Před sedmi lety v zimě na Korfu dorazili John a Kim se dvěma dětmi. John je Angličan a Kim Jihokorejka, jejich děti, tehdy 12 a 14 let, jsou pochopitelně míšené.
John měl stavební firmu, ale ve svých pětačtyřiceti letech si řekl, že mu život protéká mezi prsty a tak firmu prodal. Utržil za ni dost velký obnos a tak prodal ještě dům, auto a všechen majetek. Potom si s Kim pořídili 14 metrovou plachetnici, nic luxusního, jen takovou, aby se tam dalo ve čtyřech slušně pár měsíců bydlet a vyrazili na moře. Anglie je prý netěší a tak jí dali navždy sbohem.
Plachtili si tak po Středozemním moři, až je vítr /doslova/ zavál až k nám na ostrov. Když jsme se s nimi seznámili, byli nám tak příjemní a sympatičtí, že jsme je pak často zvali k nám a měli pocit, že se známe odjakživa.
Kim s Johnem dokonec chvilku uvažovali, že by si koupili dům tady, kde je jim dobře, ale pak se rozhodli, že chtějí pro děti přece jen nějaké slušné vzdělání a tak po několika měsících zvedli kotvy a odpluli na jih Francie.
Tam prodali plachetnici, postavili si penzion, děti se během půl roku naučily francouzsky a teď už dokonce studují na univerzitě a všichni jsou spokojení. Během let, co jsme se neviděli, jsme si vyměnili pár mailů, ale pak naše komunikace tak nějak bez důvodu vyprchala a tak už jsme o nich možná dva roky neslyšeli vůbec.
V pátek večer zazvonil telefon. „Tady je John a Kim….“. Adonis byl tak v šoku, že se nejdříve Johna zeptal do telefonu, jestli mluví česky. Pak mu došlo, o koho se jedná a hned to řekl mě a tak jsme se upřímně zaradovali a pozvali manžele na oběd.
Oba dva vypadali stejně jako před lety. Vůbec nezestárli, nezměnili se. Asi po pěti minutách se zdálo, že jsme se naposledy viděli včera a tak jsme si dolévali víno, jedli Adonisovy pochoutky a mile se bavili.
Kim říkala, že bychom je měli přijet navštívit, je tam tak strašně krásně!! Bydlí na úplné samotě někde u oceánu.
John byl trošku zamlklý a tak jsem se ho ptala, jestli se jim splnil opravdu jejich sen beze zbytku. Trochu smutnýma očima se na mě podíval a odpověděl, že vlastně skoro ano.
Adonis se dostal do ráže a nabídnul jim, ať neodjíždějí na druhý den, ale zůstanou ještě pár dní u nás. John se zase smutně podíval a řekl:“Děkujeme, ale to nejde. Kim má ve středu zase terapii…“.
Všichni jsme zmlkli. Jakou terapii? Děje se něco? Ptaly se naše oči beze slov. „Kim má rakovinu slinivky a chodí každý měsíc na jakousi formu chemoterapie. Objevili jí to už před více než rokem a už má za sebou operaci a chemoterapii, ale potřebuje teď další…,“ říkal John bezbarvým hlasem.
Kim se tvářila jako bychom se bavili o chřipce a pokyvovala hlavou. K večeru se s námi srdečně rozloučili a když za nimi zaklaply dveře, mně začaly kanout slzy po tváři. Už zase? Tohle už je třetí jaro po sobě, kdy má někdo z našich přátel rakovinu slinivky. Dva z nich už tu nejsou…..
Hmmmmm, ja taky zacinam mit posledni dobou cim dal vetsi pocit ze mi zivot proteka mezi prsty. Asi krize bliziciho se stredniho veku…I mne nedavno umrel kamarad na tuhle nemoc , mel pouhych 52 let ale slo to s nim hodne rychle, za tyden po obeveni nemoci to mel za sebou… Takze huraaaaa do ulic si uzivat zivota plnymi dousky dokud je jeste cas 😉
… do pihele tmavýho …… nenávidím tyhle diagnózy :((
Někdy zubatá přijde rychle a někdy se jeden dlouze trápíTo takhle jel pan autem a stopla ho tetka s kosou /smrtka/. Kam to bude teto? Ále synku, jen do první zatáčky. Hezký večer do teplého Řecka. Dnes /za hodinu/ mi tam odlétají sousedé.
Pájo tak do třetice všeho dobrého.Hlavu vzhůru, Kim nemusí být další v řadě. 🙂
žijme a nepřežívejme
Tohle není sutné ani dojemné, ona stále žije, tak nebreč nad živým! Oni už dávno žijí podle svého snu! Jsou bohatší než kdy bude plno lidí z nás… diagnóza je děsná,ale ona bojuje a nic nevzdává!Jsou to vzácné duše, které k otevření očí a žití naplno nepotřebují děsivý zážitek,aby si uvědomili, že žijeme jen 1xKim a Johne jste 1* bojujte přeju vám ještě dlouhý život. Stáni
Jak říká Pavel – dobrý boj jsem bojoval, víru zachoval. Co taky jiného, když jsme bezmocní? Kim se nevzdává…
Smutné, také kruté, ale i takový je život… Bohužel. Nejsi ale Pavlo sama, komu se takové tragédie stávají. Čtu tady, že i Nikos nyní zažil něco podobného, tak přidám trochu i ze svého života…. Půl roku zpět ve dni, kdy má svátek jak Česká republika, tak i Řecko ( už víte ??? ) mi po statečném boji zemřel můj otec na rakovinu jícnu. Tu u něj v zárodku našli asi rok a půl před tím. Absolvoval chemoterapie, ozářky, ale od konce Srpna 08 to s ním šlo s váhou dolů… nemohl už ani téměř nic sníst. Tahle nemoc je opravdu strašná, protože vidíte, jak vám někdo tak blízký se strácí před očima. Zemřel v nedožitých 61 letech. Jsme 3 bráchové, kteří drží spolu se svými rodinami. Pomáháme mamce jak to jde. A sama nezůstává, je to sice jen pár měsíců, ale pomalu pomalu se vrací zpět do života ( Byli s taťkou 36 let společného života). Příští týden pojede s bráchou na Balkán na dovolenou letecky do Bulharska. Bude u moře poprvé po asi 25 letech… (Má taky slíbené ode mne řecko, ale až příští rok…snad už budu mít o něco větší auto,abyhom se tam v 5-ti poskládali) Opravdu je důležité, aby rodina byla vždy oporou. Když tomu tak je, můžou se mnohé těžké a tragické chvíle života zmírnit. Všem lidem přeji hodně sil, vytrvalosti a odvahu postavit se takové události života.Jirka
Souhlasímse sauvignonem, na delší rakci nemám.
Držím Kim palce a také tobě, ať nepřijdeš o dalšího blízkého člověka. Alespoň se léčí, určitě má šanci se z toho dostat:) Není to tak dávno, co nám zemřel někdo blízký, lékaři ho v nemocnici 3 měsíce léčili na vysoké teploty (doslova!!!) a když po třech měsících zjistili, že je to rakovina, bylo už pozdě a pak už jsme ho znali jen napumpovaného morfiem. Kim evidentně není tenhle případ, tak věřím, že vše dopadne ok:) Doufám.
ach jo… člověk si furt na něco stěžuje, a pak v jiném světle vidí, jaký jsou to prkotiny..
K tomu nevím, co říct…hlava je prázdná a na duši smutno…Kim neznám, ale člověka to rozesmutní, protože ví, že se to může stát i jemu a jeho blízkým a tak trochu si umí představit, jak jim asi je. Držím nám všem palce, abychom toho byli ušetřeni a dožili se klidného stáří.
děkuju moc za vaše názory. já nerada píšu něco smutného, a vlastně jsem to sem ani moc psát nechtěla. jenže k životu i tady na ostrově patří i neveselé věci a pro mě je vypsání se formou terapie. takže od té doby, co jsem sem tenhle příběh napsala, už zase můžu spát…všem, kteří prožívají něco smutného proto přeji hodně sil. p
tak mi napsal john, ze kim pred mesicem svuj boj prohrala:( …
Bala jsem se cist dal a je to tady. :((( Jako jedna z moznych prevenci rakoviny je pry dobre koreni kurkuma (turmeric).