni, pod peci bude zrejme nejteplejsi misto v dome…
Pěkný pozdní večer.Možná to zde již někde bylo,ale je možné Vám napsat mimo tento blog?Hezké dny na Kerkyře !
korfiot: ano, moje adresa je ostrovanka@bloguje.cz
Se mám
No vidíš, a já díky Tobě mám taky nové hoby, čtu Tvoje blogy a zlepšuji si tím ponurou náladu městského uplakaného podzimu, jinak zdravím do ráje… Míra
Taky se můj všeuměl zase pro něco rozhodl. Měli jsme léta mříže na balkoně u bytu. Dost velké , balkon je 6m dlouhý a 2 m široký. Pak přišla éra zasklených balkonů a mříže šly dolů. Trávily už asi desátý rok na chatě za dřevníkem. Letos se nám odporoučela taková ohrádka kolem malin, aby se jednak moc nerozlézaly, a také aby se nekácely na strany. Chlap pravil: uděláme malinám novou ohrádku z těch zastrčených mříží. A ty jsou svařované do kytiček, do sluníček, do paprsků a podobně. A stalo se. Měření zkoušení počítání… Máme teď kolem malin takovou ohrádku, že každý kdo jde kolem se musí zastavit a zírá. No co by ještě pro maliny neudělali??? Je to krásná kovová ohrádka, cca 1,30 vysoká a tak 3x 1m. No i kdyby tam ty maliny žádné nebyly, tak je to unikátní kousek. Tak teď jej nasměruji, že by nemusel ráno jezdit 2 km do vesnice pro chleba….
Hromadění věcí 😉Milá Pavlo, o hromadění věcí a koníčků bych také mohla vyprávět dlouhé hodiny. Ten "můj" ve chvíli, kdy jsem se poznali, horečně objížděl veteránské burzy a dával dohromady 2-4 staré motorky (již 7 let ten šrot leží ve sklepě v dílech). Pak bylo období modelářské. Sám postavil jen jeden tank, ale nakoupené stavebnice již zabírají jeden malý pokojík (a to už jich dost šlo opět do světa). Následovalo období leteckého modelářství, letadla už se prodávají postavená. Těch prošlo naším domem asi 8 ks, strávil pro změnu spoustu času ježděním na letiště, kde s nimi létal a padal. Až nyní, ve svých 40ti letech začal konečně "modelařit" na živo, pustil se do rekonstrukce našeho socialistického okálu. Ale… na zahradě se pro změnu začali objevovat traktory, které prý nutně k domu potřebujeme. Nejdříve jeden, pak druhý prý lepší… Obávám se, že tato hromadící mánie je nevyléčitelná ;-)))anca
…jo a soustruh jsme meli take ;-)))
chalara: bezva. ale ted nejak nestiham psat, tak snad zase brzy.
eli: luxusni ohradka na maliny!! vida, co se da vsechno pouzit. a vedle malin by mohla stat pec..
anca: tank! tak to jsi me pobavila. nicmene mam skodolibouradost, ze na tom nejsme jeste tak zle:)