Tak si tak s Adonisem příjemně sedíme v vytopeném bytě, právě jsme doobědvali a venku leje jako z konve. Tu zvoní telefon: „Paní Pavla?“ ozve se ve sluchátku. „U telefonu,“ odpovídám váhavě, hlas totiž nepoznávám.
„Voláme vám od soudu, mohla byste se okamžitě dostavit sem k nám?“ pokračuje neznámá paní. Trošku ve mě hrklo a rychle jsem přemýšlela, jestli jsem v poslední době něco provedla, ale na nic jsem si nemohla vzponenout. „Potřebujeme vás, abyste nám tlumočila, budeme tady soudit jednoho Čecha,“ dodala.
Trošku se mi sice ulevilo, ale vůbec, opravdu vůbec se mi nechtělo ven do deště a ještě k tomu zřejmě zadarmo, přerušit své příjemné odpoledne. Nebyla jsem dost pohotová, tak jsem předala sluchátko Adonisovi, který řekl, ať tedy pro mě alespoň pošlou policejní auto, když mě tak nutně potřebují.
Za tři minuty už jsem seděla v policejním autě, v němž seděl jeden starší (až později jsem zjistila, že to byl Takis*), který se představil jako Dimitris a jeden mladý policista Vasilis. Dimitrisovi alias Takisovi nebylo vůbec rozumět, nejřív jsem si myslela, že to na mě zkouší turecky, protože se ptal, zda turecky umím. Pak se vyptával, kdo jsem a když zjistil, že Adonis je můj manžel, hned ho nechal pozdravovat a slíbil, že pro mě možná zase přijedou, pokud nebudou mít jinou práci. Potom se zasnil, že prý v Čechách máme báječný likér, který voní po hřebíčku, zřejmě měl na mysli Becherovku, a prý, jestli bych mu nemohla jednu láhev nechat dovézt.
V soudní místnosti už probíhalo přelíčení s nějakým zlodějem, který byl zrovna na řadě a mě posadili vedle obžalovaného, pana Mirka. Vypadal jako úplně obyčejný, nezaměstnaný šedesátník z Moravy, nic kriminálního na něm nebylo znát.
Za chvili za mnou přišla mladá advokátka, která mu byla přidělena, a ptala se, jestli uznává svoji chybu. Pan Mirek vrtěl hlavou, že ne, že opravdu o ničem nevěděl.
Jeho bývalá družka, se kterou má dceru, mu dohodila přes svého současného přítele kšeft s nějaými Slováky. Šlo o to, aby přivezl z Řecka zeleninu. Měl takhle jezdit měsíc a vydělat si asi 50 000 Kč. Nezaměstnaný Mirek, který neměl ani vindru a řídit náklaďáky uměl už od vojny, se nedal dlouho přemlouvat. Slováci jeli osobním autem a na něj přepsali náklaďák, prý aby neměl problémy v cizině, když ho bude řídit. Sepsali fiktivní kupní smlouvu a náklaďák byl jako jeho.
Pak se přeplavili trajektem z Itálie do přístavního města Patras, tam Mirka nechali dva dny, sebrali mu jeho mobil a dali mu místo toho řecký mobil, prý aby mohli lépe komunikovat. Mezitím se tvářili, že jedou shánět zeleninu, ale protože žádnou nesehnali, přejeli i s Mirkem všichni do Igoumenitsy, dalšího přístavu naproti Korfu, dali Mirkovi peníze, ať si koupí lodní lístky, odkryli kus plachty, aby viděl, že nic neveze a rozloučili se s ním.
A tak se Mirek chtěl nalodit, ale mezitím ho zkontrolovali místní policajti. Ptali se, co veze, on říkal, že nic. Vyzvali ho tedy, aby jim ukázal korbu, a tak Mirek odkryl kousek plachty tak, jak to udělali i jeho kumpáni. Jenže policajtům se to nezdálo, a tak odkryli další kus plachty, pak vlezli dovnitř s baterkami a našli sedmnáct!!!!! uprchlíků, kteří se se zásobou vody a jídla schovávali pod střechou korby. A pak už šlo všecko ráz na ráz.
Cela přeběžného zadržení, výslechy, ale protože neměli nikoho, kdo by překládal do češtiny, našli nějakého Poláka, takže pan Mirek podepisoval nějaké papíry, kterým nerozuměl. Teď, po půl roce, se konečně dočkal soudu právě tady na Korfu.
„Přísahejte tady na Bibli, že budete překládat podle vašeho nejlepšího svědomí,“ řekl mi soudce a aniž by čekal na moji odpověď, zavolal si Mirka. („Kdo se teď stará o vaše tři děti?“ ptala se starostlivě advokátka. Mirek bezelstně odpověděl: „Jejich matky přece, každé z dětí má svoji…“ Advokátka vytřeštila oči a poradila Mirkovi, ať se o těch třech ženách raději nezmiňuje.)
„Litujete svého činu?“ zeptal se soudce Mirka. „Lituji toho, co se stalo, ale já jsem nic špatného vědomě opravdu neudělal…,“ zajíkal se Mirek.
Soudce se zamračil: „Omlouváte se?“ „Ano,“ špitnul Mirek, když viděl advokátku, jak na něj kývá hlavou.
Soudce se otočil na obě strany, přísedící pokývali hlavami a pak určili výši trestu – odnětí svobody na dva roky nepodmíněně. Mirek má už půl roku za sebou, tak teď, když bude pracovat, má ještě rok a půl před sebou. Dostal nejnižší možný trest, ten nejvyšší je deset let.
„Chcete se odvolat?“ ptala se ho advokátka. „Ne, nechci, já už si to osedím, takhle by mi třeba ještě přidali“ řekl smutně Mirek. „To určitě ne, my za vás to odvolání stejně podáme, ono vám to sice nepomůže, ale ať si nemyslí, že jste přiznal vinu,“ pokračovala už bez toho, aniž by jí záleželo na tom, zda to Mirkovi přeložím nebo ne.
Mirka pak odvedli v poutech, ani jsem mu nestačila zamávat. Mě poslali do kanceláře, kde mi vypsali papír na 14,53 eur po zdanění, pro které si mám přijít zítra, a pak mě chtěli vyslat do deštivého dne.
„Zavoláte mi zase to policejní auto?“ ptala jsem se s troškou zoufalství v hlase, když jsem viděla za oknem provazy deště. „To asi nepůjde,“ řekla sekretářka. „To, aby vás přivezli, jim nařídil soudce, protože vás potřeboval, ale teď už to nařízení dostat nemůžeme…“
„Ale ti policajti říkali, že pro mě přijedou rádi,“ oponovala jsem. A tak se jeden policajt v uniformě slitoval, vzal telefon a za chvilku už jsem frčela s Takisem a Vasilisem ke svatému Spyridonovi. Dovezli mě po pěší zóně až před barák a před kostelem se oba pokřižovali.
„Nezapomeň na tu Becherovku,“ připomínal mi Takis. „Tak pojďte nahoru, mám tam jednu otevřenou, tak vám naleju…,“ zvala jsem je dál. Podívali se jeden na druhého a chvilku zaváhali. Pak zavrtěli hlavami a řekli, že to nejde, ale že třeba někdy příště.
* Kdo je Takis se můžete dočíst zde: http://www.ostrovanka.cz/policie-na-ostrove/
Chudák pan Mirek.
To je svět, co?
chudak Takis, ze si nemohl dat becherovku:)
Ony zázraky mívají většinou háčky. Ale 14 euro + doprava, to je terno! 🙂
cerf: vid?? nahodou, uplne uprimne, doprava policejnim vozem a celkem hodinka prace, to neni zas tak uplne spatny:) a k tomu mam dobrou historku a znamost s policajtama, to se vsecko pocita…
lepší vrabec v hrsti (14 euro za tlumočení) než holub na střeše (50 000 korun za převoz „zeleniny“) a dvouleté vězení. Jen se obávám, že případ pana Mirka nebude ojedinělý 🙁
taky se obavam. a slovaci zrejme nekde behaji a shaneji dalsi obeti…
Sazby tlumočníků českých soudů jsou obdobné. :-))
Tak Takis se buď v pití ve službě polepšil a nebo halt s ním byl zrovna špatný kolega co nedrží basu:-).
Jináč znam jedneho kluka čechoněmce co překládá pro německej soud a asi to není žádný terno, protože věčně žehrá na peníze. I když zase žádnej chudák taky zrovna není.
myslim, ze se bal, ze by ho ten mladej naprasil, kdovi. nebo je zodpovednej:)
Když jsi, Pájo, nadhodila toto zajímavé théma [obecně – justiční problémy čechů v GR ], také povyprávím – trojdílně, protože mám oprávněnou obavu, že souvislý delší příspěvek mi neprojde přes Tvůj spamový filtr-máš jej asi příliš“přísně“ nastaven, protože za posledních 9 měsíců, co máš nový blog, po kolapsu Malého bloguje, mi snad jeden jedinný neprošel bez drastického „ořezání/zkrácení‘, na nejnutnější informační minimum.
Posílám před vlastním povídáním toto, jsem napnut, zda to „projde“.
Zvlášt když napíšu cokoliv v cyrilici, je filtr obzvlášť rezistentní.
Zatím…
Cont. σε μησί όρα
Για σου
Pasaran, OK, zázraky se občas dějí 😀
Takže – zde můj „zážitek“ s řeckou justicí >
Je léto 2009, a já sedím odpoledne ve stínu, nikoliv cypřiše, ale tří vzrostlých moruší těsně vedle mého stavení, v prostoru jenž můj kamarád, občas z Česka přijuchavši, nazval „Budhákovem“.
Najednou moji pozornost, jenž pluje na α a β vlnách siestového rozpoložení, upoutá neobvyklý jev-soused, na asi 100 m vzdáleném pozemku, se rozhodl spálit shrabanou suchou trávu. Oheň se však při mírném západním větříku vymknul kontrole a začal postupovat do svahu, mimo jeho pozemek, on se snažil tomu marně zamezit. Popadl jsem foťák a kameru, a vše v zárodku zdokumentoval. Pak jsem mu začal pomáhat, on mezitím zavolal hasiče, těm se po cca 1 hodině podařilo prostor asi 300x500m uhasit, mezitím přijela policie, a začlo vyšetřování, jak tento požár vznikl. Byl jsem též přizván, coby přímý svědek a podroben „vyslechu“ na místě.
České kolegiální pravidlo – „zatloukat, a zase zatloukat“ jsem uplatnil na 100%.
Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění, platí od nepaměti- neudělal jsem dobře.
Cont. za chvíli.
Sousedovi jsem další den svěřil, že mám začátek této události zdokumentován, ale ať nemá strach, že jej v žádném případě nepoužiji jako předmět doličný proti němu (což jsem do dneška, přes následujicí události neudělal).
Sešel se podzim s létem a před stavením náhle „přistálo“policejní auto.
„Kolik zde, kirie, máte psů“ zněla otázka.
„17“ zazněla má odpověd.
„Víte o tom, že v Kavale platí místní vyhláška z roku 04, která zakazuje držení více jak dvou psů?“
„Tak to opravdu nevím, ale aby bylo jasno-ti psi nejsou až tak moji, jsou to vesměs opuštění psi, připadně jejich potomci, jichž jsem se dobrovolně ujal, a snažím se jim pomoct. “
Protáhlý xicht příslušníka, zjištění mých nacionále, po 2 týdnech řízení na místním soudě.
Zde má „plamenná“obhajoba, začala na 30 db, v závěru se zastavovali lidi na ulici nechápavě hledíc k oknům soudní budovy v centru, skončil jsem na 130 db.
Nicméně povinný soudní poplatek 40éček jsem byl nucen zaplatit, pokud bych tak neučinil, hrozilo by mi údajně 40dní natvrdo, s okamžitým nástupem, po dotazu, že tady mají sakra levný pobyt v chládku, 1€/p.d, jsem byl informován, že pobyt „tam“stojí řecký stát 7,50€/p.d a tuto částku bych po propuštění byl též nucen uhradit.
Tak jsem zaplatil oněch 40€, a s jistým pocitem hořkosti v ústech jsem se z předmětné budovy vzdálil.
Dzp, Pájo, neboj, tohle byla má traktátová premiera i s derniérou v jednom, zde.
Díky za public space, někdy třeba vrátím.
GM a MSF
OT, srr, btw., kdypa tipuješ příchod prvniho sněhu?
Zas na první jarní den, tak jako skoro každy rok, zde v Kavale?
U mne dobrý, zatím, i když-těžká mračna pokrývají dnešní ranní oblohu…
Αγιοσ Πετερόσ εινει καλόσ ανροηόρ, ελπήζο… 😛
GEM
hele, nechces si zalozit svuj blog??:)
Kdybys mne četla i jinde, věděla bys, že se tak nedávno stalo.
Jenže – není pro čechy.
Resp. pro každého.
Navíc v cizozemštině.
Ach Ti elitáři… 😛
MSF
P.S. Btw- Psal jsem cosi o derniéře (sic!)
kdyz ja mam trosku problem, ze ti moc nerozumim. a pripadam si hloupe. proste fakt netusim, o cem pises. mozna, kdybys dal odkaz na svuj blog, pak bych se zacetla a pochopila. ale mne tyhle zkratky nic nerikaji a historky jsou urcite zajimave, ale do komentaru k jinemu blogu je jich skoda.
Smutný příběh se špatným koncem.Bohužel i lidské neštěstí někomu plody přinásí. 🙁
v tomhle pripade urcite:(
To snad ne,mně napadalo při čtení,ale už vím,že takové věci se dějí a takový tedy život je……ale nikdy ně to nepřestane překvapovat.
ja jsem se s tim takhle „nazivo“ jeste nikdy nesetkala. myslela jsem si, ze uvidim nejakeho recidivistu, ale byl to proste tak normalni chlapek, ktery by stejne tak dobre mohl byt letnim turistou a nabizet mi moravskou slivovici, ze mi to vyrazilo dech.