Hledám své cikánky (Pokračování nekonečného seriálu)

Nastřádala jsem další dva pytle věcí, hraček a oblečení, které jsem slíbila „svým“ cikánkám-Eleni a její partě. Dlouho jsem je ale nějak ve městě nepotkávala, až tuhle, šla jsem s dětmi domů a vidím jejich oprýskanou bílou dodávku. Před ní sedí na zemi Eleni a kouří, vedle ní na bobku její mladá příbuzná /nepochopila jsem nikdy přesně, v jakém jsou příbuzenském svazku/, která měla brzy porodit, s cigárem v ruce, a na sedadle řidiče seděl mladý muž, myslím, že to byl ten, který si tuhle vzal Adonisovy boty.

Zastavila jsem se, abych je pozdravila a zeptala se, kdy jim mám přinést věci. Taky se dívám na mladou skoromatku a ptám se, kdy bude mimi na světě. Mladá típla cigaretu a oharek zahoidla pod vedlejší auto, hrdě pokývla směrem k dodávce a tam ležel maličký černý uzlíček! Prý porodila předevčírem.

Ač nejsem vyloženě mateřský typ ženy, nemohla jsem se na miminko vynadívat. Jak tam tak leželo na korbě jejich auta, stočené do klubíčka, okolo celá hrdá rodina, která si tam povídala ve stínu lípy.

Pocítila jsem nezvyklou něhu a mladé cikánce v žertu řekla, že bych si miminko hned vzala domů. Smála se, řekla, že nedá, ale ať jí přinesu něco na mimi a slibovala, že na stejném místě ten den budou až do večera.

Po obědě jsem vzala ty velké pytle a táhla je přes celé náměstí, ale dodávka už byla pryč. Rozhlížela jsem se okolo, nikde nikdo, jen kočí na kočáru zapřaženém za párem koní, čekající na nějaké hodně naivní turisty, se na mě zkoumavě díval.

„Kde jsou cikáni?“ ptala jsem se ho, doufajíc, že když je denně vídává na tom samém místě, bude mít přehled o jejich pohybu.

Kočí si odplivnul na rozpálenou zem a říká mi:“Šli si odpoledne lehnout, za chvíli přijedou, tak tu na ně počkej. Co jim vůbec chceš?“

Chvíli jsme bezradně stála a čekala, ale pak jsem zase vzala těžké pytle do ruky a ubírala se směrem k domovu.

Od té doby je každý den hledám. Zmizeli. Už nevídám jejich malé děti, které nabízejí po kavárnách kapesníčky a matky, které na náměstí prodávají barevné balonky. Snad se jen přestěhovali na jih ostrova jako každým rokem, protože ve městě v létě nemůžou zaparkovat. Snad je potkám dřív, než miminko vyroste z dupaček, které jsem mu koupila. Snad je ještě uvidím. Patří totiž ke Korfu stejně, jako benátské pevnosti nebo náměstí Liston. Chyběli by mi.