Intrnetová setkání I. (Rande s Modonou)

Letošní léto mi přineslo kromě milých setkání s kamarády a rodinou také mnoho překvapivých dostaveníček.

Jedno z nich bylo se spolublogerkou Modonou. Celá blogovací léta jsme k sobě sem tam nakoukly do blogu, občas zanechaly nějaký komentář, ale jinak se celkem úspěšně ignorovaly. Až do doby, než si Modona zakoupila moji knížku a přihlásila se, že přijede na Korfu.

Celou dobu jsem měla pocit, že je tak o 5 let starší než já a přijede se svými dvěma dětmi-dvojčaty. Dohodly jsme se, že si půjčí auto a staví se do Kerkyry, kde se kolem páté odpoledne setkáme na náměstí a potom půjdeme k nám domů.

Ráno jsem vyjela do práce a s trochou obav pozorovala černou oblohu. Celou předšlou noc pršelo a já jsem měla dojem, že možná bude pršet i ten den. Bude lepší, když se sejdeme u nás a pak uvidíme. Vzala jsem do ruky telefon a poslala SMS: Ahoj, nechcete se nejdřív stavit u nás?

Bylo mi trošku divné, že mi Modona odepsala, že si teprve teď /bylo deset dopoledne/ jdou pro auto a že se pak ozvou. Odpověděla jsem, že to je v klidu, ať se ozvou, až budou před kostelem sv. Spyridona a dále se věnovala své práci.

Asi za hodinu mi volá Modona:“Tak jsme tady, ahoj…“ Byla jsem trochu překvapená, proč přijela do města už tak brzo, ale napadlo mě, že si asi chce projít Kerkyru, než se sejdeme. Asi se rozhodla informovat mě o každém svém kroku. Roztomilé.

Nevěděla jsem přesně, co na to mám říct, tak jsem jí začala dávat tipy na prohlídku města. S trochou nervozity mě přerušila:“Počkej, my si nechceme prohlížet město, chceme se potkat s tebou..“ Já jsem nějak nechápala:“Jasně, ale já teď nejsem doma, přijedu až odpoledne..“ Modona lehce zuřivě:“No to koukej přijet hned, když jsi nám psala, že máme přijet nejdřív k tobě…“ Aha…. Já jsem myslela místo na náměstí nejdřív u nás, ale v dohodnutou odpolední hodinu a ona to pochopila jako že se mají ráno zastavit u mě a pak teprve jet na plánovaný výlet. Bylo mi trochu úzko, tak jsem se omlouvala a s příslibem stovky drinků v pět odpoledne, se rozloučila.

Odpoledne jsem šla na sraz malinko vystaršená, Modona měla v telefonu dost drsný hlas. Nakonec jsem v ní ale našla neskutečně přátelskou, milou a vtipnou babičku dvou malých kloučků, do kterých se Ofélie okamžitě zamilovala.

O týden později přijel Modonin muž. Psal mi zprávu, že má pro mě Plzeň a domácí slivovici a kde se sejdeme. Dali jsme si tedy sraz a M.muž dorazil asi s půlhodinovým zpožděním. /Trošku jsem podezírala jeho ženu, že mu dala jasné pokyny, jak ji pomstít./

Usedli jsme do kavárny, popili frapé a pak mi M.muž pomohl s pivem až domů. Když se vrátil zpět ke svému autu, měl odmontované SPZ značky a za stěračem zlověstně trčící růžový lísteček s pokutou. „Hele, to bude asi pozvánka na nějakou gay party..,“ zaglosoval vtipně, když si ten růžovoučký lísteček prohlížel, i když samozřejmě tušil, jaká nepříjemnost se mu stala. A tak o něco později, když jsem s ním běhala po policajtech a zkoušela podplatit úředníky jeho domácí slivovicí /nepovedlo se/, jsem si říkala, že dobrou náladu mají zřejmě v rodině. A tak mávám z Korfu do Roudnice!