Adonis zešílel. Ještě nedávno jsem na něj pěla ódu, jak pilně pracuje ve své dílně, dnes však vidím celou situaci trošku jinýma očima. Adonis, povzbuzen obdivem celé rodiny a okruhu známých, kolemjdoucích, obdivujících jeho úžasné okenice, o kterých si všichni mysleli, že je pouze spravuje, aby posléze zjistili, že je vyrábí, se začal cítit jako král všech truhlářů a podle toho se chovat.
Zapomněl na to, že studoval medicínu téměř dvacet let /o tom až jindy, prosím/, a vrhnul se na truhlařinu s takovou vervou, že i albánským truhlářům zůstává rozum stát. Adonis si začal objednávat a kupovat profesionální přístroje na obrábění dřeva, obrovský hobl, pásovou pilu, moderní cirkulárku a nějakou extravagantní mašinu na výrobu nějakých okrouhlých věcí, že by mohl konkurovat veškerým výrobcům olivových vařeček a pepřenek s naprostým přehledem. Každý přístroj váží zhruba půl tuny a Adonis se mě nejdřívě snažil přemluvit, abych mu tyhle těžké krámy pomáhala skládat dohromady. Na to ale opravdu nemám, tak jsem, hned v úvodu, pod tíhou prvního desetikilového dílu téměř omdlela, abych měla chvíli klidu, načež si Adonis vyrobil nějakou zvedací šikovnou kladku, která půl tuny unese, a vše si šikovně smontoval sám.
Kam ale dát čtyři takové obr přístroje? Adonis hned věděl, jak na to. Z garáže vyklidil do příkopu /ne doslova/ dědictví svých předků, veškeré oblečení po prastaré, před dvacetipěti lety zemřelé tetě, které tak pečlivě chránila jeho matka, ledničku z roku 1968, stopadesát láhví nejrůznějších velikostí a nejrozmanitějších tvarů, květináče a toalety z roku raz dva, boty po pradědečkovi, ztrouchnivělý katamarán, motorku-vespu, kterou kdysi, snad před skoro 40 lety, zakoupil v Itálii, nedávno věnoval jednomu sběrateli, a mamince, která zanedlouho oslaví své třiaosmdesáté narozeniny a kterou při pohledu na vyklizenou garáž málem trefil šlak, napovídal, že všechno bylo zalito fekáliemi sousedů, což není zas až taková nepravda.
Nevím, zda jsem trošku méně tolerantní kvůli nedostatku nikotinu, ale vzhledem k tomu, že Adonis začal ve své nové dílně trávit zhruba 12 hodin denně a když přišel domů, s nadšením mi vyprávěl, jaký kousek dřeva opracovával celé odpoledne, lehce mi vytekly nervy a poslala jsem ho do neslušných míst.
Adonis, jako správný Řek se samozřejmě urazil, vzal si polštář ze své postele a rozhodl se trávit dvě noci v mém internetovém pokoji.
Ležím sama v manželské posteli a poslouchám bouřku a burácení hromů a silný déšť, dopadající na naši prastarou střechu. Snažím se jmenovat všechna pozitiva, které Adonisova činnost přináší /okenice, postel pro Ofélii, v plánu má skříňku na cédéčka a konečně vytoužený věšák a botník/ a do toho znovu zahřmí. Zaženu chuť na sklenku červeného a cigaretu, obracím se na druhý bok a říkám si, že lidé mají o hodně horší problémy. Ve čtyři ráno ke mě nakluše Ofélie, zkouší nahmatat tatínka a když najde jen prázné místo, prohlásí:“Tatínek placuje, je v galáži a vylábí okenice, neluš ho…“ , vklíní svá maličká chodidla mezi má stehna a upadne do spravedlivého spánku…
Hlavně
Drž se! Po čase se zase ta situace posune jinam.
Skro bych myslel,že bys byla radši, kdyby chodil do hospody či dokonce za jinými ,-)
Tak, Pavlo, konec experimentů, dej si sklenku a cigáro, budeš hned příjemnější – to jsou konce novoročních předsevzetí. Pa.
he, můj otec (padesátka na krku) začal vyrábět nože…taky bych řekla, že vlastně by mohlo být hůř! Zase to budeš mít jednoduché s dárky…hoblík, pilka, smirkový papír…cokoliv, paráda!
Pajo, mám snad si snad změnit letenku…..???? Vínko si klidně dej, ale na to cigáro zapomeň jestli nechceš dostat na prdel….
Ofélie, ta se má. Přes svou výšku a váhu, bych mohl mít taky malinká chodidla ..
lotte: kam? do tovarny na drevo?
gomba: ne, to fakt ne. vlastne bych to vubec jina ani nechtela. nebo tys to tak pochopil?:)
simka: hele, zaslouzila bych si trosku podpory a ne hned ruseni predsevzeti..
hanele: v padesatce noze?? myslis, ze to ma nejaky hlubsi vyznam? ale mas pravdu, ze muze byt i hur:)
edi: nenenenene, letenku nemen a predsevzeti neporusuji!
buteo: ty me fakt vzdycky rozesmejes!
Nadání
Každý člověk /skoro/ je na něco nadprůměrně nadaný. Bohužel se to o většiny lidí za celý život ani neprojeví. Určitě často slýcháte větu „ten měl by to, jiný tohle“. Šťastní jsou ti, co to od malička vědí/kreslíř 4-lístku/, studují to sv=é a pak celý život mají zaměstnání, co je baví. Možno pan dr. měl být truhlář a byl by skvělý a šťastný. Pan od hanele ,by mohl být slavný nožíř at. Procenti lidí však není nadáno vůbec na nic a ti z pravidla dělají profesionálně politiku. Hezký den
:-))))) buteo sa vzdy drzi temy
marně přemýšlím na co jsem nadaná já :-))Adonis našel konečně to pravé povolání. Buď ráda! Jsou lidi, co se trápí celý život, protože nedělají to, co je jim souzeno.Myslíš, že u truhlařiny zůstane nebo že to je jenom přechodné období?
Tak mně nějak napadáže třeba muž “ doktor“ přišel na to, že svým pacientům už nemůže více pomoci, a bude jim dělat raději rovnou rakve.Jinak ti mohu sdělit, že ten můj ( a není to jeho pravé zaměstnání) nás svým koníčkem loni oblažil o 50 ks králíků( o váze prům. 3,5 kg), a cca 120 kg ryb. Víš, je to krásný kůň, tahle mužská rivalita mít víc a víc, nebo být lepší a lepší, ale asi všeho s mírou, že??!!
na co si stezujes? to mi nejak uniklo…
Ahojky, tak to se drž, dokážu pochopit naše zranitelné ženské city, tam někde uvnitř. Je dobře, že se snažíš vidět pozitiva, připomínáš mi mě samotnou. I s těma nožkama, mám je teď v posteli taky, ale s teplotou…..jenže u nás žádný tatínek není, ani v té dílně.Neboj to přejde, určitě lepší chlap v dílně, než v hospodě, nebo nedej bože s ženskýma. To přejde, za chvíli bude sluníčko. Kalinychta do Kerkyry papa.Píšeš tak báječně. Nebude kniha někdy?? hii.
ejo: ty jsi nadana na vsechno. u adonise to muze byt prechodne i trvale, clovek u nej nikdy nevi…
eliza: rakve!!! no vidis! jestli to klapne, mas u me odmenu:) jinak tvuj muz je taky pekne kvitko..
sonja: ja si prece vubec nestezuju, nebo to tak vypada?
kikina: jo, tak to mas teda fakt pravdu. ale zase lepsi zadnej chlap, nez ten v hospode nebo u jinejch…
vydrz to, uvidis, bude lepe 😉
Haha, porad se bavim nad predstavou Adonise jak vyrezava kyticky do prave zhotovene truhly 🙂 V dubnu uz budete asi bydlet na lodi ze dreva, ci v drevenem srubu? A na celem Korfu nezbyde jediny strom, protoze vsechny budou promeneny na nejaky predmety 🙂 Hlavne ze ma zabavu ne? A cigaro si nedavej jinak ti ruka upadne 😉
No, mám pocit,že to až zas tak jednoduché není. Můj muž se před x lety rozhodl přebudovat chalupu u rodičů na dvoře (je tam veškeré příbuzenstvo, 4 sourozenci s rodinami a rodiče), takže dřív jsme tam jezdívali nejméně na 2 víkendy v měsíci různě pomáhat, teď všechny víkendy, dovolené, volna … Mnoho let. A nikdo z mého okolí dodnes nechápe, proč nejsem na tu přestavbu (ještě zdaleka není hotovo) pyšná (a to většina netuší, že je to pro mě noční můra se vším všady).
honk: už je, díky.
zuzka: as tak…
nulli: úplně chápu, i když proti vám samozřejmě hodně preháním.
Já vím,že je to vlastně smutný, ale když já se prostě musím smát, když to takhle popíšeš.Mám díky tomu dojem, že každý váš den je jedno malé dobrodružtví.
Nevěš hlavu…Milá Pájo, nádherně to vystihl Buteo a plně s ním souhlasím. Můj muž se zakousl taky do jiné práce než do té, kterou se vyučil a je to jeho koníček. Podotýkám, že ve své firmičce tráví každý den od cca 9,00hodin do nějakých 18,00 hodin a v sobotu a v něděli tam je „jen“ do pěti. Co k tomu dodat? naučila jsem se to respektovat, chápu jeho radost, když se mu něco podaří a on je mi za to vděčný a troufám si říct, že tím je naše manželství pevnější a krásnější. tím, že mu naslouchám…no a já se věnuji klukům ( a propos – už jsme zcela bez plenek), starám se o domeček a o jeho pohodlí a těším se, až večer dorazí domů a dáme si spolu lahvinku červeného a probereme celý den. Pro někoho asi ubíjející život, ale můj muž je šťastný a já vlastěn taky, nechodí mi po hospodách a nehledá jiné známosti, jako jeho vrstevníci s nastupujícící „druhou mízou“. Když vidím, kolik lidí kolem se rozvádí a kvůli hlouposti, beru ten jeho workoholismus s nadhledem. Hodně štěstí a vypadá to, že na jaře vás přepadneme! dám ale vědět. edita z valach
saro: to teda je kazdy den… ja prave proto pisu, abych zjistila, jestli dovedu brat veci s nadhledem. takze kdyz se smejes, tak snad jo a to je ok.
edi: to se tesim! sveho workoholickeho manzela moc pozdravuj!