Jarní povídání

Mnozí se mě ptají, co dělá Adonis, že jsem o něm už dlouho nic nenapsala? Tak dobrá.

Adonis má letos zase akční zimu. Nejdříve se rozhodl, že si zvelebí svoji půdní zašívárnu. Takže si vyrobil knihovnu a psací stůl ze dřeva a k počítači si koupil tiskárnu, aby si mohl tisknout recepty, které si tam hledá. Obávám se trošku, že představit mu, jak počítač funguje, nebyl úplně nejlepší nápad. Seznámil se totiž se stránkou amazon.com a zjistil, že se tam dají pořídt různé věci, které na Korfu nesežene. I jal se objednávat nejrůznější pomůcky k vyrábění těstovin, dále se rozhodl, že když umí tak skvělou zmrzlinu, měl by také sám vyrábět kornoutky, a tak si objednal waflovač, pak vyrobil ze dřeva stojánek na kornoutky a teď už mají návštěvy domácí zmrzlinu se vším všudy.

Pak si řekl, že když už se mu konečně podařilo dělat tak výtečnou kávu, chtělo by to ještě něco na extra silnou pěnu z mléka, tak i takovou konvičku na pěnu si pořídil, a aby káva byla opravdu dobrá, chtělo to ještě skutečně kvalitní mlýnek, který mele kávu na jemný prach. I ten měli na amazonu a Adonis s mlýnkem zápolil tak dlouho, až se ho opravdu naučil správně používat a už teď je jisté, že lepší kávu, než tu od Adonise, na Kerkyře prostě neseženete.

Mezitím došlo k jedné mrzutosti, protože na velkém plynovém sporáku, což je Adonisova chlouba, přestal fungovat zapalovač. Adonis běžel do obchodu, kde mu sdělili, že tohle tu nikdo neopravuje, že tu žádný servis není. Já jsem navrhla naprosto nepřípustné řešení, že si prostě koupíme takový ten dlouhý zapalovač a tím budeme hořáčky zapalovat. Adonis se na mě velmi nevraživě podíval. Pak jsem ho slyšela, jak něco vrtá a kutí v kuchyni. Když ani po třech hodinách zvuky neustávaly, šla jsem se podívat, co se děje. Adonis stál nad rozmontovaným sporákem a něco vrtal a tvářil se u toho tak nepřístupně, že jsem se neodvážila na nic zeptat. Až když mě požádal, ať držím jakousi plynovou trubku s hořáčkem, do kterého vrtal dírky vedle již dírek existujících, zjišťovala jsem nenápadně, co hodlá dělat, ale Adonis sveřepě mlčel.

Po asi dalších dvou hodinách mě zavolal, abych mu pomohla sporák přistavit zpět ke zdi a hrdě mi ukazoval, že zapalovače u všech hořáčků fungují!! Tvrdohlavost někdy přináší opravdu užitek a Adonis se prostě bez boje nevzdává.

Mezitím celou zimu vaří, zkouší různé nové recepty, kupuje nové nádobí, které vypadá jako kdyby chtěl vyvážet pro celou školu, a topí nám v kuchyňských kamínkách. Nové recepty jsou na nás obou dost znát, budeme s tím muset něco opravdu dělat.

A teď zrovna už několik dní opravuje prastará dřevěná vrata vedoucí do našeho domu z ulice svatého Spyridona. Řeže, vrtá, spravuje, přilepuje, lakuje, mění zámky a já jsem ráda, že má nějakou zábavu.

Mezitím si děti nějak tak samovolně rostou a užívají svobody. Janis se chtěl zúčastnit celostátní flétnové soutěže v Athénách, se kterou jsem svolila za podmínek, že tam pojede sám. Nejprve se trošku rozmýšlel, ale pak řekl, že tedy pojede, když mu všechno vysvětlím. Letenka tam byla levnější než autobus, takže nebylo co řešit, ale cesta zpět byla o dost dražší. Adonis navrhoval, že když vyhraje, může letět, v opačném případě prý má jet zpět autobusem Jenže představa, že je poprvé takhle někde sám a v noci pojede autobusem a trajektem, zapůsobila na mateřské srdce jako bodnutí dýky. A když najednou cena letenky z Athém zase trochu klesla, raději jsem ji rychle zakoupila.

Janis se tvářil celkem sebejistě. V Athénách nasedl na autobus, který ho dovezl do centra, pak si zapnul v mobilu GPS a našel úplně všechno pěšky. Prý jen sledoval tu modrou čáru na mobilu a ani přesně neví, kudy šel. Chvála chytrým telefonům! Já mám sice prastarou Nokii, ale Janis si kdysi tajně koupil sám telefon s internetem a to jsem teď ocenila i já, jeho vášnivý odpůrce.

Ze soutěže si přivezl druhé místo a hladce přistál v neděli večer zpět na Korfu. Oddychla jsem si a brala to jako dvojitou výhru, protože můj malý chlapec už je velký a může cestovat kamkoliv sám.

Ofélie oslavila před nedávnem své desáté narozeniny, a i když moc neroste, má čím dál více vtipných hlášek. Při jednom našem sobotním filmovém večeru, kdy si doma zatopíme a díváme se všichni na nějaký film, zaujatě pozorovala hrdinku Hillary Swank ve snímku Million dollar baby. Hlavní hrdinka se chce stát slavnou boxerkou a tomu podřídí celý svůj život. Povídám jí: „Ofélie, tebe dáme taky na box, ať se naučíš pořádně bránit, jo?“ Dívá se na mě blahosklonným pohledem a jako matka, která se snaží vysvětlit podstatu věci svému malému dítěti, prohlásí: „Ale mami…. násilí přece nic neřeší…“